Shledání

~ 37. kapitola ~

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Yamagushi:

Musel jsem se zasmát nad Tsukkiho reakci, když měl jít pomoct Sugovi a Daichimu.
Zkřivil tvář a začal brblat.

"Chtěl jsi nějak pomoct, ne? Tím zároveň pomůžeš i mě." Argumentoval jsem.

Na to už slyšel, takže souhlasil ale nezapomněl mi připomenout, že to dělá kvůli mě a zmizel za dveřmi mého pokoje. Zasmál jsem se nad tím a zakroutil hlavou.

Věděl jsem, že Tsukki nerad pomáhá ostatním, není to jeho šálek kávy ale taky jsem věděl, že kvůli mě udělá všechno oč ho požádám. Sám mi jednou řekl, že by mi snesl i modré z nebe.

Dobalil jsem si věci a šel se podívat na Kageyamu a Hinatu.

Věděl jsem, že budou na stejném pokoji ale teď zjistit na jakém pokoji. Zkusil jsem zaklepat na Kageyamův pokoj.
Ozval se Kageyamův hlas, který mě zval dál a já tak učinil.

Oba seděli na posteli a tvářili se spokojeně. "Tak co vy dva? Bouřka zažehnána?" Optal jsem se přísně.

"Jo a to jen díky tobě." Odpověděl mi Hinata a v momentě byl u mě. Vzal mě kolem ramen a táhl mě ode dveří. Tušil jsem, že chtějí drbnit. Nechal jsem se tedy odtáhnout ode dveří a usadit se na židli.
"To je dobře." Řekl jsem a všiml si těch zkoumavých pohledů těch dvou.

"Dobrá. Tak spusťte." Vyzval jsem je rezignovaně.

Hinata si radostně třel dlaně o sebe.

"Mezi tebou a Tsukkim je všechno O.K.?" Zeptal se Kage. "Ano." Odpověděl jsem. "Víš, psal mi Kenma a trochu mě zasvětil do situace. Netušil jsem, že Kuroo je schopný zajít až tak daleko." Poznamenal Hinata. "Hele kluci, téma 'Kuroo' radši vynecháme, ano? Hinato, jestli jsi ve spojení s Kenmou, tak prosím raď, co se týká vztahu." Poradil jsem. "To je jasná věc ale garantuji, jestli mu Kuroo ublíží, tak mu zakroutím krkem." Vyhrožoval Hinata odhodlaně.

"Tak na to by sis měl vzít štafle, ty můj malý bobíku." Rypnul si Kage s úsměvem a stáhl svého přítele do náruče. Já se nad tím musel pousmát. "Hey, já už nejsem tak malý." Vyštěkl po něm Hinata ale nechal se Kageyamou objímat.
"Pro mě vždy budeš můj malý a roztomilý bobík." Pronesl Kage a políbil Hinatu.

Já se nenápadně vytratil z pokoje a potichu za sebou zavřel dveře.
Na chodbě jsem vydechl a kráčel směr kuchyň.

"Tadashi," Slyšel jsem šeptat mé jméno. Rozhlédl jsem se a viděl Noyu, jak nakukoval přes otevřené dveře. "Noyo?" Optal jsem se ale Noya mě stáhl do svého pokoje. Zdál se mi nervózní.
"Co se děje?" Optal jsem se ho.
"No víš. Je mi to trochu trapné ale potřebuji se na něco zeptat." Začal Noya a nervózně přešel ke své posteli. Následoval jsem ho.

"O co jde?" Vyzval jsem ho a sedl si na postel vedle něj. "Ehm. Jak daleko jste ve vztahu ty a Tsukki?" Zeptal se trochu ostýchavě Noya a mě vše došlo.

"Aha asi vím kam tím míříš. Chceš pomoct s Asahim?" Zeptal jsem se s úsměvem. "To přímo ne. Náš vztah se vyvíjí dobře. Není to divný? Ještě před týdnem jsem byl s dívkou a teď se chystám na sex s klukem." Pronesl Noya a podíval se na mě. "A cítil ses ve vztahu s dívkou spokojený?" Zeptal jsem se. "Dobrá otázka. Občas jsem měl pocit neúplnosti a pocit, že klamu jak sebe tak jí." Odpověděl Noya. "Tím pádem to není divný. Možná je i dobře, že jsi tady a měl bys dát věcem volný průběh. Neboj se, myslím si, že když se necháš vést Asahim, tak se ti to možná bude líbit." Poradil jsem mu. "Ale co když ne? Co když mě to bude nepříjemné nebo mě to bude moc bolet?" Vyhrkl ze sebe Noya.

"Jen klid, Noyo. Asahi, ví jak na to a věřím tomu, že bude opatrný. Kdyby ti to bylo nepříjemné, tak ho zastav. Určitě tě do ničeho tlačit nebude." Utěšoval jsem ho. "To je taky fakt." Potvrdil Noya a usmál se. "Vždycky jsi věděl jak mi pomoct. Děkuji, Tadashi." Řekl a mile se na mě usmíval.

Já se zarazil a cítil, jak se červenám. Stáhl jsem ho do objetí, které mi opětoval. Byl jsem dojatý, co si budeme nalhávat.
Po chvíli jsem ho pustil.
"Chceš říct pravdu?" Zeptal jsem se ho a on kývl na souhlas. "Tys mi dal víc zabrat než Kage a Hinata." Pronesl jsem a on se usmál. "Jo, dost jsem vyváděl po odchodu Asahiho." Potvrdil mi to s úsměvem. "Ale ty ses zachovat jako správný kapitán a vrátil jsi mě na správnou cestu." Dodal Noya.
"Moc na výběr jsem neměl." Poznamenal jsem s úsměvem.

Najednou nás vyrušilo klepání na dveře a Noya vyzval radostně dotyčnou osobu dál. Do pokoje vstoupil Asahi a při pohledu na mě se zarazil. "Děje se něco?" Zeptal se překvapeně.

Já se s úsměvem postavil a přešel k němu. "Nic se neděje. Jen jsem kontroloval Noyu, jestli má zbaleno." Oznámil jsem mu a poplácal ho po rameni.
"Tak se mějte." Rozloučil jsem se a vytratil se z pokoje s úsměvem.

"Čemu se tak hezky usmíváš?" Slyšel jsem otázku od známého hlasu. Otočil jsem se na něj a úsměv se mi rozzářil ještě víc.

Tsukki si mě zkoumavě prohlížel a na tváři mu hrál drobný úsměv.

"Noya potřeboval pár informací a pak jsme trochu zavzpomínali. Suga a Daichi už dorazili?" Změnil jsem téma a objal ho kolem pasu.

"Jo a taky jsem jim pomohl, pak mě vyhnali a prý asi na šestou mám všechny nahnat do společenky." Pronesl Tsukki.

Já se k němu víc natikl a stoupl si na špičky. Líbnul jsem ho na nos. "Jsi šikula. Zasložíš si odměnu." Řekl jsem provokativně a začal s ním couvat do mého pokoje.

✨ To be continued…✨