E.L.I. ~ Loki FF

21. Something what nobody knows

ELI
,,Prosím Eli... opravdu nechtěj vidět mou pravou podobu. Víš přeci, že jsem synem mrazivého obra." pronesl a podíval se mi do očí.

,,Jo." přikývla jsem.

,,A víš, jak vypadají mrazivý obři?"

,,Ne."

,,Odporně. A proto raději vypadám jako člověk."

,,Ale prosím tě... taky nejsem úplně sexy barbie z magazínů. Neskutečně moc jsem zhubla a teď za pár dnů, co jsem jedla všechno, na co jsem narazila, tedy kromě sebe, autokanibal se ze mě ještě nestal, přibrala jsem neskutečně mnoho a no a? Nepotřebuji být hubená rachejtle. Mám pár špeků a na ty jsem hrdá. Ale posilovna by se mi šikla." snažila jsem se mu trochu zvednout náladu.

,,Prosím... dovol mi tě poznat a slibuji ti, že se pak maximálně do dvou dnů rozhodnu."

,,Změníš názor. Budeš mě považovat za monstrum."

,,Hele, za ten čas jsem viděla spoustu změn v tvé osobě. Horší jako psychopatický vrah to určitě být nemůže." pronesla jsem.

Loki se zhluboka nadechl, vydechl a já čekala, co se stane.

,,Je tady moc velký horko..." zamumlal po chvilce.

,,TAK UŽ SE KURVA PROMĚŇ!" nevydržela jsem to a zařvala jsem na něj. Celkem se mě lekl, a tak raději poslechl.

Zhluboka nadechl, vydechl a jeho kůže začala nabírat modrých odstínů. Páni, tak tohle bylo něco.

Jakmile se proměnil, já zůstala na něj hledět s úsměvem. Konečně se mi trochu otevřel.

,,CO se tak uculuješ?" zeptal se nechápavě.

,,Čekal jsi, že budu křičet a prosit o pomoc?" zeptala jsem se a nepřestala se usmívat. Vypadala jsem jako cvok s tím úsměvem.

,,Upřímně... jo." řekl na to. Z jeho těla sálal chlad. V místnosti se začalo ochlazovat. No... podejte mi kabát.

Ne... nepodávejte mi ho. Já to vydržím.

,,Tak co? Změnila jsi svůj názor a rozhodla ses, že nebudeš na potrhlé bohy, co sletí na Zem?" zeptal se mě po chvilce.

,,Ne. Můj postoj k tobě to nezměnilo." řekla jsem upřímně ,,Když jsem tě poznala, byl jsi slizkej parchant a tím jsi stále, takže můj názor se nemění."

On to moc nepobíral.

,,Dobrá tak fajn. Teď ti řeknu své tajemství, které ví jenom málokdo." pronesla jsem a odkryla jsem si nohy pod peřinou. Na chvíli jsem si sundala kalhoty, naštěstí jsem měla ještě kalhotky, a ukázala jsem mu jizvu po operaci na své levé kyčli.

,,Když mi bylo pět, matka nezávazně spala s jedním motorkářem z motelu od vedle. Mě ten chlap nenáviděl. Před mamkou si hrál na velkého slušňáka a předstíral, jak moc mě má rád, ale za jejími zády mě bil, mlátil a ne jednou se mě pokoušel ojet. Naštěstí se mu to nikdy nepovedlo. Jednou... bylo mi pět... mě před mamkou vzal do náruče, přenesl mě k řece a jakmile se mamka otočila zády, hodil mě do řeky. Já naneštěstí upadla levou kyčlí na kámen a zlomila se mi tam kůstka, která držela můj stehenní kloub. Mamka mě okamžitě vezla do nemocnice, kde mě museli operovat. Do kyčle mi navrtali pár ocelových šroubů a čekali na to, až mi to sroste. Ty šrouby tam mám dodnes a ta jizva je jenom připomínkou toho hajzla. Naštěstí ho mamka nahlásila na policii a poslali ho pěkně do basy."

,,Kdo všechno o tom ví?" zeptal se mě Loki a vztáhl ruku k mé jizvě. Já okamžitě dostala husinu, když se mě dotkl, protože byl šíleně ledový.

,,Kdysi o tom věděla jen moje mamka, ale ta je teď... mrtvá... a nyní z celého vesmíru o tom víš jenom ty." přiznala jsem se.

,,Za tu jizvu se stydím. Celý život jsem se bála, že by to klukům při milování mohlo vadit a proto jsem se rozhodla být asexuál, i když vím, že jím nejsem. Teď to vím."

,,Důvěřuješ mi?" zeptal se mě po chvilce a začal se přeměňovat zpět na svou vlastní podobu. Pořád ale přejížděl polštářky prstů po mé jizvě.

,,Momentáně... ti asi důvěřuji nejvíc ze všech osob, co znám. Protože tohle tajemství mají znát jenom mí nejbližší." řekla jsem mu a nasadila si zpátky kalhoty.

,,Slibuji ti Eli, že už ti nikdy nikdo neublíží. Pokud ti někdo zkřiví byť jen vlásek, osobně ho rozkuchám." oznámil mi.

Bože, to bylo tak romantické.