•𝐖𝐇𝐈𝐂𝐇?•

33.

                      ~KAPITOLA 33.~

25. Září 14:20
Tom
Ali se už pár dnů neukázala ve škole. Ne že bych na ní myslel ale...jo, myslím na ní. A nemůžete se mi divit. Podvedla mě s mým nejlepším kamarádem, je to hnus. Bylo mi nás s Markem líto. Ani jeden jsme to nevěděli...určitě bychom se Ali vzdali, kdybychom to věděli. Jsme kámoši už od dětství a nechci to zahodit jen k vůli nějaké holce.

Každopádně dneska je soutěž talentů. Ne, že by mě to nějak zajímalo nebo bych tam vystupoval, ale máme díky tomu zkrácenou výuku tak jsem si řekl, proč se tam nezajít podívat. Třeba se stane něco, o čem bude zase mluvit celá škola...a třeba taky ne a bude to úplně zbytečná ztráta času. Tak či tak jsem se tam rozhodl jít...sám. Mark vyšel střední a Ali...to víme moc dobře. Ale byl jsme v pohodě, jen mě to trochu mrzelo.

Přišel jsem do naší "divadelní" místnosti kde už bylo skoro všechno připravené. Sedl jsme si úplně dozadu a vytáhnul mobil. Najel jsem na instagram a vyjelo mi video, kde byla označená Ali? Přiložil jsem si to k uchu, aby to ostatní neslyšeli a dozvěděl jsme se tam dost věcí. Ali zněla hrozně. Brečela skoro po každém slově co řekla a svěřovala se o nás a o Markovi. Proč by to dobrovolně dělala? Nějak jsem se to snažil ignorovat a když přišel první vystupující, vypnul jsem mobil a složil si ruce. V tom si někdo sedl vedle mě. Otočil jsem se a byl to MARK!?

Tom: ,,Čau!"
Řekl jsem potichu. Mark se na mě podíval a usmál se.
Tom: ,,Co- co tady děláš?"
Mark: ,,No...ředitel mě pozval a...v podstatě nemám nic moc více na práci takže, jsem se rozhodl jít tady a trochu zabít čas"
Řekl a já se usmál.
Mark: ,,Hej a ohledně Ali-"
Tom: ,,Neřeš to...není to tvoje vina...není to naše vina"
Přerušil jsem ho a díval se na toho bastarda co vystupoval na jevišti.
Mark: ,,Jo...takže dobrý?"
Tom: ,,Jasně...že se ptáš"
Řekl jsem a podíval se na něj.
Mark: ,,Kdyby se dělo něco zajímavého, zaťukej na mě"
Řekl a začal si dávat sluchátka do uší.
Tom: ,,N-ne ne ne ne kámo nenechávej mě v tom samotného!"
Mark: ,,Bohužel..."
Řekl provokativně a strčil si sluchátko do ucha. Sarkasticky jsem si uraženě povzdychl a sledoval to představení. Bylo to k smíchu jak cringe tam hrál.

