Zachránce

Skutečný domov

Draco je viděl z dálky přicházet, dospělého muže a malého chlapce, dvě nejdražší bytosti v jeho životě. Scorpius na Harrym doslova visel, držel se ho za ruku a vzhlížel k němu. Harry se ale na klučíka nedíval, šel s hlavou hrdě vztyčenou a očima hledal svého přítele, aby od něj dostal rozhřešení. Celé jeho vzezření volalo po Dracově odpuštění: „Tady ti ho vedu, zachránil jsem ho, je v pořádku, podívej se, tak už mi konečně odpusť."

Scorpius uviděl svého tatínka, vytrhl se Harrymu a běžel do bezpečí Dracovy náruče. Ten ho pevně sevřel a dojetím se rozplakal.

Harry stál opodál a čekal, jestli si ho někdo všimne. Po chvíli se otočil a rozhodl se vrátit k ostatním bystrozorům, kdyby byl ještě někde potřeba. Malfoyové ho evidentně postrádat nebudou, pomyslel si ublíženě.

Nejednou ucítil ve své ruce opět dětskou ručičku. „Kam jdeš, Harry? Přece od nás neodejdeš?"

Harry se k chlapci sklonil. „To nezáleží jen na mně."

V tom momentě někdo Harryho prudce sevřel v náručí a Harry ucítil vůni Dracových vlasů.

„Jsi náš zachránce, Harry. Nikdy už tě nenecháme odejít."

------

Vyšetřování případu nabralo rychlé obrátky. Opravdu se jednalo o organizovanou skupinu, která unesla několik dětí bývalých smrtijedů. Cílem bylo připravit jejich rodinám nezměrnou trýzeň, což se jim také podařilo. Samotným dětem ovšem nikdo ublížit nechtěl, až na časté odběry krve na nich nebylo pácháno žádné násilí. Péče o ně byla zajištěna mudly a bylo naplánováno, že budou předány k adopci. Skupina nebyla nikterak dobře organizována a poté, co byly děti navráceny do svých rodin, nebylo už těžké členy organizace zajistit a přivést před soud.

Harry se vrátil k Dracovi ještě téhož večera. Měl znovu všechno, bez čeho si už svůj život neuměl představit. Už se o ně nemusí bát. Scorpius si může hrát se štěňátkem venku a smí si pozvat kamarády. Draco může svobodně vyjít na ulici. A Harry si může dát skleničku, aniž by se bál, že to naruší jeho schopnost telepatie. Nemusí se na nikoho napojovat. Má je oba u sebe, cokoliv si budou chtít sdělit, tak si prostě – úplně normálně – řeknou.

Nikdo ovšem mluvit nepotřeboval. Scorpius vyčerpáním usnul a oba muži odpočívali v těsném objetí na pohovce pár metrů od něj.

„Tolik jsi mi chyběl, Draco," zašeptal Harry.

„Ty mi taky, Harry. Omlouvám se, že jsem tě od sebe vyháněl. Nechtěl jsem, ale tak jsem to prostě cítil. Odpusť mi to."

„Já se na tebe přece nezlobím. Udělal jsem dost katastrofální chybu a povedlo se mi ji napravit jen díky Lence a Scorpiusovi."

„Lenka mi hodně pomohla," řekl Draco. „Myslel jsem, že nemám kamarády, a přitom Lenka tu pro mě vždycky byla."

„Já jsem si zase myslel, že nemám rodinu. A teď jsi tady ty a Scorpík a já už bez vás nemůžu žít."

„My zase nemůžeme žít bez tebe, Harry."

Harry se něžně podíval nejdřív na Draca a pak na spícího Scorpiuse.

„Myslím, že už tady může spát sám," řekl Draco a spiklenecky na Harryho mrkl.

Harry si Draca přitáhl k sobě. „Nemůžu se dočkat," zašeptal.

Opravdu byl možná trochu nedočkavý, ale Dracovi to vlastně vůbec nevadilo. Harry byl přece bystrozor, takže trocha drsnosti a dominance se k němu hodila. Draco se rád nechal dobývat a tenhle nový, sebevědomý, na cíl orientovaný Harry mu připadal neskutečně přitažlivý. Jeho rychlý, dynamický a maximálně efektivní výkon ho za chvíli přivedl do takové extáze, že si na orbitu hlídající Scorpiuse ani nevzpomněl.

Moji milí přátelé, příběh se pomalu chýlí ke konci, už nás čeká jen epilog. Moc všem děkuju za to, že jste vydrželi až sem. Kdybyste neměli drarry ještě dost, ode dneška jsem začala zveřejňovat nový příběh Titanic.