Sejdeme se na věčnosti

Kapitola 37 - Karbaníci

Domluvený turnaj se podařilo připravit prakticky v rekordním čase. Sotva tři dny poté, co se na něm zakladatelé domluvili už zasedaly první čtveřice k připraveným stolkům. Obyvatelé Zásvětí se na něj dostavili s větší či menší chutí. Postupně ale soutěživá atmosféra pohltila téměř všechny, až ovzduší připomínalo famfrpálový zápas v Bradavicích.

Hráči za většího či menšího reptání zasedli ke stolům, aby se utkali v první hře, kterou bylo kvarteto. Zde se ukázalo, že dobrá paměť je nesporná výhoda. Následovalo kolo v tradiční mudlovské hře s názvem Prší, ve které Lilly Potterová vyřadila kromě dvou kouzelníků z 15. století i svého manžela.

„Smůla, Dvanácteráku," utrousil Sirius na adresu svého kamaráda. Jemu se podařilo rovněž postoupit a v dalším kole měl hrát proti své matce.

„Prosím tě, stejně jsem ji nechal vyhrát, abych neměl doma peklo," kasal se James a Lilly protočila očima.

Následovaly hry jako Kent, Oko bere, u kterého se nemohli shodnout, zda se tomu má vážně říkat Oko bere, nebo Black Jack, pak hospodská klasika Mole, padni, nad kterou sice Rowena ohrnovala nos, ale nakonec i tuto hru statečně ovládla. Následovala dvoukartová varianta Pokeru, tak zvaný Texas. Jak Helga správně předpověděla, mužská část doposud soutěžících se pokoušela prosadit hanbatou verzi, zakladatelé však tuto myšlenku utnuli hned v zárodku. V dalším kole čekala Kanasta, která vyřadila Herpa, k jeho velké nelibosti.

„Kanasta je ta nejzmíčenější hra, kterou mohli zařadit. A vymyslel ji beztak nějaký cement," nadával Herpo, který svou porážku snášel ještě hůř, než když Vendelína vypadla hned v druhém kole po tvrdém souboji s Eldonem, kterému se snažila oplatit, že v prvním kole vyřadil Dylis.

Skutečným sítem se ukázal být Mariáš, který ze šestnácti nejlepších vybral elitní čtveřici. Rowena postoupila, přestože to bylo velice těsné. Mariáš nebyl právě její sklenicí máslového ležáku a jen díky šťastné náhodě měla v konečném součtu o deset bodů víc než Percival Brumbál, který tuto porážku také nesnášel právě nejlépe.

„Tak mě, starýho karbaníka, nakonec udolá ženská..." komentoval to sklesle.

Dalším postupujícím byl Pošuk Moody, který měl sice na kahánku, když se hrálo Mole, padni, ale naštěstí ho zachránily před vypadnutím jeho bleskové reflexy. A v Mariáši kraloval, takže si poradil nejen s Rosierem, který pak dlouho nadával, že Pošukovi snad mohlo stačit, že ho zabil a nemusel ho ještě úplně deklasovat i po smrti, ale nijak si tím nepomohl, ale zvládl vyřadit i Armanda Dippeta, na což byl osobně hrdý a hned ochotně souhlasil s odvetou.

Třetím finálovým hráčem se stal k velké nelibosti Moodyho Igor Karkarov. Ten dokázal vyřadit Salazara, čímž v něm definitivně ztratil svého ochránce.

Čtvrtým finalistou do party se k velkému překvapení všech stala Ariana Brumbálová. Nikdo nečekal, že by ta křehká dívenka dokázala takto válet, pouze její otec Percival se dmul pýchou. Prvním překvapením bylo, když překonala v Pokeru Lilly Potterovou, které toho dne až podivuhodně šla karta. A když potom v Mariáši obehrála Nicholase Flamela, nejedna čelist se poroučela k zemi.

Jakmile finalisté zasedli ke stolu, Helga zalovila v sáčku, aby vylosovala finálovou disciplínu. Pošuk se modlil, aby to byl znovu Mariáš, i když mu bylo jasné, že malá Ariana by mu mohla překazit výhru.

