Izuku! ( BAKUDEKU ) DOKONČENO 1.Č

Slzy

Bakugo seděl na posteli a pořád si ohmatával břicho. Zavřel jsem za sebou dveře a zůstal stát vedle postele.
"Opravdu nevíš kdo jsem?"
Svěsil jsem hlavu a čekal na jeho odpověď.
"Ne, měl bych."
"Ano zažili jsme toho spolu hodně koukej."
Vytáhl jsem mobil a ukázal mu naše fotky.
Ukápla mi slza když se na mě podíval nechápavým pohledem. Nedokázal bych stát na nohou, proto jsem si musel sednout. Sedl jsem si k Bakugovi. Záda jsem mě jen kousek od těch jeho.
"Jak se jmenuješ?" Tato slova mi dala naději v to že když bude znát moje jméno možná si vzpomene.
"Izuku. Ty jsi mi většinou říkal Deku."
Nebyl bych to já kdyby se sebejistá odpověď změnila v kapky slané tekutiny.
(Slzy doufám chápete . Nevím jak to mám skloňovat.)
Bakugo mě chytl za ruku a jediné co řekl byla omluva. "Promiň" nevím za co se omlouvá a jen to že mě drží za ruku je podivné.
"Za co se mi omlouváš?"
Zapomněl jsem na svého nejlepšího kamaráda." Kamaráda to slovo mě probodlo srdce velmi ostrou jehlicí.
" Kacchan víš my nejsme jenom kamarádi."
Podíval se na mě jako kdyby se mnou flirtoval.
Rychle jsem uhl pohledem.
"Je mi líto že si na tebe nepamatuji"
"Mě je líto že jsem nepřišel dřív" podíval jsem se na něj a znovu mi z očí začali téct slzy.

Setřel jsem mu ty slzy a usmál se na něj.
"Takže ty bydlíš se mnou?" Zeptal jsem se pro jistotu.
"Ne bydlíš se svojí matkou ale často u vás spím." U nás nebo se mnou.?

Do pokoje zase vlezla ta otravná sestra co předtím. "Myslím že večer můžete jít domů. Paměť by se vám měla vrátit tak do dvou dnů takže co si nepamatujete jistě rychle zjistíte." Řekla sestra a já se usmál. Takže dneska domů.
"Deku kolik je hodin?"
"Nevím mobil mám už vybitý." Odpověděl mi a já čekal až ta sestra odejde abych se mohl jít podívat z okna.
Myslím že podle toho jak vysoko bude slunce můžu určit čas.
       Sestra odešla a já vylezl z té postele.

"Kam jdeš" zařval jsem na něj.
"Zjistit kolik je."
Podržel jsem ho pro jistotu ale zvládal to sám.
Roztáhl závěsy a do pokoje vnikla velká vlna světla. Boleli mě z toho oči. Otočil jsem se k oknu zády a mnul si víčka. "Jsou asi tak tři hodiny takže mám spoustu času na to si na tebe vzpomenout."

________________________

Omlouvám se že tento díl vychází tak pozdě.
Doufám že se vám líbí.