Ali
Přišla jsme do školy a nikdo nebyl ve třídách. Slyšela jsem hlasy z nějaké místnosti, nechtěla jsem ale do ní vlézt přímo, tak jsem to nějak obešla. Přišla jsem trochu pozdě ale přece jen. Na jevišti hrál nějaký debil a nechci soudit ale vůbec mu to nešlo. Každopádně jsem se postavila do fronty a ještě předtím nahlásila své jméno a příjmení.
Lily: ,,Ty vole...co TY tady děláš?"
Uslyšela jsem zezadu. Otočila jsem se a nebyl tam nikdo jiný, než ta děvka se svou partičkou.
Ali: ,,To ti může být jedno"
Odpověděla jsme a otočila se zpátky.
Lily: ,,Tak kočička má drápky? No...uhni stejně se tady zase jenom ztrapníš"
Řekla a zatáhla mě za sebe. Bránila bych se ale její kamarádky mě zatáhly taky. Snažila jsem se to rozdýchat a hlavně být v klidu, to byl základ a musela jsem se toho řídit.
Alex: ,,A copak se stalo, že jsi měsíc nebyla ve škole?"
Anastázie: ,,Plakala doma?"
Vysmívali se mi ale ignorovala jsme je. Dělala jsem, že jsem zaneprázdněna něčím jiným a dívala se mezi lidi. Najednou jsem uviděla Toma s Markem při sobě. Mark šťouchnul do Toma a něco mu na mobilu ukazoval. Oba se smáli. Byla jsem šťastná, že se spolu baví. Aspoň, že jejich přátelství jsem neposrala úplně.
Lily: ,,Copak copak? Vidíš tam někoho? Tak se koukni zblízka!"
Řekla a žduchla do mě. Spadla jsme na zem ale nikdo si toho nevšiml. Rychle jsem vstala a zařadila se zpátky za závěsem do fronty. Modlila jsem se, aby mě Tom nebo Mark neviděli.

Tom
Pozoroval jsem toho cápka a najednou někdo spadnul. Kouknul jsem se na stranu a viděl...ALI? Ne to se mi asi zdálo. Otřepal jsme se a pokračoval ve sledování. Mám z té holky i vidiny bože...

15:12
Už jsem tam usínal dokud ten učitel co tohle všechno má na starost nezakopl a nehitl mikrofon tak hlasitě, že i Mark se leknul.
Lováš: ,,Omlouvám se...pardon...ehm"
Řekl a trochu jsem se dal do kupy.
Lováš: ,,Takže, jako další na řadě je tady...oh...je tady Ali Aversnová!"
Řekl a já hned zpozorněl. Na pódium opravdu vešla Ali. Vypadala dost nervózně. Řekl bych, že se jí i třásly nohy při cestě k mikrofonu. Zaťukal jsem na Marka ale on nevnímal, tak jsem do něj šťouchnul.
Mark: ,,Co je?!"
Zeptal se a podíval se na pódium. Hned si sundal sluchátka a překvapeně sledoval, tak jako já.

Ali
Celá jsem se klepala. Všichni mě sledovali a nejhorší bylo, že mě všichni i znali. Párkrát jsem se nadechla a začala mluvit.
Ali: ,,Ahoj...jsem Ali ale to už asi víte...každopádně hned chci říct, že jsem tady nepřišla k vůli tomu, abych ukázala nějaký talent...sama ani neumím zpívat nebo na něco hrát"
Zasmála jsem se ale bylo jen trapné ticho a zakašlání. Pokračovala jsem dál.
Ali: ,,Chci...chci se omluvit dvou osobám, kterým jsem....kterým jsem hodně ublížila...nedokážu slovy popsat jak moc mě to mrzí"
Dívala jsem se do země a cítila jsem slzy stékat po mém obličeji. Taky jsem uslyšela smích z davu.
Ali: ,,Já jen...vím, že mě ty osoby ignorují a tohle je jediná možnost jak se jim můžu doopravdy omluvit-"
??: ,,STEJNĚ SEŠ ŠTĚTKA!"
Někdo vykřikl a všichni se tomu smáli.
Tom: ,,DRŽTE KURVA HUBY!"
Zařval přes celou místnost. Šokovaně jsem se na něj podívala. To jsem nečekala. Zakašlala jsem si a pokračovala dál.

