Shledání

~ 14. kapitola ~

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Tsukishima:

Odkráčel jsem od všech těch lidí na dvorku a rovnou si to napochodoval pod naši vrbu. Vlezl jsem pod větve, které se ladně houpaly v ranním větříku a tam přecházel zleva doprava. 'Co si o sobě myslí?! Já doufal že už ho v životě neuvidím a on si teď přijde jako nevinej!' říkal jsem si.
Kuroo se mě snažil získat už když jsem byl na vyšší střední a každý tréninkový kemp byl pro mě peklo. Ze začátku to bylo fajn, protože mě učil správně blokovat a naučil mě různé vychytávky, které se mi hodily i v zápasech, ale později se se mnou chtěl sblížit. A mně to začalo být nepříjemné. Nechtěl jsem s ním nic mít. Řekl jsem mu ať toho nechá, svým způsobem jsem mu to vysvětlil, ale nedal se odbýt. Otravoval mě po zprávách ještě dva roky po mé maturitě a pak naštěstí přestal. A teď mi přišel zkazit aspoň to málo nadšení, které tu mám.

,,Zatracenej Kuroo." zamrmlal jsem.

,,Tsukki...?" ozvalo se vedle mě.

Ani jsem si nevšiml, že je Yamaguchi tady. Koukal se na mě s obavou v očích.
Udělal jsem dva rychlé kroky k němu a okamžitě ho obejmul. Yamaguchi moc neváhal a obejmul mě taky. Zabořil jsem si obličej do jeho krku a stiskl ho ještě pevněji k sobě, jako kdyby na tom závisel jeho život.
Po nějaké chvíli jsem povolil stisk a udělal krok vzad, ale svoje ruce jsem měl stále položené na těch jeho.

,,Všechno dobrý?" zeptal se mě tím svým veselým hlasem.

Pousmál jsem se.

,,Jo." odpověděl jsem.

V hloubi duše jsem doufal, že je skutečně všechno v pořádku. Chtěl jsem, aby to tak bylo a aby Kuroo nevymýšlel žádný další hlouposti. 'Snad už taky dospěl.' pomyslel jsem si a políbil Tadashiho na čelo.
Pak jsme se vrátili za ostatními. Kuroo a Kenma tam už nebyli, ale náš bývalý tým ano.

,,Kde jsou?" zeptal jsem se.

,,Šli se ubytovat nahoru do pokojů." odpověděl Daichi.

Kývl jsem a oddychl si. Pokusím se mu celou dobu, co tu bude, vyhýbat. Nechci si s ním povídat ani nic podobného.

,,Sugawara šel připravit nějaké občerstvení, tak mu půjdu pomoct.
Klidně hrajte dál, jestli chcete." oznámil Daichi a šel zpátky do penzionu.

'To bych chtěl vidět, jak mu pomůžeš.' pomyslel jsem si, když jsem viděl ty cucfleky na jeho krku.

,,Já chci ještě hrát!" zeječel najednou Hinata.

,,Tak neječ blbče!" napomenul ho Kageyama a praštil ho zezadu do hlavy.

Hinata se chytl za hlavu a začal se s ním hádat, že tohle se nedělá a že to bolelo. Já jsem se tomu musel smát. Bylo docela vtipné vidět ty dva se hádat o všechno, co se dalo.

,,Tak se nehádejte a pojďme se rozdělit." vložil se do toho Yamaguchi jako správný bývalý kapitán.

Rozdělili jsme se zase na dva týmy, ale než jsme začali, přišli naši dva hosté.

,,Můžeme se přidat?" zeptal se Kuroo.

Otočil jsem se na něj a chtěl odseknout, že v žádném případě, ale Asahi mě přerušil.

,,Jo, proč ne." řekl.

'Hlavně mi nechoď na mojí stranu hřiště.' řekl jsem si a otočil se zase čelem k síti, u které jsem stál. Všiml jsem si, že Kenma šel na druhou stranu dělat nahrávače.

,,A tentokrát ty bloky neflákej." ozvalo se vedle mě.

Protočil jsem očima a ignoroval ho. Nehodlal jsem poslechnout jedinou věc, kterou mi chtěl říct. Chtěl jsem si blokovat po svém.
Tak jsme začali a šlo to tak nějak dobře. Kuroo mi sice sem tam napověděl, co mám udělat, ale já ho úspěšně neposlechl a povedlo se mi to i tak. Sice jsme nakonec prohráli, ale moje chyba to nebyla. Spíš jsme byli už docela unavení. Jo, určitě to bylo tím.

,,Pojďte si odpočinout a dát si něco k jídlu." uslyšel jsem ze dveří Sugawarův hlas.

Všichni jsme se sebrali a šli se občerstvit. Počkal jsem na Yamaguchiho a vydali jsme se dovnitř spolu. Uvnitř ve společence už na nás čekal stůl plný všelijakého jídla a hodně pití. Sbíhali se mi sliny. Zasedl jsem a Yamaguchi hned vedle mě.

,,Dobrou chuť." řekl jsem mu a při té příležitosti ho chytil za ruku.

,,Dobrou chuť, Tsukki." odpověděl Yama a oba jsme se s chutí pustili do jídla.

Nejednou jsem ucítil, že si ke mně z druhé strany někdo sedl na lavici.

A hádejte, kdo to byl.

,,Dneska ti to šlo. I když kdyby jsi mě poslouchal, šlo by ti to líp." ozvalo se od nově přísedícího.

Z druhé strany jsem cítil Yamaguchiho žárlivý a nenávistný pohled, nešlo si toho nevšimnout.

,,Měl bys pak minutku?" zeptal se hned co dokončil předešlou větu.

To jsem se mu už rozhodl něco říct. Ignorace by na tohle nebyla dost.

,,Tak hele, nevím o co ti jde, ale nehodlám s tebou trávit žádný svůj čas." začal jsem a poprvé za tu dobu co tu je, jsem se mu podíval do očí.

Byly pořád stejné. Pořád stejně podlé.

,,Ty víš moc dobře, že o tebe nemám zájem a tak to i zůstane." dokončil jsem už potišeji a znovu svou pozornost obrátil na můj talíř.

,,Kdo řekl, že tě chci získat. Chci si popovídat, jako staří přátelé." řekl Kuroo tím hlasem, který znamenal, že něco kuje a nebo si ze mě jenom dělá srandu.

Chvilku jsem mlčel a pak se podíval na Yamaguchiho. Ten koukal do talíře, jedl a asi nad něčím přemýšlel. Povzdychl jsem si.

,,Když si s tebou pak půjdu pokecat, dáš mi už konečně pokoj?" zeptal jsem se dost hnusně, ale ode mě se vlastně nic jiného ani neočekávalo.

Kuroo na to už nic neřekl, jen se blbě usmál a pokračoval v jídle. 'Blbec.'

✨ To be continued…✨