Sejdeme se na věčnosti

Kapitola 14 - Salazarův dědic 1

Tom se v doprovodu dvou menších dětí vydal na výpravu do jeskyně. Salazar uchváceně sledoval, jak si jeho dědic počíná.

„Tak on má hadí jazyk, to má po mně," dmul se pýchou, když pozoroval, jak Tom mluví s hady v jeskyni a jeho doprovod to sleduje s očima navrch hlavy.

Menší z obou dětí, dívenka s nazrzlými cůpky a sprškou pih na nose se roztřásla jako osikový list, když jeden z hadů na Tomův pokyn vyrazil k ní, a omotal se jí kolem kotníku. Další hadi ho následovali, a když začali holčičce lézt po těle vzhůru, usedavě se rozplakala. Větší chlapec jí vyrazil na pomoc, ale zjistil, že se nemůže ani hnout, nohy měl jako přilepené k vlhké podlaze jeskyně. Tom se usmíval od ucha k uchu, zjevně nadšený demonstrací své síly...

„Z toho kluka jednou něco bude," řekl hrdě Salazar.

„Já bych, řek, že už z něj něco je," opáčil znechuceně Godric. „A řeknu ti, co. Totální psychopat."

„Hele, ty spravedlivej, brzdi, nic jim neudělal, jen se dobře baví," bránil Toma Salazar.

„Tomu se nedá říkat zábava," zapojila se do zostřené debaty Rowena. „Salazare, tobě vážně přijde v pořádku, že ten chlapec psychicky týrá své vrstevníky?" pokračovala a snažila se kolegovi promluvit do duše. „A zdaleka to není poprvé."

„Jaképak týrání, normální dětská hra," odfrkl si přezíravě Salazar. „Navíc jsou to mudlové, můžou být rádi, že si jich vůbec všiml," pokračoval pohrdavě.

„No, myslím, že ještě raději by byli, kdyby si jich právě nevšímal," opáčil Godric.

„Nebuďte na něj tak přísní," řekla smířlivě Helga. „Jeho chování tedy není právě ukázkové, ale je to ještě dítě, neví pořádně, co dělá. Poznává své síly a má dost času na to, aby z toho vyrostl. Salazar vděčně pohlédl na Helgu, zatímco Godric a Rowena pochybovačně vrtěli hlavami. Měli z toho děcka čím dál horší pocit, a rozhodně nebyli ochotní sdílet Helgy optimismus.