Shledání

~ 22. kapitola ~

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Tsukishima:

,,Pojď si ke mně lehnout." řekl Yamaguchi, když si odložil čaj na noční stolek vedle.

Překvapeně jsem se na něj podíval a zčervenal. Je si jistý tím, co říká?

,,Neboj, žádné nemravnosti nebudeme dělat." dodal a pousmál se.

To už jsem se nenechal víckrát pobízet. Usídlil jsem se vedle něj pod peřinu a přitulil se k němu. Měl jsem svou hlavu položenou trochu víš než jeho, aby se ke mně mohl Tadashi lépe přitisknout a rukou ho vzal kolem pasu. Druhou rukou jsem ho přitom hladil ve vlasech, nasával vůni jeho šamponu a občas ho do vlásků políbil. Měl jsem hroznou chuť si ho přitáhnout do pořádného polibku, ale měl jsem strach. Co kdyby nechtěl?
Po chvíli se na mě Tadashi zadíval tím jeho roztomilým pohledem. 'Sakra, nedělej mi to! Ještě chvilku a neudržím se.' řekl jsem si a také se na něj zakoukal. Stejně jsem se nakonec neudržel. Musel jsem ho políbit. Začal jsem se přibližovat k jeho rtům, dokud jsme je nespojili.

Rukou, která držela Yamaguchiho okolo pasu, jsem si ho přitáhl ještě blíž, pokud to bylo možné a druhá ho hladila po tváři.
Po nějaké době jsme se odtáhli. Spíš on, protože se potřeboval nadechnout, ale jakmile se jen trošku nadechl, už jsem ho vtahoval do dalšího polibku. Nemohl jsem se moc udržet, potřeboval jsem ho mít u sebe. Potřeboval jsem vědět, že nad ním mám aspoň nějakou moc. 'Nemůžu ho přece ztratit.'
Polibky byly ze začátku velmi jemné, ale později se z nich stávaly stále víc a víc chtivé. Věděl jsem, že pokud nepřestanu teď, tak nikdy. Odtáhl jsem se, přitáhl si Yamaguchiho do obětí a položil si hlavu na jeho. Překvapilo ho to, nečekal, že bych přestal. Trochu ublíženě se na mě podíval, ale pak se ke mně stejně zase přitiskl. Nemůžeme si dovolit aby se něco stalo. Dole v kuchyni je Sugawara a pokud teď udělám něco, čeho by mohl on nebo já později litovat... Nestojí to za to. Nechci to takhle pokazit.

,,Proč... Proč jsi přestal?" zeptal se do ticha Yamaguchi.

Tou otázkou mě zaskočil, takže jsem chvilku neodpovídal.

,,Říkal jsi žádné nemravnosti." odpověděl jsem nakonec.

Je to pravda, říkal, že nebudeme vyvádět žádné nemravnosti, tak se toho držím.
Tadashimu poklesly ramena a odfrkl si. Znělo to jako když se mi snaží dát jasný náznak, já ho nechápu a Tadashi to se mnou vzdává. Je to tak snad? To je hloupost.

,,Mám totiž pocit, že mě nemáš rád." hlesl mi do hrudníku.

Nejspíš jsem to neměl slyšet, ale slyšel. Úplně jsem ztuhnul. 'Co ho to napadlo? Vždyť by to mělo být naopak! Já bych měl být ten, kdo se o tohle bojí.' řekl jsem si a nevěřícně se na něj podíval.

,,To je přeci hloupost! To víš, že tě mám rád, nejvíc na světě!" řekl jsem.

Teď pro změnu ztuhl on. Nečekal, že bych to slyšel a už vůbec ne, že bych odpovídal.
Věnoval jsem mu malý, ale přeci krásný polibek a znovu jsem si položil hlavu na vrch té jeho.

,,To spíš já bych se měl bát..." zahuhlal jsem, ale stejně tak, jako jsem slyšel Yamaguchiho tohle říct, slyšel i on mě.

✨ To be continued...✨