Dad and Daughter

thirty two

River

Jak Peter chtěl, tak jsem udělala. Dva dny jsem ležela jen v posteli. Yoongi se ode mě nehl ani na sekundu, což bylo moc hezké. Něco málo jsem namalovala, ale čím déle jsem kreslila, tím víc jsem si začala hrát s myšlenkou, že odjedu ze školy. Ne že by mě kreslení nebavilo, ale není to ono. "Jdeme ven?" zeptal se Yoongi a tím mě vyvedl z myšlenek. "Můžeme" zvedla jsem se z postele, a opatrně jsem se oblékla.

Ruka mě už moc nebolela, jen když jsem se nějak rychle nebo špatně hýbla. Ale i tak mi Yoongi pomohl. Venku sice nesněžilo a bylo i celkem teplo, ale i tak jsme si vzala legíny a svetr, který byl krásné huňatý a bylo mi v něm teploučko. Vlasy jsem měla v culíku, který vypadal že se zhroutí, ale Yoongi se snažil.

"Jdeme?" zeptala jsem se a on přikývl. Otevřel mi dveře a v tichosti jsme došli do garáže, kde jsme sedli do bílého mercedesu.  "Nevíš kde jsou ostatní?" zeptala jsem se ho, když jsem zjistila, že polovina aut je pryč. "Jsou někde mimo město" řekl a vyjel ven z garáže. Táta měl teď hodně práce a za ty dva dny jsem ho viděla jen asi půl hodiny. Já vím, dělá to pro mě a ví, že jsem s Yoongim ráda a hlavně v bezpečí, ale já ho potřebovala. Mám bez něj strach a hlavně o něj strach. "A kam půjdeme mi?" zeptala jsem se. Yoongi chvíli přemýšlel. "Na jídlo, a pak se můžeme projít" řekl a usmál se.

Já přikývla. "Změnilo se něco za ty dva roky?" zeptal se mě. Momentálně jsme už po jídle, což byl nějaký fast food, který jsme mohli jíst venku. Seděli jsme na lavičce a oba jsme si užívali pohled na menší jezírko. "Dostala jsem se na uměleckou školu" řekla jsem. "Fakt? a co?" zeptal se a věnoval mi pohled. "Jo dobrý" zalhala jsem. Nemohla jsem mu říct o Charllotě. Ovšem asi jsem mlčela dlouho.

"Copak?" zeptal se mě a jemně mi pohladil rameno. "Ne já jen, nemám tam kamarády, takže je to takový těžký" řekla jsem mu. Koukla jsem na něj a pousmála jsem se. "Jakto? všichni se tě bojí?" zasmál se. Nevěděla jsem co říct. "Ne....asi....já ani nevím" řekla jsem a začala si hrát s prsty.

"U tebe je něco nového?" zeptala jsem se, když se nadechoval, že ještě něco řekne. Yoongi se podíval na jezero a chvíli přemýšlel. "Otec chce, abych pomalu přebral mafii, ale já ještě nemůžu" řekl. "Proč ne?" zeptala jsem se. "Nemůžu v 19ti vzít čínskou a korejskou mafii. Je to moc těžké přemeno" řekl. Měl pravdu, je ještě mladý na tak velkou moc. Někdy mi ani nedocházelo, že Sunno vede dva gangy.

Viděla jsem, že ho to trápí, a tak jsem se přisunula blíž a hlavu jsem mu položila na rameno. "Riv já-" chtěl něco říct, ale přerušil nás výstřel. Oba jsme se otočili a viděli toho muže co mě odtáhl od táty. Stál tam jen tak, kousek od nás a usmíval se.

"Yoongi, ten mě střelil" řekla jsem směrem k Yoongimu. "Teď už mi neutečeš svině" řekl a nabil zbraň. Ovšem než stihl vystřelit, tak ho střelil Yoongi.  Hned jak ten muž začal nadávat, tak mě chytl za ruku a začali jsme utíkat.

Hrudník mě pálil, špatně se mi dýchalo, ale teď není čas. Nedávala jsem pozor. Snažila jsem se uklidnit. Když jsem cítila dotek a prudký pohyb. Měla jsem asi vzpomínku, a tak jsem se snažila mu vymanit. "Riv to jsem já" zašeptal. Yoongi mě zatáhl někam za keř u nějakého dětského hřiště. "Riv uklidni se" koukal mi do očí. Přitáhl si mě k jeho hrudi a já ho silně držela. Plakala jsem. Chtěla jsem tátu. "Riv musíme se dostat do auta a zavolat tvého tátu" řekl. "Já se hrozně bojím" zavzlykala jsem. Měla jsem strach že teď se mi nepovede uniknout.

"Jsem tady, nedovolím aby ti někdo ublížil Riv, jen potřebuju aby jsme se dostali do auta. Můžeš utíkat?" zeptal se mě. Já jsem přikývla. "Dobře. Teď doběhneme do auta a zavoláme tvému tátovi ano?" Já znova přikývla. "Dej mi ruku" řekl a já tak udělala.
"Můžeme?" ujistil se a já znova přikývla. Rozběhli jsme se oba přímo k autu. Vlezli jsme do něho a hned jak Yoongi zamčel auto, tak ten muž začal tahat s mými dveřmi.

"Yoongi" rozbrečela jsem se. "Drž ze" řekl a  bleskově odjel. Ale to ho nezastavilo. Přidal se k němu další muž a spolu rozbili okno u auta a dřív než jsem se stihla nadat, tak jeli za námi. Yoongi vytočil přes obrazovku svého tátu a snažil se jim ujet. "Dej mi ruku, bude do dobrý" snažil se mě uklidnit, ale moc to nepomohlo. "Riv dej mi ruku" zopakoval. Chytla jsem ho za ruku a on jí položil na řadicí páku.

"Jsem tady. Nic se nám nestane" řekl než to zvednul Sunno. "Tati pronásledují nás dva muži. Riv poznala jednoho z nich, prý je to ten muž co ji postřelil. Ukradli auto a jedou za námi" schrnul. "Kde jste teď?" Sunno zněl naléhavě.  "Byli jsme v parku Griffith" řekl. "Liam vás najde" ozval se táta. Táta zněl taky naléhavě. "Tati neznám to tady, mám u sebe zbraň ale mám tam poslední náboj" řekl Yoongi. "Počkej, Liam vás hledá" ozval se Leo. "Riv?" slyšela jsem tátu, ale já momentálně nemohla ani přemýšlet. "Je tady, jen je moc vyděšená" odpověděl za mě.

"Dobře, pojedeš takových 10 kilometrů rovně, a pak sjedeš po silnici dolů, a tam tě to hodí mezi domy. Vyjedeš z města a pojedeš do lesa, ten projedeš, a tam vás budeme čekat"  ozval se Leo.