Shledání

~ 41. kapitola ~

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Yamagushi:

Ve společence jsme s Tsukkim zasedli ke stolu. Nešlo si nevšimnout těch pohledů ale nějak jsem to ignoroval.

Daichi nám nachystal i pivo na přípitek, kterého se ujal Suga.
Moc pivo nemusím a tak jsem si čistě ze zdvořilosti trochu uskrl.
Kageyama a Hinata v tomhle zase závodili. Už jsem je chtěl napomenout ale uvědomil jsem si, že to stejně nemá cenu.
Zasmál jsem se nad tím a pobídl Tsukkiho aby se pustil do večeře, která nás lákala lahodnou vůni.

Kdybych měl shrnout tento pobyt, bylo to pro mě emočně náročné ale jsem rád, že jsem se toho pobytu zúčastnil.
Viděl jsem své přátelé, kteří se moc nezměnili.
Odhodlal jsem se vyznat své city Tsukkimu, které jsem k němu choval už na střední. Dokonce jsem se musel potýkat s trablemi, které jsem ustál.
I přes to všechno jsem rád, že jsem tady.

Po večeři byla zábava. Po mém boku se objevil Hinata a začal nezávaznou konverzací.
Dokonce si přinesl i láhev nějakého likéru a pivo. Bylo hned jasné proč. Nedokázal jsem mu říct ne.

Vzpomínali jsme na doby, kdy jsme byli na střední a do toho pili ten likér. Měl sladkou chuť a lepkavou.

Najednou mě vytáhl do prostoru a chtěl se mnou tančit. Moje protesty nepomáhaly a tak jsme tančili na příjemnou hudbu.

"Tak co? Prozradíš mi ty detaily, Tadashi?" Zeptal se Hinata. Já se zasmál. "Na to budeš potřebovat víc než jednu láhev likéru." Pronesl jsem s úsměvem. "Ale noták. Alespoň něco mi můžeš prozradit." Žadonil Hinata a dělal přitom psí smutné oči.
"Dobře." Souhlasil jsem, protože jsem se nemohl dívat na ten jeho smutný pohled. Naklonil jsem se k jeho uchu a pošeptal mu: "Přefikl jsem ho." a odtáhl se aby to náhodou nevypadalo divně.

Hinata se tvářil překvapeně ale na rtech mu hrál úsměv. Za to můj úsměv prozrazoval vítězství.
"Ty se nezdáš, Tadashi." Poznamenal Hinata překvapeně. "A to jak se ti povedlo?" Optal se a dál se se mnou vlnil do rytmu hudby. "Jednoduše. Neříkej mi, že tys nikdy nepřefiknul Kageyamu." Poznamenal jsem. "Ne ale asi to zkusím." Pronesl Hinata a šibalsky se usmál.

Najednou se u nás objevil můj princ. "Tak jo prcku, běž si vzbudit krále a požádat o tanec jeho, já si vezmu tohohle tanečníka a půjdu ho uložit do postele." Pronesl Tsukki na Hinatu.
Byl jsem vděčný, že mě zachránil. Nevím kolik bych mu ještě prozradil a taky jsem začínal pociťovat únavu.

Opřel jsem se o něj a nechal se dotáhnout do postele.

"Zůstaň tady se mnou, prosím." Žádal jsem ho na pokoji, když mi pomáhal s převlékáním. "Zůstanu na chvíli a pak pomůžu Daichimu a Sugovi uklidit." Řekl mi s úsměvem a pohladil mě po tváři. "Jsi hodný, Keii." Pronesl jsem a se spokojeným úsměvem si lehl do postele.
Hned jsem se ponořil do říše snů.

Ráno jsem se probudil a rozhlížel se po pokoji. Tsukki tam nebyl. Za to pořádná kocovina se dostavila. Rozpomněl jsem si na včerejší večer. "Hinato, já tě zabiju." Pronesl jsem do prostoru a bolestně si sáhl na čelo.

Ale v ten moment mi to došlo. Hinata přece chtěl ze mě vytáhnout detaily našeho odpoledního 'odpočinku'. Snad jsem mu nic neprozradil! Tadashi, ty jsi idiot! Korunoval jsem se a dlaní se práskl do čela. Zakňučel jsem bolestí.

