Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI Moje noční můry vycházely na povrch, a pak najednou...
Celá místnost se proměnila na černou prázdnotu. Jenom podlaha zde byla a trochu mlhy na ní. Bylo to jak z noční můry.
,,Eli? Eli?!" slyšela jsem někoho řvát z reality. To bude asi Loki.
,,Tohle je noční můra." promluvila jsem, ale můj hlas zněl... byla tu neuvěřitelně velká akustika a úžasná ozvěna. Už jsem chtěl zkusit zavýskat a vyzkoušet ozvěnu ještě jednou, když tu jsem za sebou uslyšela *plesk*.
Otočila jsem se tedy a viděla jsem... moje matka. Seděla znavená, potrhaná, na pokraji smrti, seděla ve vodě a dívala se na mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,MAMI!" vyjeknu.
,,Ten Ether..." bylo jediné, co matka zamumlala. Pak zmizela a já byla opět sama.
,,Ten Ether... jednoho dne tě zabije..." slyšela jsem ozvěnou. Někdo ke mě promlouval, ale nevěděla jsem kdo.
Otočila jsem se za sebe a za mnou stál kostlivec s cáry masa na sobě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nezasloužíš si nosit v sobě kámen reality!" zařval kostík a vyskočil na mě. Já upadla na zem, ale kostík už nikde nebyl.
,,Co se mi to děje?" vzlykla jsem.
,,Jde si pro ten kámen... buď ve střehu..." pronesla opět ozvěna. Já se na to rozbrečela.
,,Nechte mě být... všichni... všichni mě nechte být..."
Loki Nevěděl jsem co dělat.
Rychle jsem vstal ze země a přeběhl k Eli, která s sebou v záchvatech cukala, slintala a vypadalo to, jako kdyby se z její hrudi chtělo něco vydrat ven.
Ten Ether... se v ní probudil. A bouřil. Je to snad mnohem horší, než když se probudil ten Tesseract.
,,Eli? Eli?!" volal jsem její jméno, avšak marně. Stále s sebou cukala.
,,Prosím... přestaň!"
Nepřestala.
Za pokus to stálo.
,,Nevím, jak ti pomoci. NEVÍM TO!" zařval jsem na ni, avšak stále s sebou škubala. Její červené oči hleděly do prázdna. Její ústa se rychle pohybovala a něco mumlala, ale nevěděl jsem co. Mluvila to tak rychle a tak potichu.
Skoro vůbec ani nedýchala.
Srdce jí nebylo.
Ale pořád s sebou škubala.
,,Zlato, prosím..." žadonil jsem. Nemůžu o ni přijít. Je celkem fajn, na to, že je Stark. Je vtipná a někdy se mi i líbí její provokace. Má neuvěřitelně černý humor. A to se mi na ni líbí.
Ježiši, nad čím to tu přemýšlím? Vždyť jí chci jenom využít...
,,Elizabeth!" zvolal jsem a vzal ji do náruče. I v náruči se mi neskutečně moc klepala, ale zdálo se, že se to začalo uklidňovat. Sevřel jsem ji tedy ještě více v obětí a cukání ustávalo.
Začala pomalu dýchat.
I srdce se pomalu rozbušilo.
Díky mě... žije.
Nebudu sám.
Podivné hekání brzo vystřídaly vzlyky a slzy. Ona brečela. Proč? To jsem jí tolik ublížil? Já myslel, že se jí to líbilo...
,,L-Loki..." zachraptěla se slzami v očích a svýma rukama mě objala okolo ramen.
,,Vyděsila jsi mě. Už jsem si myslel, že jsem o tebe přišel." řekl jsem. Sentiment? Jako vážně? Teď? A u mě? To je na hlavu.
,,Prosím... už n-ne..." pronesla mezi vzlyky. Byla vystrašená. Takhle jsem ji jakživ neslyšel. Nikdy takhle vyděšeně nezněla. Byla to moje chyba? Ten záchvat? Co tou větou myslela? No... rozhodně ji jako nevypustím domů za Starkem. Všechno by mi zkazila.
,,Já..." pořádně vzlykla ,,...ten E-ther nechci... stýská se mi po matce. Hrozně hrozně moc ji chci opět vidět... chybí mi můj život... n-nechci... já už nechci být sama. Bojím se toho Etheru..."
,,Nejsi sama. Dohlédnu na tebe lásko." pronesl jsem a zabořil svou hlavu do jejího ramene. Hezky voněla.
,,D-dík... magore..."
No to snad... grrrrrrrr... má jediné štěstí, že dostala záchvat a nyní je na dně, jinak bych jí už přetrhl. Nebo ohl. Jedno z toho. Ale tu druhou možnost by si asi spíše užívala. Ačkoliv, docela dost slušně mi předtím odporovala.
,,Nemáš zač... zlato..." oplatil jsem jí to.
,,Idiote." pronesla.
Ty jedna.... grrrrrrrrrrrrr... ona ale umí vytáčet. A proto se mi asi i líbí. Je jiná, než ostatní midgardské dívky. Jiné by mi padali k nohám a prosili by mě, abych jim odpustil. Ale ona... ona si stále toho nenechá a stále mě bude nazývat...
ELI Cítila jsem, jak v Lokim krev vře vztekem. To mě trochu rozveselilo. Pořád mi sice tekly slzy po tvářích, ale už jsem se i mírně pousmála.
