Dad and Daughter

thirty four

River

Byla jsem tak moc vyčerpaná, takže jsem jen cítila, jak mě táta předává někomu, kdo voněl jako Liam. Pak jsem se vzbudila, když jsem cítila, že mě pokládá. "Li? prosím zůstaň" zanumlala jsem. Liam si lehl vedle mě a já se k němu opatrně přitulila. Byla jsem zvyklá od mala, že když táta nebyl doma a já se bála, tak kluci mě vždy schovali k sobě.

Usla jsem. Znova. Vzbudila jsem se až když Liam promluvil. "Spí" Uslyšela jsem zavření dveří a následně něčí váhu na posteli. Podle vůně jsem poznala tátu. Nevím co se dělo, ale celé moje tělo posedla panika. "Tati?" zavzlykala jsem, protože jsem měla hrozně nepříjemný pocit. Podívala jsem se na něj a on mě hned přitáhl blíž. "Už dobrý, jsem tady. Neboj se" řekl a pevně mě objal. Začal mi jemně broukat nějakou písničku do ucha a jemně mě hladil po hlavě. Zavřela jsem oči s nadějí, že neusnu, ale nepovedlo se mi to.

Vzbudila jsme se, když jsem cítila, že se táta zvedl. "Ne prosím" otevřela jsem oči a chytla ho za ruku. "Prosím neodcházej" Snažila jsem se zvednou, ale moje hruď nechutně pálela."Broučku musím jít, ale neboj Yoongi je tady" řekl a ukázal na Yoongiho, který si sedl vedle mě. "Já se bojím" Zašeptala jsem. Věděla jsem, že ho musím zastavit, takže jsem se nějak nemotorně zvedl a objala ho. Hrozně jsem se bála. Ne že Yoongi by mě neochránil ale chtěla jsem být u táty. "Za pár hodin budu zpátky" řekl a snažil se mě odtáhnout. Zakroutila jsem hlavou že nechci a objetí jsem zesílila.

"Riv vím že máš strach a věř mi, že tě tady nechci nechávat. Ale jsi tady v bezpečí a navíc je tady s tebou Yoongi" zasmál se. Vím, že se nemám čeho bát, ale za tenhle týden se mě dvakrát snažil někdo zabít a já už odmítám důvěřovat v to, že jsem někde v bezpečí. "Prosím nechoď" poprosila jsem.

"Musím" řekl a dal mi pusu do vlasů. "Nemusíš" on se zasmál a podíval se na Yoongiho. "Notak Riv" snažil se mě odtáhnout. Moje tělo polil studený pot a já jsem cítila hroznou paniku.

Harry

Nechtěl jsem odejít protože jsem viděl, že se hrozně bojí a že mě potřebuje, ale já musel. "Ne prosím" zakřičela, když se Yoongimu povedlo jí odtáhnout. Z jejího hlasu šlo slyšet, že bude brečet. A to je to poslední co teď potřebuju. "Hej notak" vzal jsem jí obličej do svých ruk a koukal jí do očí.

"Babe chápu to. Vím, že jsem ti slíbil že nikam nejdu, ale já teď potřebuju tuhle sračku vyřešit. Věřím Yoongimu, že se o tebe postará, když tady nebudu. Takže musím jít" chtěl jsem jí pustit, ale hned jak jsem pustil její obličej, tak začala znova panikařit. "Potřebuju něco zařídit, a jak to bude hotový, hned za tebou přijedu. Neboj se, tady jsi v bezpečí" Setřel jsem jí slzy. "Slibuju" řekl jsem. "Prosím" Nevím co tohle bylo. Nikdy jsem jí takhle ještě neviděl. Dal jsem jí znovu pusu na čelo.

Yoongi jí objal a i když se bránila, tak on nepovolil. Dokud to šlo, tak jsem odešel. Nasedl jsem do auta a odjel za Leem. Cítil jsem se blbě. Nerad jí nechávám samotnou, a teď když utekla smrti tak se cítím ještě hůř. Ale mám takový vztek na ty krysy, že je musím zabít. Hned jak jsem přijel, tak se mi naskytl pohled na plný sál, kde uprostřed seděli ty 4 co je honily.

Začal jsem vidět rudě. "Hele Harry, já chápu jak se cítíš, ale musíš se uklidnit. Musíme z nich dostat co nejvíc to jde ano?" přišel Louis. "Chtěli zabít River. Nemůžu je nechat být" řekl jsem. Louis ještě něco chtěl říct, ale přišel Leo. "Kde si byl?" Měl jsem skluz. "River měla nějaký záchvat strachu. Nechtěla mě pustit" odpověděl jsem Leovi. Louis se zamračil.

"Já vím Harry, ale teď nemáme čas na to, aby jsme se zdržovali. Samozřejmě naprosto chápu River, a kdybych já měl dceru tak se zachován stejně, ale musíš se teď soustředit" řekl Leo. "Leo je to moje dítě" řekl jsem mu. Občas mi připadalo, že Leo zapomíná, že jsem otec a né jen bezcitný sráč. "Já vím Harry" řekl a dovedl mě před ně.

Ten jeden co jí postřelil se na mě usmál a ve mně přetekl pohár trpělivosti, který jsem měl. Vzal jsem zbraň a střelil ho do hrudi. Do stejného místa jak on. střelil River. On zakřičel bolestí. Vzal jsem ho za vlasy a přinutil ho, aby se na mě podíval. "Není to nic příjemného sráči že?" zavrčel jsem. Cítil jsem někoho ruku na mém rameni.

"Harry nech to teď na nás" odtáhl mě Leo. "Takže, všichni tady víme, kdo vás poslal" začal Sunno. "Jestli si myslíš, že vám tady začneme zpívat, tak na to zapomeňte" řekl ten druhý.