„Tak, přátelé a vaším finálovým utkáním budou... žolíky," prohlásila Helga a davem přihlížejících to zašumělo. Karkarov si otřel čelo, které se mu ihned orosilo. V dílčích kolech měl právě se žolíky nejvíc potíží, protože ho ta hra neskutečně nebavila. Naopak Ariana s Rowenou si obě spokojeně promnuly ruce.

„Tak, tady máte karty a očekávám od vás naprosto čistou hru, jako doposud," usmála se Helga na všechny čtyři finalisty. Rowena od ní převzala balíček a zkušeně se ujala míchání.

„Tak jste to slyšeli," přitakal jí Moody. „A kdo bude podvádět, dostane po tý svojí smrtijedský hubě," dodal a významně se podíval na Igora.

„No, já nevím, kdo tady má předpoklady k podvádění, Pošuku," vycenil na něj Karkarov zuby. „Neměl by sis vyndat to svoje čarodějný oko?"

„Zkus mi sáhnout na oko a šlápnu ti do ksichtu," zavrčel Alastor výhrůžně.

„Pánové, nechcete je radši vyndat na stůl a změřit si je?" houkl na ně z davu rozjařený Gideon Prewett.

„Jestli na to jenom pomyslíte, oba vás ihned proměním ve vidle a dokud vás dole ve zvěřinci Ekrizdis nezlomí, tak budete muset makat," pohrozila jim Rowena.

„Roweno, a co že by si to měli poměřit?" zajímala se Ariana, které nějak utekla pointa.

„Jestli jí to vysvětlíte, drahá Roweno, aniž by to její rodiče brali jako narušení její mravní výchovy, tak před vámi smeknu," ušklíbl se Alastor, zatímco Rowena začala rozdávat.

„Víš, co, Ariano, zeptej se na to vašich a nezapomeň se zmínit, kde a v jaké souvislosti jsi to slyšela," odpověděla jí Rowena škodolibě a spokojeně sledovala, jak Pošuk preventivně zblednul. Bylo sice poněkud zákeřné takhle rozhodit soupeře před začátkem hry, ale Rowena nad tím jen pomyslně mávla rukou. Jednak chtěla opravdu moc vyhrát, i když by nikdy nepřiznala, jak strašně moc je soutěživá, a jednak si sebekriticky přiznala, že několik století každodenního kontaktu se Salazarem na ní také zanechalo jisté následky.

„Na kolika že se vykládá?" zeptal se po druhém kole Karkarov, který začínal cítit, že by to možná mohlo klapnout.

„Na dvaapadesáti a nejméně po třech kolech," zavrčel jeho směrem Pošuk, který měl sto chutí přeci jenom své čarodějné oko využít a mrknout se mu do karet, byť to za celý turnaj neudělal. Se Smrtijedem ale odmítal prohrát.

„Do sardele," zamumlal Igor potichoučku, aby ho Rowena hned neokřikla, když měli u stolu i malou Brumbálovou. Ta ovšem znovu zaperlila.

„Já myslím, že vám to může být srdečně jedno, Karkarove," prohlásila, když si lízla kartu a poté se zářivým úsměvem zavřela z ruky. „Roweno, moc hezky jste mi to rozdala," usmála se ještě lišácky na svou soupeřku, která jenom nechápavě třeštila oči na to, co se právě stalo.

„Já mám v těch rukách snad napráno," vypadlo ze zakladatelky, která ze všech nejvíc dbala na slušnou mluvu.

„Tak tady nemůžu nesouhlasit, i když jsem gentleman," přikývl stejně konsternovaný Pošuk. Automaticky shrábl ze stolu všechny karty, které jim popadaly samým překvapením z rukou, a začal je míchat. Vítězka byla jasná a její bratr si ji právě vyzdvihl na ramena. O druhé a třetí místo se ale ještě mělo bojovat. Alastor už ale měl o pořadí jasno. Rozhodl se, že si pohlídá Karkarova, i kdyby mu měl opravdu svým čarodějným okem prolustrovat karty, a nechá druhé místo Roweně, která ještě stále vypadala v šoku. Jemu stačí bronz. Jen se Smrtijedem není ochotný ani remizovat, natož prohrát.