Kočky nemají devět životů

1.

Posbíral jsem si věci a spěchal domů. Nechtělo se mi, ale už jsem to slíbil. Kluci z práce mě překecali, abych s nimi strávil dnešní páteční večer v hospodě. Tak spěchám domů, abych se stihl aspoň najíst, vybalit nákup na víkend a dát se trochu do pucu. Už jsem nebyl mezi lidmi věčnost, mají pravdu. Když mě se ale tak nechce! Už jsem sám více než rok. S přítelem nám to neklapalo. Kolegové teda netuší, že to byl kluk. A já nemám potřebuji jim to vykládat. Fuck comming out! Nejsme na střední. Je to každýho věc. Já se jim do sexuálního života taky nepletu. Kluci v práci jsou fajn, to je fakt, ale takový věci do práce, podle mě, nepatří.

Pracuji u největšího českýho operátora, jako technik na oddělení vyřizování reklamací. Není to špatná práce, v kanclu je nás pět, všichni zhruba v mém věku. Některý telefony vyčistím, jiný opravím, u některých se to už ani nevyplatí. Žijeme v divné době, dnešní děcka mají častěji nový telefon než já ponožky. U této práce čas tak rychle letí, že jsem si ani neuvědomil, že už jsem rok single. A být single gay v 26 letech je už dost na prd.

Co si oblékají heteráci do hospody? Rifle, černé tričko a k tomu kostkovanou košili, tím snad nic nezkazím. Stíhám to tak akorát, auto si neberu, dám si pivko. Pojedu autobusem, do kapsy narvu peněženku a klíče. Žádnou tašku, chlapi tašky nenosí, a já přeci jdu s chlapama na pivo.

Ještě vezmu pytel s odpadky a skočím to vyhodit po cestě. Kruci, je ale zima, sice už je jaro, ale večer je pořád chladno. No nic, vracet už se nebudu a vydržím to v košili. Vytáhl jsem klíče a zamířil k místnosti s popelnicemi, co byla vedle podzemních garáží. Všiml jsem si, že je pootevřená. Někdo zapomněl zamknout. No výborně, to je tak akorát aby sem vlezl nějaký bezdomovec!

Popelnice přetékaly bordelem a pytle byly naskládaný už i okolo nich. Za tou hromadou pytlů na zemi se choulilo tělo nějakého chlapa.

Jsem se lekl, bože! Já to věděl, už sem lezou bezďáci přespávat! Začal jsem tiše a nenápadně couvat ven, abych ho nevzbudil, když jsem si všiml, že to není chlap, ale kluk a krvácí. Celou nohu měl od krve, asi nějaká tržná rána. Ne, že bych tomu nějak rozuměl, ale taky koukám na filmy.

Opatrně jsem k němu přišel a prohlídl si ho. Byl zabalený do mikiny s kapucí a klepal se zimou. Dřepl jsem si k němu, abych ho neprobudil. Mohlo mu být 18, víc ne. Sáhl jsem mu na čelo, úplně hořel. Zkusil jsem ho opatrně podebrat rukama, jestli ho unesu, nejsem žádnej svalovec, ale byl překvapivě lehoučký jako pírko. Samá kost, to jsem cítil i přes tu tlustou mikinu. Jednou nohou jsem kopl do dveří od sklepa s popelnicemi a šel rovnou k výtahu. Nemotorně jsem jednou rukou zmáčkl tlačítko a nastoupil dovnitř. Bydlím ve 4. patře.

Bytovka je to malá a bytů je tu jen pár. Naštěstí většinou mladí lidé a rodiny. Žádná otravná babka, co špehuje dnem i nocí u kukátka. Nevím, jak bych tohle vysvětloval. Vlastně ani nevím, co to dělám a proč to dělám. Asi mi hráblo fakt. Táhnu si smardlavýho krvácejícího bezdomovce do bytu. Co když mi tam umře? Nesmím nad tím přemýšlet, nebo chytnu hysterák a nezmůžu se na nic.

Nevím, jak se mi podařilo odemknout byt a kopancem zabouchnout dveře. Položil jsem kluka na gauč a mrknul na tu nohu. Už to neteklo, ale nohavice od riflí byla nasáknutá pěkně, asi ztratil dost krve.

Když jsem ho položil, tak se zamrvil a kouknul na mě. Uviděl jsem ty nejmodřejší a nejsvětlejší oči na světě. Byla to jen malá chvilička, pak je zase zavřel, asi je vyčerpanej. Zdálo se, že celý hoří. Vytáhl jsem z komody infračervený teploměr, co měří teplotu v uchu. Stáhl jsem mu kapuci z hlavy, abych mu mohl dát teploměr do ucha, ale v tu ránu jsem byl na nohách a dva metry od něj.

Kurva! Z kapuce mu vykoukla dvě velká bílá chlupatá kočičí ouška. Co to do prdele je??? Nějakej horor nebo maska na helloween? Teď v dubnu?

V hlavě mi hučelo, srdce se snažilo probít ven, nohy neposlouchaly. Chodil jsem po své malé garsonce sem a tam, svíral teploměr a snažil se pobrat, co mi to leží na gauči. Do čeho jsem se to do psí prdele dostal!!! Zhluboka jsem dýchal a mozek mi absolutně nefungoval. V tom mi zazvonil mobil a já jsem leknutím nadskočil a málem se posral. Milan z práce. Kde prý jsem.

Vymluvil jsem se, že dnes nepřijdu, že mi není fakt dobře, protože na mě něco leze, čemuž se dalo lehce uvěřit, protože jsem funěl jak lokomotiva a asi koktal nesmysly. Očima jsem přitom pořád hypnotizoval tělo na gauči. Absolutně jsem netušil, co teď.

Rázoval jsem po těch pár metrech čtverečních, co mám, sem a tam a snažil se uklidnit. Pobrat co se to vlastně stalo. Je to nějaký hybrid? Ti přeci existují jen ve fikcích, ne? Tohle je určitě nějaký vtip. Zítra se probudím a bude všechno jako dřív.