Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI ,,Můžeš otevřít oči." uslyšela jsem známý hlas. Já tedy poslechla a svá oční víčka jsem otevřela. Byla jsem v kruhovité zlaté místnosti po boku Hromovládce a uprostřed stál nějaký chlap s mečem ve zlaté zbroji.
,,Vítejte na Asgardu slečno Starková." pronesl ten chlápek.
,,Jo, díky." pronesla jsem podezřívavě a dokud jsme s Thorem nevyšli ven ze zlaté kupole, nedůvěřivě jsem se na chlapíka koukala.
,,Kdo to byl?" hlesla jsem, jakmile mi přišlo, že jsme daleko od něj. Nemusel na mě ani bafat ze tmy a už jsem se ho začínala bát.
,,Heimdall. Vidí vše ve vesmíru. Otevírá Bifrost, kterým jsme sem přiletěli. Za celkem dlouho jsme to opravili, ale nyní je opět funkční."
,,Koho? Bifrost nebo Heimdalla?"
,,Bifrost..." odvětil nechápavě Thor.
Delší dobu jsme kráčeli po duhovém mostě a připadalo mi, že jsme se k městu vůbec ani nepřiblížili.
,,Jak dlouho ještě půjdeme?! To jste nemohli ten most postavit kratší?!" začala jsem opět otravovat. Zatracené hormony.
,,Chceš letět?" zeptal se mě a chytil mě okolo pasu. Ale opatrně, aby mě nebouchl do mého těhotenského bříška.
,,Bude to rychlejší?" zeptala jsem se.
,,Ovšem. A uvidíš Asgard z výšky."
,,Kdyby mi mé dítě nedělalo v břiše kotrmelce, užila bych si to asi víc." zamumlala jsem podrážděně.
Thor roztočil své kladivo Mjolnir a oba dva jsme se vznesli k obloze směrem k zlatému paláci, který byl bez pochyby největší dominantou celého města.
Výhled na město pode mnou byl nádherný musím říct. Chtělo se mi ale zvracet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co vlastně čekáš od té návštěvy?" zařval na mě Thor, abych ho slyšela, protože mi vítr neuvěřitelně moc mlátil do mých ušních bubínků.
,,Chci si ujastnit vztah mezi námi. Pokaždé, když jsem byla s jiným mužem, musela jsem myslet na Lokiho. Pokaždé jsem to nevydržela než jednu noc, protože nebyli jako on. Chci si tedy něco ujasnit, abych potom mohla plánovat nějakou svou hvězdnou budoucnost." zařvala jsem nazpátek ,,Byla bych ale vděčná, kdyby jsi moc nevytruboval do světa, že jsem tady. Svým rodičům to hlavně neříkej. Ne, že bych se s nimi nechtěla seznámit, ale nejdřív si musím uspořádat své myšlenkové pochody."
On na to přikývl.
Než bychom se nadáli, už jsme přistáli na balkóně ve zlatém zámku.
Kam se hrabe Schönbrunn a další zámky. Na toto nic nemá...
,,Zavedu tě k věznicím." pronesl a pustil mě.
,,Díky." pronesla jsem a vydala se za Thorem.
***
Za chvíli jsme došli ke schodům a stráž mě díky Thorovi pustila dovnitř. Uprostřed schodiště jsem se ale zastavila, protože jsem zaprvé popadala dech a za druhé pomocí Etheru jsem upravila realitu tak, aby mě všichni okolo mě viděli jako hubenou netěhotnou gazelu.
Kdybych se před Lokim ukázala těhotná, mohlo by ho to zprvu vyděsit. Nechci na něj tlačit.
Přešla jsem všechny zatracené schody a vešla do dlouhé kamenné chodby, kde byla spousta cel přeplněná nejrůznějšími pošuky z celého Asgardu.
,,Tak jo El, jenom najdeš Lokiho. Bude to hračka. Nevnímej ty úchylné poznámky, co ti budou metat ti vězňové do obličeje." povzbudila jsem se a sebevědomým krokem jsem vyšla kupředu.
Samozřejmě poznámkám jsem se nevyhla. Většinou byly mířeny na můj dokonalý zadek nebo mé úžasné poprsí. Ale mé ego to celkem posílilo. Došla jsem tedy k závěru, že když nejsem těhotná, jsem dost sexy žena.
Lokiho cela byla až na samotném konci.
Loki Najednou jsem uslyšel nadržené poznámky těch dementů, co byli zavřeni v celách podobně jako já. Jak nechutné... zřejmě zase povykovali na nějakou sexy vojandu. S těmi můžu flirtovat jedině já!
Dlouho jsem se koukal do bílé zdi. Byla to zajímavá zeď. Uslyšel jsem ale kroky, které rázem utichly. Ucítil jsem něčí pohled nalepený na mých zádech.
Pochopil jsem, že před mou celou někdo stojí a kouká se na mě. Já vím, jsem velice zajímavý, ale nemusí na mě civět tak moc dlouho.
,,Odejdi bratře. Rušíš mě v koukání do zdi." pronesl jsem uraženě, protože jsem si myslel, že to je Thor. Jakmile jsem se ale otočil, zarazil jsem se. Ne. To se mi muselo snad jenom zdát...
,,Vypadám snad jako hora svalů?" zasmála se. Její hlas mi tak moc chyběl. Stála v plné parádě před mou celou a koukala se přes průhlednou stěnu na mě s jiskřičkami v očích.
,,Elizabeth?" pronesl jsem a udělal pár kroků k ní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ne. Mona Lisa přeci." odvětila na to. Ironie jí nechybí. Už jsem se lekl.
,,Stark tě sem pustil?" zasyčel jsem jméno plechovky.
,,Jako nechtělo se mu, ale bál se mě. Poslední dobou si pořád a jenom na něco stěžuji a každého mám chuť ubodat k smrti." pronesla a svou ruku si přiložila na své břicho ,,Jak se máš vrahoune? Říkala jsem, že pro nás chvilka znamená něco odlišného. Je to celá věčnost, co jsem tě naposledy spatřila."
,,Ne. Mýlíš se. Pro mě je to taky dlouho." pronesl jsem a svou dlaň přiložil na průhlednou stěnu cely.
,,Pro mě ale víc. Jak moc mi chybíš. Chci tě zpátky. Věř mi, že udělám cokoliv pro to, abychom mohli být opět spolu." řekla mi a přiložila ruku též na stejné místo. Nebýt té stěny, dotýkali bychom se ,,Jak moc jsem trpěla. Bez tebe."
Ach má drahá, odpusť, ale budu to muset udělat. Nejsem bezcitné monstrum, též toužím po lásce. Obzvláště po tvé lásce. Viděla si ve mě někoho lepšího, ale... trpíš kvůli mě. Nedokážeš se odpoutat od našeho románku. Je mi to líto, ale pokud se chceš dostat někam dál...