Ali: ,,Strašně...strašně mě to mrzí a...nikdy si to neodpustím...nepřišla jsem tady ale jen k vůli omluvě...přišla jsem tady, abych se s vámi rozloučila...se všema"
Usmála jsem se a utřela si slzy.
Ali: ,,Za pár dní se totiž stěhuju a...a bude mi to tady chybět. Budou mi chybět ty nány co mě furt šikanují"
Podívala jsem se na ně na druhé straně a oni na mě zírali s otevřenou pusou.
Ali: ,,Bude mi chybět pořád nadržený Tony"
Zasmála jsem se a ukázala na něj. On zvednul ruku a ukázal 🤘 čemuž jsme se nemohli nezasmát.
Ali: ,,Budou mi chybět i ty chvíle, kdy má někdo pořád potřebu mě dávat na internet...budete mi chybět všichni"
Zakončila jsem to a zase se rozbrečela.
Ali: ,,To...to je vše ahoj"
Řekla jsme rychle a odešla pryč. Už jsem ten nátlak nevydržela a šla jsem na chodbu. Kráčela jsem si to rovnou do východu. Cestou tam jsem si uvědomila, že tohle všechno bylo úplně k ničemu. Úplně k hovnu.

Tom: ,,ALI!"
Uslyšela jsem a otočila se. Na chodbě stál Mark a Tom.
Ali: ,,Co...jdete mi to vyčítat? Klidně žádný problém"
Řekla jsem s brekem a bezhybně tam stála. Mark a Tom se ke mně rozeběhli a nečekaně mě najednou obejmuli. Nepochopila jsem to.
Ali: ,,C-co?"
Řekla jsem když jsme se pak rozdělili.
Mark: ,,Myslíme si...že sis to už dostatečně uvědomila jak moc jsi nám ublížila a...ukončíme to trápení"
Promluvil i za Toma a usmál se. Usmála jsem se taky a utřela si slzy.
Ali: ,,T-takže dobrý?"
Zeptala jsem se opatrně.
Tom: ,,Dobrý"
Kývl hlavou a usmál se. Mark nás oba dva chytl za ramena a jako obvykle byl uprostřed a vedl nás.
Mark: ,,No...Ali myslím, že jsi tu soutěž vyhrála na plné čáře"
Všichni tři jsme se zasmáli.
Ali: ,,No a...co obdrží výherce?"
Tom: ,,Přátelství"

Mark: ,,Jo a to mi připomíná...CO TO STĚHOVÁNÍ? CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ?!"
Vyjekl hned po mě a stejně tak i Tom.
Tom: ,,JO NO?! víš že ti to neprojde"
Ali: ,,Kluci...bude to pro nás všechny lepší-"
Mark: ,,Blázníš?! Od té doby co jsi tu přišla, tady přestala být nuda!"
Tom: ,,Jo! A ukázala si nám něco jako lásku"
Řekl provokativně a já do něj lehce bouchla.
Ali: ,,No stejně je už pozdě-"
Mark: ,,Pro nás ne!"
Řekl a podíval se na Toma. Ten kývl hlavou a oba dva začali běžet. Vůbec jsem nepochopila co chtěli udělat ale nelíbilo se mi to, proto jsem běžela za nimi. Neměla jsem ale takovou kondičku jako oni.

Zpomalila jsem se když jsem uviděla, že klepou na mé dveře. Máma jim otevřela a oni hned vešli dovnitř. Bože co to zas dělají. Otevřela jsem si a sledovala, jak přemlouvají mou mámu, abych zůstala. Bylo to od nich milé.
Tom: ,,Paní Aversnová prosím!"
Mark: ,,Klidně vám tu uklidíme, vyžehlíme, vyluxujeme cokoliv ale hlavně ji nám tu nechte"
Máma: ,,No já bych tu klidně zůstala ale to byla Aliina volba"
Oba se na mě pomalu otočili a přicupitali ke mně. Klekli si a začali mě prosit na kolenou, ať zůstávám. Zasmála jsem se tomu.

Ali: ,,Stejně mě má celá škola za děvku-"
Mark: ,,To změníme!"
Tom: ,,Jo! To se vyřeší jen prosím, zůstaň tu s námi!"
Prosili a já jsem jim nakonec podlehla a souhlasila, že zůstanu. Oba dva šťastně vyskočili a pevně mě obejmuli. Jako malé děti. Já jsem ale už byla šťastná...mámina rada přece jen pomohla. Vše se vyřešilo a to jen díky talentové soutěži.