Izuku! ( BAKUDEKU ) DOKONČENO 1.Č

Todoaly 2.

Aly práskl dveřmi.

"Omluvte mě."
Řekl jsem Paní Ince.

Vydal jsem se do Alexova pokoje. Seděl na posteli a něco psal někomu přes SMS.

"Aly?"
Řeknu mile a sednu si vedle něj.
"Čím tě tak vytočila. Vždyť byla celkem hodná."

"Jo teď jo, ale když jsem jí poprvé řekl že jsem měl něco s klukem tak mi řekla že mě to přejde. Prý to byl jen úlet mladého středoškoláka."
Vyklopil to ze sebe. Najednou si stoupl a ruce mi položil na ramena.
Chtěl jsem si taky stoupnout ale on mě zatlačil zase spět.

"Miluji tě Shoto. Nechci aby mi tě vzala."
Nahne se ke mně a zašeptá mi do ucha.
Začne mě líbat.
"Já-já..Aly!"
"Alexy já nechci."
Protestuju.
Když rukama sjede na moje boky tak se vytočím. Dám mu silnou facku.

"To stačí."
Řeknu a stoupnu si. Zůstanu stát uprostřed místnosti.

"Promiň mi to."
Omluvil se a do očí se mu nahrnuly slzy.

Je mi ho líto. Vím že to udělal protože byl naštvaný. Dojdu k němu a obejmu ho.
On mě ale na oplátku už neobejme.

"Mluvil jsem s Bakugem. Jestli tu chceš zůstat tak můžeš, ale jestli ne tak jdi klidně domů.
Pochopím to."
Řekne o rukama se ode mně odtlačí.
"Půjdu zkontrolovat  mamku. Mám takový pocit že už odešla."
Řekl a odešel z pokoje.

Stál jsem tam jak idiot.
Co to s ním je?
A co je se mnou?
Jistě rád tu zůstanu ale rád bych věděl něco málo o té jeho první lásce. Asi byl nějak důležitý a on o něj přišel, ale jak a kvůli komu.
Mám hodně otázek a žádné odpovědi.

Po zbytek dne jsem já byl v pokoji a Aly v kuchyni. Nevařil prostě jenom seděl u stolu a koukal do zdi. Jednou za hodinu mě přišel zkontrolovat. Ale jen nahlédl do dveří a pak zase odešel.
Už mě přestalo bavit být na telefonu celý den.
Lehl jsem si na zem a zavřel oči. Jen jsem ležel, ale nebyl jsem schopen pohybu.
Asi jsem usl protože poslední co si pamatuju byl dotyk Alyho na mé ruce.

Bylo mi tak dobře, bylo mi lépe než před tím.
Probudil jsem se. Nebyl jsem u sebe doma ale ani u Alexe. Vše bylo tak světlé. Otočil jsem hlavou a uviděl Alyho jak na mě kouká bez jediného projevení citů.

Seděl jsem tam a vše si vyčítal. Bylo to naprosto stejné jako tehdy. Bál jsem se ale na druhou stranu jsem byl naštvaný.
Měl mi říct že s ním něco je.
Na druhou stranu jsem ho ale já odstrkoval od sebe. Neměl šanci kdy mi to říct.
Teď je mi to líto. Moc líto.
Málem jsem přišel o dalšího člověka kterého miluji.

Zaregistruji pohyb tak zbystřím. Shoto se na mě otočí. Kouká na mě těma jeho překrásnýma očima které mi připomenou toho psa s dvoubarevnýma očima.
Žádné city teď projevit nedokážu.
Je to moc těžké.

Pomalu ke mě natáhne ruku a položí mi ji na koleno.

"A-Aly  kde jsme?"
Zeptá se.

V očích jsem cítil slzy.
"V nemocnici."
Odpovím a jeho ruku chytnu do své.

"Proč co se stalo?" Řekne už s jistým ale potichým hlasem.

"Víš jak jsi včera byl u svého otce. Tak sice nevím co ti tam provedl ale měl jsi silný otřes mozku." Řeknu a odvrátím svůj zrak jinam.

Teď se na něj nemůžu dívat.

____________________

Snad se kapitola líbila. Teď chvíli nebudou vycházet kapitoly protože odjíždím na dovolenou a ráda bych si ji užila bez myšlenek na tuhle knížku.
Ráda bych psala ještě jednu knihu tak vám snad nebude vadit že o prázdninách nebudou vycházet tak často díly.