Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
Tohle už bylo snad sté auto, co okolo mě projelo a ani se nezastavilo. Projelo, jako bych tu ani nebyla, či vůbec existovala.
Nadále jsem tedy zůstala sedět na svých zavazadlech, na chodníku a stále jsem čekala na to, kdy dorazí auto, které se konečně u mě zastaví a vyzvedne mě.
A proč tu vlastně čekám? Nu... ještě před pár dny to bylo fajn, dokud se moje mamka nevydala na vlastní pěst do nebezpečných míst. Byla journalistka a jako taková jedla dobrodružství k snídani.
Žili jsme v karavanu a různě jsme cestovali po USA. Ona vždy psala o různých místech a já chodila ze školy na školu. Bylo to složité, ale měli jsme úžasný život.
Matka říkala, že otce nepotřebujeme. Že na vše si vystačíme sami. Otec ani prý neví, že existuji. Prostě to byla známost na jednu noc a bylo to. Matka mu to ale nezazlívala. Prý to byla její chyba, ale to nic neměnilo na tom, že mě milovala. A já ji.
Nikdy mi neřekla, kdo můj otec byl. Ani jsme na něm nebyli nijak závislé. Moc peněz jsme sice neměli, ale i tak jsme byli šťastné. Tedy doufám, že matka byla šťastná.
Jednoho dne vyrazila bůh ví kam a dalšího dne mi přišel dopis, že paní Johnes, moje matka, zemřela.
Několik dnů se nic nedělo. Snažila jsem se žít normálně, chodila jsem do školy a nadále jsem ozařovala svým šarmem kohokoliv, kam jsem vstoupila.
Však dnes mi volali nějací chlapíci exekutoři, policie a snad i nějaká organizace pro opuštěné děti a řekli mi, že potřebuji vyřídit mé bydliště. Tak jsem opustila školu, přišla ke karavanu, což byl můj domov a zjistila jsem, že exekutoři mi ho zabavili.
Sbalila jsem si tedy své věci a policie společně s lidmi z té organizace kontaktovali mého otce. Vůbec netuším, kdo to je a je mi to zcela a upřímně jedno. Nikdy jsem ho nepotřebovala a nepotřebuji ho ani teď. Nechápu, proč z toho všichni dělají takový haló.
A díky tomu všemu se teď opět vracíme ke mně, opuštěné na chodníku. Čekám na otce, až si mě vyzvedne. Jsem zvědavá, kdo to je. Neřekli mi, kdo to je, protože jsem se chtěla nechat překvapit.
Než bych se nadála, konečně po hodinách nudy u chodníku přede mnou zastavilo auto. Audi. Dost luxusní sporťák. A z něj vystoupila vysoká žena s blonďatými vlasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Wow. Hezká a ještě k tomu řídí sporťák.
,,Ahoj. Předpokládám, že ty jsi Elizabeth Johnes." promluvila blondýnka. Já vstala od chodníku a usmála se. Ty vole... fakt se mi zamlouvala.
,,Váš předpoklad je správný. Stojí před vámi samotná E.L.I. Johnes. Těší mě otče." pozdravila jsem ji a pohodila jsem si své hnědé vlasy. Zapletly se mi totiž do naušnic.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi jsem ji trochu zaskočila. Přeci jenom vypadala jsem jako klasická puberťačka s piercingem. Štěstí, že jsem jí neřekla svou přezdívku ze současné školy. Nechci ji hned odradit.
,,Říkejte mi Eli." představila jsem se ještě jednou.
,,Těší mě. Jsem Pepper Pottsová. Sekretářka pana Starka." usmála se ,,Byla jsi seznámena s informací, že jsi jeho dcera?"
,,Ne. Nevím, kdo to je. Televizi nemám a mobil taky ne. Ale počkat... není to ten chlápek v kovovém obleku? Prvňáci si neustále hrají s figurkou Iron mana."
,,Jo... přesně tohoto pána jsi dcera." přitakala Pepper a pomohla mi s mými taškami, které jsme dali do kufru. Nebylo jich mnoho. Převážně to byly knihy.
,,Takže jsem dcera miliardáře... hustý." promluvila jsem a posadila se do auta na místo spolujezdce. Pepper si sedla za volant.
Auto se rozjelo.
,,Jak to, že mě Stark nevyzvedl osobně? Bál se, že bych mu srazila ego? Nebo že bych oslnila novináře víc?" zasmála jsem se.
,,No... nebyl zcela nadšen z toho, že má dceru. Takže čekej, že bude trochu nevrlý, když se tam zjevíš." řekla opatrně.
,,Aha... takže neví, že jste pro mě jela." pronesla jsem a usmála se pro sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Přesně tak." přitakala ,,Pověz mi něco o sobě." pobídla mě Pepper ,,A prosím, tykej mi."
,,Dobrá tedy. Jsem Egoistická, Laskavá a Ironická. Zkrátka Eli. Ráda čtu ženské spisovatelky nebo knihy o postavení žen v lidské historii. Mám ráda třeba Jane Austenovou a její Pýchu a předsudek. Nebo od Ovidia knihu O lásce a milování." prozradila jsem jí ,,Nejsem taková, jako by se mohlo zdát na první pohled."
,,Páni. Takže máš ráda romantismus a antiku?" zeptala se Pep.
,,Jo. Přesně. Vím. Zní to nudně, ale jinak jsem dost fajn." řekla jsem.
Další konverzace se vyvíjela příjemně. Pepper si po chvilce zvykla na můj černo černý humor a sarkasmus.
Zatím vše probíhalo nad mé očekávání.
Na chvíli jsem si myslela, že s úmrtím matky všechna má radost skončila, ale teď... cítím, že to bude dobré. Snad.
