Shledání

~ 34. kapitola ~

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Tsukishima:

Ráno jsem se vzbudil kvůli nějakýmu rámusu, který se ozýval z pokoje od vedle. A byl to pokoj číslo 10. Nejprve jsem si chtěl zacpat uši polštářem, protože jsem čekal něco nekalého, ale moje domněnka byla brzy vyvrácena, když jsem slyšel jen "Boke, vrať mi to!" a následný dusot dvou párů nohou. Ušklíbl jsem se.

,,Král si asi nechal ukrást korunu už po ránu." řekl jsem si a posadil se na posteli.

Protáhl jsem se, vzal si brýle a šel se obléknout. Pak jsem se vypravil do kuchyně pro něco k snídani.

,,Dobré ráno." slyšel jsem zpoza rohu Yamaguchiho hlas.

,,Dobré ráno. Hele, ty víš proč Kenma a Kuroo odjeli tak narychlo?" slyšel jsem Nishinoyu.

Vzpomínka na Kuroa hned po ránu mě zrovna nepotěšila. Chtěl jsem tenhle zážitek s ním zakopat hodně hluboko do své paměti.
Než ale Yama stačit odpovědět, už jsem byl ve společence a zasáhl.

,,Nebuď zvědavej." ozval jsem se, když jsem byl Noyovi na dohled.

Yamaguchi, který ke mně stál zády se na mě otočil a usmál se.

Když se ke mně otočil čelem, vzal jsem ho kolem pasu a políbil. Jen abych si připomněl, že žádný Kuroo tu už není, jen já a Tadashi.

,,Dobré ráno." popřál jsem, když jsem se odtáhl.

,,I tobě přeji dobré ráno." odpověděl Yama a přitulil se ke mně.

,,Jste jak vystřižení z románu." ozval se vedle nás vysoký ženský hlas.

Otočil jsem hlavu za tím hlasem a nasadil pohled říkající všechno. Yachi trochu nadskočila při pohledu na mě. Asi se vyděsila, ale hned se uklidnila, když do společenky přišli další dva břídilové.

,,Podle tebe jsou všichni jako vystřižení z románu." řekl Kageyama.

Slyšel jsem pokračování jejich dohad, ale tomu jsem se nevěnoval, věnoval jsem se tomu, co se mi tak mile choulilo v náruči.
Všechno to přerušil Suga, který vycházel z kuchyně se snídaní.
Posedali jsme si a dali se do jídla. Při té příležitosti jsem položil ruku na Tadashiho stehno, načež reagoval větším natisknutím se na mě.

,,Takže. Když vás tu mám všechny pohromadě." spustil Daichi.

,,Chceš nám oznámit datum vaší svatby?" ozval se Hinata.

Suga se začal dusit. Já teda taky, ale já se snažil zadržet smích.

,,Ne, to zas ne. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli byste měli zájem se znovu sejít." pokračoval Daichi úplně v klidu.

Nevydržel jsem to.

,,Máš na mysli vaší svatbu?" zeptal jsem se a snažil se přitom nesmát.

Suga kromě toho, že se před chvíli dusil se začal i červenat.

,,Možná i na ni dojde, ale teď mám spíš na mysli ten sám pobyt, jaký je teď." řekl zase Daichi, jako kdybych nic neřekl.

Doufal jsem, že ho vyvedu z míry aspoň trochu, ale zase se mi povedlo rozhodit Sugawaru, který teď úplně rudý koukal na Daichiho.
Ozvalo se pár souhlasných odpovědí až zase padla ta otázka, kterou jsem moc nechtěl zodpovídat. Nishinoya se zase ptal na Kenmu a Kuroa.

,,Popravdě to byla má blbost." přiznal se Daichi.

Kdyby to byl Kageyama nebo Hinata, na místě by byli mrtví. Ale řekl jim to Daichi a toho respektuju, takže jsem jen mlčel.

,,Omlouvám se vám." omluvil se nakonec.

,,V pořádku, nějak jsme to obstáli, tak to neřeš." odpověděl za nás dva Yamaguchi.

Vtom mě zase něco napadlo.

,,No Sugo, myslím, že by si zasloužil odměnu." vyzval jsem ho s úšklebkem.

Čekal jsem, že se mu tentokrát začne kouřit z hlavy v důsledku neustálého dorážení, ale jeho reakce mě překvapila.

,,To máte pravdu." řekl a přistoupil k Daichimu pro polibek.

'Tohle vidět nemusím.' řekl jsem si a radši pohladil Tadashiho po tváři a políbil jeho.
Když jsme se odtáhli, tak jsem se zamyslel. 'Vždyť my vlastně pomalu odjíždíme. To znamená, že...' podíval jsem se na svého přítele vedle sebe. 'Co když se naše cesty zase rozdělí? Co když se už zase neuvidíme?' napadlo mě.
Nelíbila se mi myšlenka, že bych ho po tom všem skutečně ztratil.
Moje myšlení přerušil Daichi. Dvakrát tleskl aby si opět získal pozornost všech.

,,A protože se bude zítra odjíždět, chci aby jste si všichni zabalili a nic tu nenechali.
Nechci to pak posílat na deset různých adres." oznámil.

,,Proč si to nemůžu zabalit až zítra?" zeptal se otráveně Tanaka.

,,Protože se dneska večer bude slavit!" vykřikl Sugawara nadšeně.

Ozvalo se hlasité 'JOOO' snad od všech přítomných. Zaksichtil jsem se, když mi Hinata zaječel do ucha, ale byl jsem rád. Vlastně to byl docela dobrý nápad. Bál jsem se, že Daichi bude proti, protože ukočírovat opilého Nishinoyu nebo Tanaku je vážně oříšek. O Hinatovi nemluvě. Ale jsem si jistý, že to byl Sugawarův nápad a že k tomu Daichiho přemluvil.

,,Já a Sugawara teď pojedeme koupit všechno potřebné, tak to tu zatím nezbourejte. Ennoshito, Yamaguchi, spoléhám se na vás." dokončil Daichi a i se Sugou se odebrali z místnosti.

,,Tak si běž zabalit, uvidíme se později." špitl vedle mě Yamaguchi a dal mi pusu na tvář.

Kývl jsem mu na souhlas a ještě se usmál než jsem odešel.
'Dneska večer to bude ještě zábava...'

✨ To be continued…✨