Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI Loki se o mě v posledních dnech dost bál. Přestěhoval si mě k sobě do pokoje, aby mě měl po ruce a každý den se o mě hezky staral. Nemusela jsem ani hnout prstem. Nemusela jsem ani vstát z postele. Dost často jsem toho zneužívala... ale když byla ta možnost...
,,Drahá, dobrá zpráva. Za týden až dva to budeme moci spustit." pochlubil se Loki, jakmile vešel do pokoje. Já ležela v jeho posteli a četla si. Jak jinak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak to je super. Brzy z nás budou všemohoucí vládkyně Ptákohryzka Johnes-Starková a její věrný poddaný muflon Laufeyson." zvolala jsem nadšeně.
,,Ne... hezky naopak. Král Loki Laufeyson, král všeho a můj věrný mazlík Eli Johnes." řekl s hlavou vztyčenou nahoru. Někdo by mu měl srazit ego. A tím někdo budu já.
Posadila jsem se, vzala jsem do ruky jeden z polštářů a mrštila jsem jím po něm. Trefa. Hlava je za deset bodů. Kdyby to byla pouť, už bych získala toho velkého huňatého medvěda, většího, než jsem já sama.
,,Hej..." pronesl popuzeně, nikoliv však rozčíleně. Od té doby, co se ve mě ten Ether probudil se choval ke mně jinak. Mile. Nechtěl mě každou chvíli šukat a nevyhrožoval mi ani smrtí. Je to pokrok musím říct. Řekla bych, že naše kamarádství je opět na té úrovni, jako v Hellicarrieru, když jsem ho vyslýchala a nosila mu knížky.
Já vyprskla smíchy, protože vypadal tak zmateně.
,,Já- já myslela- že budeš zuřit... že se ti směju..." snažila jsem se promluvit mezi záchvatem smíchu.
,,Však se mi taky nebudeš smát." usmál se a vběhl do postele. Páni, byl rychlý. Než bych se nadála, už byl vedle mě a pořádně mě polštářem přetáhl přes hlavu.
,,Ty vole!" vyjekla jsem s úsměvem a vzala si z postele druhý polštář.
,,Tak takhle jsi mi ještě neřekla." zasmál se Loki a praštil mě polštářem přes hlavu ještě jednou. Pro jistotu.
Já se na to zazubila a praštila jsem ho za to polštářem po obličeji. Ale já neměla proti němu žádnou šanci. On mi normálně sebral můj polštář, i když jsem ho pevně držela.
Zjistila jsem, že jsem úplně bezbranná. Svalila jsem se tedy do klubíčka, aby mi polštář nepřeletěl přes hlavu.
Po chvíli mi polštáře přestaly padat přes záda. Dlouho se nic nedělo. Myslela jsem si, že ho to přestalo bavit. Přeci jenom tohle byla trapná dětská midgardská hra. Nic víc.
,,Jsi lechtivá zlato?" zeptal se mě.
,,Ne. To nemyslíš vážně?" vyjekla jsem.
,,Takže jsi." usmál se samolibě.
,,Nech mě...." zaječela jsem a posunula jsem se na kraj postele. Avšak přeletěla jsem a tvrdě jsem spadla na zem.
,,Jau... mý záda." zaskučela jsem.
,,Všechno v pohodě?" zeptal se a podíval se na mě přes hranu postele. Už mi podával ruku, aby mi pomohl vyhoupnout se zpátky na postel, avšak já jeho zápěstí silně sevřela a strhla jsem ho s sebou na podlahu.
Jeho tělo dopadlo na to mé a z mých plic vyšlo těžké ,Uf'. Byl sakra těžký.
Loki na mě pohlédl výrazem ,Jestli jsem normální?' a já se na to okamžitě rozesmála. To byl snad nejlepší výraz, co za celou tu dobu co ho znám mohl předvést.
,,Měl- by ses - vidět..." smála jsem se na celé kolo. Lehce jsem se prohnula v páteři, abych nabrala vzduch do plic a mohla se smát dál.
,,Nesměj se mi." řekl mi přísně, ale pak se taky rozesmál. No ne. Kamenná tvář se naučila smát se normálně a né tím svým psycho úsměvem.
,,Jsem rád, že se cítíš líp." pronesl laskavě Loki a pohlédl mi do očí. Jiskra. Jiskra v nich byla. Mám se začít bát?
A jéje, položil mi ruku na vnitřní stranu stehna. Tak asi jo. Asi zase brzy začne to dotírání. Ne, že by mi to nějak vadilo... ale mé svědomí to nepřipouštělo. Jedna má část ho moc a moc chtěla a druhá má část ho moc a moc chtěla přetáhnout polštářem ještě jednou.
,,Loki prosím..." pronesla jsem a skousla si spodní ret. Nebylo to ale nijak vášnivě či chtivě, ne. Řekla jsem to normálním oficiálním tónem.
,,Oč mě prosíš má princezno?" usmál se na mě se zvířecím chtíčem. Asi čekal, že řeknu, že ho chci na svém těle, v tom se ale mýlil.
,,Jsem zmatená. Nechci to dělat. Zcela upřímně jsem si ještě do nedávna myslela, že jsem asexuál. Ale teď jsem zmatená. Zcela moc tě prosím, dej mi prostor se rozhodnout. Prosím. Musí přemýšlet a slibuji ti, že ti pak dám vědět, jestli jsem na kluky, na holky, jestli jsem pansexuál nebo autosexuál." řekla jsem mu. Loki to pochopil a vstal ze mě.
,,Díky. Já věděla, že to pochopíš." poděkovala jsem mu. Byla jsem mu za to vděčná.
,,Kdy to budeš vědět?" zeptal se mě.
,,Nevím. Musím se zase asi ponořit do knih a něco vykoumat."
,,Dobrá. Ale doufám, že nejsi to poslední."
,,Co? Proč? sem přeci Starková. Dokážu si vystačit sama s sebou. Co máš proti autosexuálům?"
