Zachránce

Útěcha

Analýza DNA prokázala, že krev opravdu patří Scorpiusovi. To ovšem nemusí nic znamenat, malé množství krve lze získat snadným odběrem a proužek látky není v žádném případě důkazem, že na Scorpiusovi někdo páchá násilí. Těžko to ovšem vysvětlovat jeho zoufalým rodičům. Draco byl na pokraji sil a Harry se také propadal do beznaděje. K dalšímu výslechu Draca byla vybrána Lenka.

Vyšetřování bylo stále na mrtvém bodě. Zkoušeli využít patrona, nicméně se ukázalo, že místo, kde se dítě pravděpodobně nachází, je proti kouzlům zvnějšku zabezpečené. Nebylo tedy možné zjistit jeho souřadnice, ani ho jakkoliv vysledovat.

Lenka se rozhodla vyzkoušet ještě další možnost, zapojit nitrozpyt a jeho moderní varianty. Nejprve zajistila vzpomínky Harryho. Bohužel se z nich nedaly získat žádné nové relevantní informace, Harry vše, co mohlo v případu pomoci, sám kolegům sdělil. Zbývalo tedy prohlédnout vzpomínky Draca.

Lenka měla mladého Malfoye ráda. Jako expertka na nitrozpyt byla schopna se vcítit do jeho myšlenkových pochodů a dobře si uvědomovala, čím si prošel, jak moc osaměle se musel cítit a kolik odvahy musel prokázat, když přešel na světlou stranu. Následky svých neuvážených voleb si ponese do konce života – pro většinu kouzelníků byl jako bývalý smrtijed nedůvěryhodný. Když se vrátili do Bradavic, aby dokončili poslední ročník, byli oba poněkud stranou od ostatních studentů – Lenka kvůli svému originálnímu pohledu na svět a Draco kvůli své minulosti. V té době se přátelili a Lenka si na něm často procvičovala své dovednosti, a tak moc dobře znala pravdu a byla by za něj dala ruku do ohně. Rvalo jí srdce, že její kamarád musí znovu trpět. Právě tak soucítila s Harrym.

Přes celý den Draco nebyl doma k zastižení, což jen vyvolávalo další obavy. Nebyl ale důvod po něm vyhlašovat pátrání, neboť byl svobodný a nebyl ani pod dozorem. Naštěstí večer už ho Lenka doma nalezla – ale v jakém stavu!

Draco vypadal ještě hůř než předešlého dne, pod očima měl od slz kůži celou rozleptanou, byl neoholený a jeho pohled byl skelný. Vyčerpaný, opilý, nešťastný, taktak se udržel na nohou.

„Ach, Dráčku, ty vypadáš," zašeptala Lenka.

„Lenko?" Přes jeho tvář na moment proběhla vlna zájmu a překvapení.

Pevně ho objala.

„Harry s tebou nepřišel?" zašeptal zklamaně.

Nechtěla mu vyčítat, že Harrymu zakázal, aby za ním chodil. Rozhodla se přistupovat k němu jako ke svým malým dětem, když jsou přetažené a jednání s nimi je jako chůze po minovém poli.

„Harry má teď hodně práce na případu," řekla klidně.

Draca ta informace úplně vyvedla z míry. Opřel se o Lenku celou svou vahou, takže málem neudržela rovnováhu.

„Já chci Harryho, potře-potřebuju ho..." opakoval nesmyslně.

Dostrkala ho na sedačku v pokoji. Bylo jasné, že dnes s ním nebude kloudná řeč.

„Musíš se vyspat, Draco."

„Nemůžu spát. Vůbec nemůžu usnout."

Draco opravdu v ode dne, kdy se Scorpius ztratil, skoro nespal a nejedl. Lenka byla odhodlána postarat se o něj, jak nejlépe to půjde.

„To zvládneme, Dráčku." Nejdřív ho donutila vypít hrnek kakaa.

„Pojď, dovedu tě do ložnice."

Draco poslušně doklopýtal do postele a vyčerpaně se na ní schoulil do klubíčka. Znovu se rozplakal.

„Chci, aby tu se mnou byl Harry."

Lenka ho konejšivě hladila po vlasech, které teď naprosto postrádaly obvyklý lesk a nutně potřebovaly umýt. Začala mu šeptem zpívat ukolébavku, kterou uspávala svoje děti. Přitáhla si ho znovu do objetí a jemně s ním houpala ze strany na stranu, dokud nepřestal vzlykat. Jemně ho uložila zpět do postele a lehce přejížděla rukou po jeho zádech nahoru a dolů, přitom mu stále zpívala. Na záda mu psala střídavě vzkazy Harry tě miluje a všechno bude v pořádku. Dracovo tělo se konečně uvolnilo. Lenka se od něj něžně odtáhla. Draco si ji přitáhl zpět. „Harry..."

Vzala ho pevně za ruku a čekala, dokud neusne pevněji. Draco vydržel spát šestnáct hodin. Několikrát za noc se sice vzbudil zbrocený potem a paralyzovaný hrůzou, ale Lenka mu vždy znovu pomohla usnout.

Kdo si představuje sebe v roli Lenky? Já se hlásím první :-)