Musel jsem se ho zeptat a s tímhle rozhodnutím se rychle postavil z postele ale očividně byl tohle špatný nápad. Dostal jsem závrať a nohy mě nechtěly poslouchat, takže jsem se hned posadil zpátky na postel.
"Tak takhle to nepůjde, Tadashi." Oznámil jsem si nahlas a pokusil se postavit znovu ale tentokrát pomalu.

Když jsem konečně úspěšně stál na nohou, rozhodl jsem se pro sprchu. Vzal jsem si věci a odebral se do sprch.

"Ahoj, Tadashi." Pozdravil mě ve spchách Kageyama. "Ahoj." Odpověděl jsem zdvořile ale pak mi pohled spadl na jeho potutelný úsměv.
"Ale neee. Kolik jsem tomu zrzkovi vyžvanil." Optal jsem se sklesle. "Neboj se. Nic moc, jen to, že jsi přefikl Tsukishimu." Pronesl Kageyama a poplácal mě po rameni. "Necháš si to pro sebe?" Zeptal jsem se ho. "Kvůli tobě jo. Hinata to pak zkoušel na mě." Prozradil mi Kageyama. "Díky a jak to dopadlo?" Optal jsem se. "Pro Hinatu špatně. Nenechám se od něj přefiknout pod vlivem alkoholu." Odpověděl mi a já se hlasitě zasmál.

"A kde vůbec je?" Optal jsem se. "V posteli. Nevím co ho bolí víc, jestli hlava nebo zadek." Pronesl Kageyama a já se zase zasmál.

"Překvapuješ mě. Dřív bych tě tipoval na jednoduchou konverzaci." Pronesl jsem s úsměvem.
"Ledacos jsem se naučil ale ty mě taky překvapuješ, Tadashi. Kdo by do tebe řekl, že sebereš odvahu a řekneš Tsukishimovi o svých citech a ještě jako třešnička na dortu ho dokážeš přefiknout." Pronesl Kageyama. "No taky jsem se ledacos naučil." Pronesl jsem s úsměvem a oba jsme se zasmáli.

Pak jsme si vyměnili telefonní čísla a rozloučili se. Kageyama šel pryč a já si vychutnal sprchu.

Po sprše jsem se cítil už líp a tak jsem dostal nápad se podívat co dělá Tsukki. Odnesl jsem si věci do svého pokoje a šel zkontrolovat mého prince.

Jemně jsem zaklepal a chvíli čekal. Nic se nedělo.
Otevřel jsem a nakoukl do pokoje. Tsukki ještě spal. Vkradl jsem se do pokoje a potichu zavřel dveře.
Přistoupil jsem k němu a sedl si na kraj postele.

Chvíli jsem ho jen tak pozoroval ale to mi nestačilo. Dotkl jsem se jeho tváře a jemně ji hladil.

Najednou mě chytl za zápěstí a stáhl mě do postele.

"Dobré ráno." Popřál mi Tsukki a políbil mě. Polibek jsem mu opětoval a omotal mu ruce kolem krku.

"Dobré ráno." Popřál jsem mu nazpět. "Děkuji ti za včerejší doprovod a záchranu." Poděkoval jsem mu s úsměvem. "Nemáš zač. Zajímalo by mě kolik jsi mu stačil vykecat." Zajímal se Tsukki a já se zarazil. Tsukki se usmál. "Takže asi všechno, podle tvého výrazu." Pronesl Tsukki.
Spíš jsem čekal, že se bude při nejlepším tvářit přísně a při nejhorším naštvaně ale on se jen smál.
Nervózně jsem se usmál. "Jen jednu maličkost jsem mu prozradil." Začal jsem nervózně.
"Jen jednu? Tak to jsem zasáhl právě včas. A jakou?" Zajímal se Tsukki a šlo vidět, že se dobře baví.
"Slib mi, že se nebudeš zlobit." Žádal jsem ho. "Na tebe se nemůžu zlobit, Tadashi. Ty jsi moje sluníčko." Pronesl a pohladil mě po tváři. "Hodlám se zlobit na Hinatu." Dodal pak a já si povzdechl. "Bohužel jsem mu prozradil, že jsem tě přefikl." Prozradil jsem mu a koukal se na něj.
"Jen tohle?" Zeptal se Tsukki překvapeně. "Víc ze mě nestačil vytáhnout, protože jsi mě zachránil." Pronesl jsem.

Tsukki mě pohladil po vlasech a stáhl mě do své náruče.
Nechal jsem se jim hýčkat a přitom naslouchal pravidelnému tlukotu jeho srdce.

✨ To be continued…✨