Izuku! ( BAKUDEKU ) DOKONČENO 1.Č

Po 4.

Vybral jsem krásný černý oblek s bílou kravatou. Samuimu jsem vytáhl krásné taktéž černé sako s kalhoty. Ale tento oblek na sobě měl zlaté výšivky květin. Doufal jsem že to není pravé zlato ale když jsem vyděl ty boty a zlatou kravatu co k tomu byla moje jediná naděje v to že to pravé není klesla tak o padesát procent.
Vyšel jsem ze šatníku a zaťukal na dveře od koupelny.

"Samui pojď prosím ven." Řekl jsem přes dveře.

"Jakoby, nejsem oblečený ale proč ne."
Řekl a vyšel ze dveří byl ještě trochu mokrý.
Po jeho hrudi stékaly kapky vody a já se zaměřil na jednu, která stékala směrem k jeho přirození.
Lehce se zasmál. Jakoby uchechtl.
Rukou zvedl moji bradu.

"Já jsem tady." Řekl.

"Já vím. Jenom jsem chtěl aby jsme už šli."
Dodal jsem jen tak.
Hlavou jsem uhl a sedlsi na postel.

"Obleču se hned jak se oblečeš ty." Řekl a opřel se o dveře za ním.
Sice nevím kdy je stihl zavřít ale to mě netrápilo.
Trápil mě hlad který svíral mé břicho. Téměř až křečovitě jsem se sbalil do klubíčka a jen tak tam ležel.

Cesta probíhala klidně a dost pomalu. V mém věku a v mém postavení si dárky už nedávám.
Tím nemyslím že jsem starý, ale že když člověk vlastní vše co kdy chtěl nemá už nic co si přát takže bylo asi jedno že nemám dárek.
Jo a nejsem starý!
Když jsem dorazil k restauraci vyděl jsem nějaká auta která by možná mohla patřit dalším pozvaným. Ale jen možná neboť v této restauraci večeří touhle dobou dost známých lidí.
Zaparkoval jsem a vydal se do restaurace.
Při pultu hned u dveří stál jeden mladík. O trochu starší než já a hádal se tam s vedoucím podniku. Podle hlasu mi to hned došlo.
Byl to Lida.  Jak dlouho jsem ho neviděl.

"Lido."
Řekl jsem abych na chvíli uklidnil jeho horkou hlavu. Podíval se na mě a nechal vedoucího vedoucím a vydal se ke mě. Stačili mu jen dva kroky. Jak si stoupl vedle mě všiml jsem si že už nejsem tak malý. Jasně vyrostl jsem ale že bych byl jen o dvě hlavy menší než Lida mi nějak nesedělo.

"Ty jsi se zcvrkl?" Vybalil jsem na něj to co mě tížilo.

L: "jistě že ne, jak jsi na to přišel Izuku.?"
Odpověděl a zároveň se zase na něco zeptal.

"Emmm noo nevím." Odpověděl jsem

Lida se začal smát a já musel taky. Dlouho jsem se nezasmál.
Společně jsme odešli ke stolu o který se s vedoucím Lida hádal. Však když jsem chodili do školy tak nevím  o žádné hádce kterou by nevyhrál. Sedli jsme si a objednali si nějaké pití.