Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI ,,Jsi génius." rozplýval se nade mnou Stark. Všichni ostatní sledovali kamerový záznam z rozhovoru mezi mnou a Lokim.
,,Já vím." řekla jsem na to egoisticky.
,,Za poslední čtyři dny jste z něj vytáhla mnoho." pronesl Fury. To je teda něco. Lepších slov jsem zatím od něj neslyšela.
,,Co ten parchant asi chystá." mumlala si Nat.
,,To nevím, ale dost se mu líbila kniha Stopařova průvodce. Máme podobný styl, názory na knihy a zájmy. Slíbila jsem mu, že ho potom naučím hrát na bubny." pochlubila jsem se.
,,To ani omylem. Už bohatě stačíš ty." odvětil na to pohotově Steve.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Akorát se mi dost nelíbí, jak tě oslovuje ,Lásko' nebo ,Zlato'... On je snad pedofil. Vždyť jemu je přes tisíc a ty můžeš být ráda, že je ti vůbec sedmnáct." ozval se trochu hystericky Tony.
,,Furt lepší, než kdyby mi říkal Ptákohryzka. Lásku ještě snesu." řekla jsem na to.
,,Výborná práce Johnes. Zítra za ním zajděte zase. Skládanka už nám začíná pomalu dávat smysl." řekl zadumaně Fury.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
***
Večer jsme si s Tonym dali maraton seriálu Pýchy a předsudku. On ale usnul hned po druhém díle. Já jsem ale dokoukala všech šest epizod, otce jsem opustila a šla jsem tmavou opuštěnou chodbou zpět k sobě do pokoje.
Ty jo, bylo to jak z nějakého hororu.
Najednou mě někdo pevně stiskl za zápěstí a přimáčkl mě ke stěně. Já jen vydala unavené Uf.
Bylo fakticky pozdě večer a já byla unavená. Zítra budu mít opět trénink. Brrrrrr... jak moc se na to netěším.
,,Jak jsi se dostal ven z té cely?" zamumlala jsem zmateně.
,,Ani teď ze mě nemáš strach?!" zasmál se mi do očí Loki a sevřel pevně má ramena ve svých dlaních, abych nemohla zdrhnout.
,,Ne starouši, nebojím. Jsem totiž hrozně unavená a zabít člověka, co se nebrání je pěkná nuda." odvětila jsem a zívla si.
Tak pustí mě už, nebo ne? Potřebuji spánek.
,,Přemýšlel jsem nad tou otázkou z prvního dne."
,,Nad jakou? Já jich položila mnoho."
,,Nad tou, jestli rád zabíjím lidi. Pravdou je, že ne. Chci jenom, aby ze mě ostatní měli respekt. Nechci být sám."
,,Jojo, to je hezký, ale já potřebuji jít fakt už spát. Co takhle si o tom popovídat jindy?"
,,Tak fajn." řekl rozmrzele a pustil mě.
,,Díky... dobrou." promluvila jsem a opět si zívla. Ani mě nenapadlo zapnout alarm, že vězeň zdrhl. Byla jsem tak moc unavená, že jsem na to ani neměla pomyšlení.
Co mě ale ráno překvapilo bylo to, že Loki byl opět ve své cele. Jak se z ní dokázal dostat nepozorovaně dovnitř, a pak zase ven?
Divné.
,,I love you since this morning Not just for aesthetic I wanna touch your body So fucking electric I know you scared of me You said that I'm too eccentric I'm crying all my tears And that's fucking pathetic I wanna make you hungry Then I wanna feed ya."
Zpívala jsem si stále dokola u snídaně.
U stolu jsme seděli jenom já a Natasha.
,,Ale ale... celkem sprostá písnička." pousmála se nad tím ,,Co si jí tak najednou začala zpívat?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ani nevím. Prostě jsem si vzpomněla na Lokiho... ne... ne... prosím, že to není syndrom lásky... já nechci být zabouchlá do toho šílence. Je to magor." konstatovala jsem.
,,Myslíš na něj?"
,,Nezdravě až moc."
,,Zdává se ti o něm?"
,,Nezdravě až moc."
,,Co k němu cítíš?"
,,A víš, že ani nevím? Na jednu stranu jsem rozhořčená z toho, že zabil nevinné lidi. Na druhou stranu vidím kluka, co se klepe zimou a jenom nechce být sám. Chci mu nějak pomoci, ale nevím jak."
,,Možná byste se už neměli potkávat. Co máme, máme. Víc už toho asi neřekne. Není tak blbý." navrhla Nat.
,,Souhlas. Dnes mu donesu jenom pár knížek a pak už se s ním nepotkám. Slibuji." řekla jsem a jak jsem řekla, tak se tak i stalo.
Už to byly dva týdny od mé poslední návštěvy. A asi to i pomohlo. Dát si pauzu od něj. Už jsem ho neměla plnou hlavu, už se mi tolik o něm nezdálo a zatím se všechno zdálo být fajn.
