Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI ,,Dítě si dává dost na čas." poznamenala Natasha, když jsme tak všichni Avengers pohromadě seděli u jednoho stolu a pojídali si svou večeři. Tony je všechny k nám pozval. Už bylo 19. října a dítě stále nic. Elsie si tedy dávala na čas. Bylo to ale velmi bolestivé. Skoro vůbec jsem nemohla vstát ze židle a byla jsem neskutečně moc těžká.
,,Kdy, že se měla narodit?" zajímalo Bruce.
,,1. října." odvětila jsem na to okamžitě a pozvedla svou ruku. Na prstech mi začala tančit červená magie, která mi do ruky přinesla kbelík se zmrzlinou a do druhé ruky naběračku na zmrzlinu. Jedla jsem to přímo z toho. Proč bych se měla namáhat a dávat si to do misky, že?
,,Sakriš." zamumlal Kapitán.
,,Co?" pronesla jsem s předstíraným smíchem.
,,Už je to celkem dlouho. Každým dnem se více riskuje, že Elsie při porodu nepřežije." vysvětlil Bruce.
,,Zvažovali jste císařský řez?" zeptal se Clint.
,,Nemůžeme dítě vyndat předběžně. To by ho taky mohlo zabít." poznamenal Tony.
,,Můžeme se prosím bavit o něčem jiném?" zeptala jsem se trochu podrážděně.
,,Promiň Eli, ale tohle je vážné. Jde tu o život jak tvého dítěte, tak tebe samotné." odporoval mi otec.
,,Tak se o tom bavte beze mě. Já nechci dělat předčasné dedukce." pronesla jsem trochu popuzeně a těžce jsem vstala ze židle.
,,Kam jdeš?" zajímal se Thor.
,,Jdu se projít ven." pronesla jsem unaveně a pomocí upravování reality jsem si na sebe přičarovala teplý kožich a pro ostatní jsem opět byla hubená vosa. Já sama jsem se jenom viděla jako těhotnou.
,,Nechceš pomoci?" zeptala se mě Nat a chystala se zvednout ze židle, já ji ale zabrzdila.
,,To je v pořádku. Já to nějak zvládnu." uklidnila jsem ji ,,Výtah už je opravený a nebudu se procházet moc daleko. Slibuji." dodala jsem a šouravou chůzí jsem se začala belhat směrem pryč.
První, co jsem cítila, když jsem vyšla ven z toweru, byl chladný mrazivý a čerstvý vzduch. Celý rok byla hrozná zima, a proto nyní i padaly první vločky sněhu. Bylo jedenáct hodin večer a fakticky dost mrzlo. Dokonce mi i šla pára od úst.
Já vím, sníh a v New Yorku je dost neobvyklé. Obzvláště na podzim.
Usmála jsem se pro sebe a vydala se ulicí osvětlenou pouličními lampami. Moc lidí venku nebylo. Mě to ale nevadilo. Alespoň tu byl větší klid.
Zamířila jsem směrem do parku, kde jsem se chvíli procházela pod korunami stromů a šlapala po promrzlém barevném listí.
Po chvíli jsem se ale zastavila, abych se vydýchala. Elsie mi dávala zabrat.
Můj pohled skončil u prázdného oltáře s prázdnými židlemi u zamrzlého jezera. Vypadalo to tak romanticky. Pokud bych měla mít svatbu, mělo by to být venku a v zimě, kde by všichni zmrzli na kost. Já sama bych měla bílé šaty až úplně na zem a silný bílý kožich. Mě by tedy jako jediné zima nebyla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvedla jsem se a pokračovala černou nocí dál. Najednou mi ale podklouzla noha a já už myslela, že sletím na svůj krásný čumáček s piercingem, naštěstí mě ale někdo zezadu chytil, takže jsem se nenatloukla.
,,Klouže to." zasmál se mi hlas.
,,Díky, na to bych fakticky nepřišla." zasmála jsem se nazpět a otočila se ke svému zachránci. Byl to muž, černé havraní vlasy, zelenomodré oči, kouzelný úsměv. Měl na sobě stylovou modrou bundu.
,,Díky ti můj zachránce. Oplatím ti to někdy záchranou celého světa." usmála jsem se na něj.
,,Jsi Iron Heart, viď?" usmál se na mě. Páni... a pak že láska na první pohled neexistuje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jo. Nebo taky Elizabeth. Říkej mi Eli." představila jsem se ,,A tvé jméno, smím-li se ptát zachránce hrdinky světa?"
,,Charlie." pronesl sebevědomě a ukázal své dokonalé bílé zuby ,,Je celkem zima. Nezajdeme na nějaké pití?"
,,Pokud to zaplatíš..." zasmála jsem se a po jeho boku jsem se vydala směrem ven z parku.
,,Neříkej mi, že dcera miliardáře nemá peníze..." oplatil mi to.
,,Má, ale je lakomá." zazubila jsem se na něj ,,Jak jsi starý?"
,,Osmnáct."
,,Same."
,,Tvé oblíbené horké pití?"
,,Horká čokoláda."
,,Máš ji tedy mít nemehlo." pronesl a zastavil se u karavanu, nebo-li stánku s horkými nápoji. Z bundy vytáhl peněženku.
,,Helé... taky se ti budu smát, až přistaneš čumákem na ledu." odvětila jsem na to.
,,Takže ty mě nechytíš? Hrubé." nakrčil svůj nos a začal mi objednávat pití. A sobě si taky poručil, když už byl u toho.
,,Telefonní číslo?" vysypala jsem ze sebe náhle.
,,Moje?"
,,Ne. Kohokoliv jiného... ovšem že tvoje. Kdybych opět někam padala po hlavě, abych ti kdyžtak mohla zavolat." řekla jsem a odemkla si svůj mobil.
,,Máš ho tedy mít." odvětil na to a v mobilu mi vytvořil kontakt na něj. A já mu za to vytvořila můj kontakt ve svém mobilu.
,,Ještě úsměv." pronesla jsem a aniž by to čekal, vyfotila jsem ho a dala si to jako fotku na kontaktu ,,Cha... měl by ses tam vidět."
On mě za to v rychlovce taky vyfotil a vypadala... jsem tam fakt děsně. Fotil s bleskem.
Pak mi podal horkou čokoládu a opět jsme se rozešli ulicemi New Yorku.
Šli bychom i dál, kdyby mu nezavolali rodiče.
,,Promiň, budu už muset jít. Šel jsem do kina a rodiče jsou...celkem naštvaní. Znáš to určitě."
,,To mi povídej." protočila jsem nad tím oči v sloup.
