E.L.I. ~ Loki FF

23. Isn't that a lovely? (15+)

ELI
Uběhlo několik týdnů a já se rozhodla začít psát knihu. Román. Inspirovala jsem se spousty knih a tak jsem si řekla, že by bylo třeba dobré nějakou takovou napsat.

Kniha měla hlavní hrdinku Elen, což byla dívka z galaxie Andromeda, kde se vše vyvíjelo technologickým pokrokem. A pak tu byl i John, který byl z úplně odlišné galaxie, kde převládala magie. Jejich láska je silná a pouto též, avšak spolu nikdy být nemohou. Jejich rodiny to nedovolí. Jde to s nimi nahoru a dolů. On je impulzivní, ona se snaží být pro něj dostatečně dobrá. Snaží se mu jakkoliv uhýbat jenom aby byl konečně šťastný.

Vím, blbost. Tuto knihu jsem okamžitě sbalila a hodila do krabice. S psaním jsem tedy po pár dnech sekla a rozhodla se opět si číst.

,,Hej... čau Eli..." vešel dovnitř do pokoje Loki. Zase pozdě chodil spát a brzo vstávat jenom proto, aby se mi vyhnul.

,,Co je?!" odsekla jsem naštvaně. Ještě jsem mu neřekla své city a asi mu je ani neřeknu. Nezaslouží si moji odpověď. Zlost mě tedy držela dost dlouho.

,,Chtěl jsem ti dát dárek." pronesl Loki a zavřel za sebou dveře.

,,Och... co tak najednou?" zeptala jsem se se sarkasmem v puse.

,,Co mám dělat, aby jsi na mě nebyla naštvaná?!" vyjekl z ničeho nic. A já se ho lekla.

,,Vidíš... tohle... tohle je ten pravý důvod, proč jsem tak nerozhodná." ukázala jsem na něj a na jeho chování ,,Mou odpověď jsi ještě nedostal, protože máš tyto úchylky. V jednu chvíli mám pocit že... mě máš rád a pak... se ke mě chováš jako k nějakému otrokovi. Jako k nějakému svému domácímu mazlíčkovi. Jako k děvce." vyprskla jsem ze sebe svou jedovatou slinu.

Poté, co si vyslechl moje stížnosti, odešel zklamaný. Mě na to okamžitě začali téci slzy po tvářích. Má kolena se podlomila a já tvrdě spadla na zem.

Jako první věc se mi nyní vybavila písnička od Billie Eillish.

Nemám tu bicí, na kterých bych mohla projevovat své emoce. Zkusím tedy zpívat, ačkoliv zním jako kočka, která má jít brzo na kastraci.

,,Thought I found a way
Thought I found
a way out But you never go away
So I guess I gotta stay now
Oh, I hope someday I'll make it out of here
Even if it takes all night or a hundred years
Need a place to hide, but I can't find one near
Wanna feel alive, outside I can't fight my fear
Tear me to pieces, skin to bone
Hello, welcome home."

Celý den jsem se utápěla v slzách. Seděla jsem na posteli a zpívala si dokola a dokola tuto stejnou píseň.

Nakonec bylo opravdu pozdě večer a Loki přišel do pokoje. Byl překvapen, že mě vidí ještě vzhůru. Už se chystal opět odejít.

,,Prosím... zůstaň." požádala jsem. On tedy přikývl a sedl si ke mě na postel.

,,Nechci se hádat. Nechci... já nevím. Přijde mi, že vždycky, když najdu nějakou cestu, přimotáš se do toho ty a pak se vždycky ztratím. Nevím, co s tím. Jsem zmatená. Opět. Přijde mi, že jsem hrozně sama."

,,Ne. Nejsi sama. Ať už se stane cokoliv, tak věř, že já vždycky budu s tebou na tvé straně." řekl mi a chytil mě za ruku. Jeho dotek jakoby způsobil, že se nad mým mozkem rozsvítilo. Jakoby mračna, ze kterých pršelo se protrhala a vstoupilo do mého života opět světlo.