Dad and Daughter

sixty one

River

Odešla jsem dovnitř a sedla si na gauč. Obličej jsem si vložila do dlaní a začala plakat. Yoongi došel dovnitř a sedl si vedle mě. Chtěl na mě sáhnout, ale hned jak na mě položil ruku, tak jsem ji ze sebe sundala. "Riv. Už je to dobrý" řekl. Já ale nereagovala. Yoongi si povzdechl a stoupl si "Donesu ti vodu" řekl. Po chvilce došel zpátky a chtěl mi podat sklenici, ale já nehýbla ani prstem. Koukala jsem se do jednoho bodu a plakala.

On položil sklenici a čupl si přede mě "Co se děje?" Zeptal se. V tu chvílí se venku rozeznělo pískání gum. Během několika sekund někdo vrazil dovnitř a po chvilce jsem viděla tátu, který si čupl na Yoongiho místo. Vzal mi obličej do jeho ruk a se strachem v očích si mě prohlížel. "Jsi v pořádku? Neublížila ti?" zeptal se mě. Čekal až odpovím, ale ve mně se teď probírala zloba, kterou jsem k němu měla.

"Co se stalo?" zeptal se Leo. "Když jsme jeli pryč, tak se River udělalo špatně, takže jsem zastavil. Ona tam byla v lese a sledovala nás. Pak mě napadla a River jí postřelila" řekl Yoongi. Táta se na mě pořád díval, snažil se pochopit, co se děje. "Riv už je to dobrý, jsem tady" řekl a palcem mě pohladil po tváři. Čekal že mu něco řeknu.

"River" zopakoval. "Proč si lhal?" Zeptala jsem se tiše. Táta se na mě tázavě podíval. "Řekl jsi mi, že v Londýně máš obchod. Ale vlastně si tam letěl, protože ten muž pro tebe měl informace. Řekl jsi mi, že si neměl čas, protože si měl moc práce, ale vlastně jsi malém umřel, což jsi mi nějak zapomněl říct" poslední větu jsem spíš zašeptala. "Riv nechtěl jsem tě stres-" než to stihl doříct, tak jsem odešla. Byla jsem tak naštvaná a zraněná.

Došla jsem do jednoho pokoje, kde jsem se zamčela a sjela po dveřích dolů. Propukla jsem v pláč. Proč mi připadá, že mi nikdo nic neřekne? Jak kdybych se vzdalovala ode všech. Měla jsem v sobě tak velký vztek a bolest, která chtěla ven. Rozhodla jsem se tedy udělat něco, co jsem vždy odsuzovala. Vzala jsem si žiletku a znovu si sedla. Sundala jsem si kalhoty a ve vnitřních stranách stehna jsem párkrát přejela žiletkou. "Co to dělám?" Zeptala jsem se sama sebe a odhodila žiletku na zem.

Začala jsem znova plakat. Proč ta bolest je pořád stejná? Proč mi nikdo nebo nic nemůže pomoc? "Baby?" Uslyšela jsem tátu a následně klepání na dveře. "Nechci s tebou mluvit" řekla jsem. Setřela jsem si krev a natáhla si znova kalhoty. Pořád jsem ale seděla opřená o dveře a poslouchala pohyb za dveřmi. "Riv nech mě to aspoň vysvětlit" řekl.

"Prosím běž pryč" řekla jsem. On chvíli mlčel ale pak si povzdechl. "Dobře. Bude u sebe, kdyby jsi mě chtěla" řekl a odešel. Já se po chvíli zvedla a odešla do koupelny, kde jsem se rychle osprchovala. Pořád mi krvácela noha, tak jsme jí zalepila a oblékla si tepláky a černý top. Slyšela jsem škrábání na dveře, takže jsem pustila dovnitř Diabla a lehla si do postele.

On si lehl vedle mě a zatím co já jsem ho hladila tak on usl. Když jsem usínala, tak jsem slyšela ťukání. Doufala jsem, že to není táta, ale když dovnitř došel Yoongi, tak se mi ulevilo. "Přišel jsem se podívat jestli jsi v pohodě" řekl a šel dovnitř. Až teď jsem viděla, jak má zbitý obličej a že má roztrhlý ret.

"Už mi je líp" řekla jsem. On si sedl na postel a prohlédl si mě. "Mám tady zůstat?" Zeptal se mě.