1. Nestarej se

339 18 0
                                    

Jen tak jsem pařil na telefonu nějakou hovadinu. "Crrrrr crrrrr" zazvonil zvonek od zadních dveří. Neochotně jsem se zvedl a šel otevřít.
*Deku?*
"Ještě nejsou čtyři." Řekl jsem udiveně.
"P-p-promiň ale já si zabouchl klíče."
Vykoktal ze sebe.
"Tak pojď dovnitř." Pobídl jsem ho rukou.
Když prošel kolem mě tak jsem neodolal a plácl ho přes zadek.
On se na mě podíval a zakoulel očima.
"Matka tu ještě není přijde pozdě." Zamumlal jsem a šel za ním do obýváku.

"Ty jsi tu chtěl být sám?" Zeptal se mě
"Ne nechtěl ale jinak to nešlo matka musela jít do práce náhle takže za to nemůžu. Prostě se nestarej"  Řekl jsem mu a zvýšil na něj hlas.
On svůj pohled sesunul k zemi a takhle tam stál asi pět minut.
"Deku?" Přerušil jsem tohle nudné a ubíjející ticho.
"Deku?" Řekl jsem potichu ale i přesto důrazně. Chytl jsem ho za rameno ale on mojí ruku odhodil.
Nevěděl jsem co se stalo ale zjišťovat to bylo pro mně moc komplikované.
*ono ho to přejde* pomyslel jsem si a šel si dát šlofíka.

*nestarej se, nestarej se, nestarej se, ...  vážně?*
Stál jsem tam jak tvrdý y a pořád si opakoval to co řekl. Jsem jeho přítel měl bych se o něj zajímat.

Nevím kam šel ale už se nevrací nějak dlouho a já začínám být nervózní. Možná i trochu unavený.

Izuku!  ( BAKUDEKU ) DOKONČENO 1.ČKde žijí příběhy. Začni objevovat