(RE-WRITING)
Kriminálník Harry Styles, který je známý po celé Anglii, má dceru. River Styles. Jeho jediné dítě, které si chrání vlastním tělem. Harry a jeho gang pokaždé zvládly všechno, co jim stálo v cestě. Harry si byl vždycky jistý tím, že dělá...
Liam byl víc než jen umělec, byl to člověk, ke kterému jsem vzhlížela už od dětství. Jeho hlas a hudba mi dávaly sílu v těžkých chvílích. Nedokážu ani spočítat v kolika situacích mi pomohl. Vždy když jsem bojovala sama se sebou, Liam byl jediný kdo mi pomohl. Přijde mi neuvěřitelné, že se musím loučit s člověkem, kdo mi doslova zachránil život.
Nedokážu popsat emoce, které cítím a nedovedu si ani představit co cítí rodina a přátelé. Liam mohl udělat špatné věci, ale nesmíme zapomenout na to, že to byl především člověk. Chtěla bych, aby jsme na něho vzpomínali se vší láskou a úctou.
Pokud kdokoli z vás potřebuje podporu a lásku, mé DMs jsou vždy otevřené.
All the love, Monika
🕊️💔
River
Nějak jsme došli do auta a odjeli domů. Tiše jsem plakala, protože už je toho moc. Hned jak jsme dojeli, tak se kluci snažili dostat ty dva dovnitř. Leo zvracel do popelnice a táta byl až moc opilý, aby někam šel. Chtěla jsem projít, ale tím, že ztratil rovnováhu, na mě spadnul. Přidal mi strašnou váhu a já myslela, že mi prasknou stehna. "Au" sykla jsem a chytla ho.
"Dobrý?" přiběhl Yoongi. Jen jsem přikývla a narovnala. Louis se na mě divně zadíval, a já věděla, že něco tuší, takže jsem musela hrát, i přes bolest. Odešla jsem hned za Zaynem, který dal tátu do postele. "Riv" řekl táta a natáhl ke mně ruku. Jen jsem na něj koukala a pak odešla do pokoje.
Než jsem stihla zavřít dveře, objevil se v nich Yoongi. "Nech mě dneska spát tady" řekl. Neměla jsem to srdce mu říct ne, ne po tak dlouhé době, co jsem ho odstrkovala. Pustila jsem ho dovnitř a lehla si s ním do postele. On kolem mě omotal ruce a přitáhl mě k sobě. "Jsi v pohodě?" Zeptal se a pohladil mě po tváři. Jen jsem přikývla a schovala jsem se mu do hrudi. Bojovala jsem sama se sebou, měla jsem znova nutkání si ublížit. Když jsem to vzdala, zvedla jsem se, ujistila se že spí a odešla do koupelny, kde jsem se zamkla.
Sedla jsem si na zem a stáhla z ruk obvaz, který byl nasáklý krví. Z poličky jsem vzala žiletku a přejela po jednom z posledních volných míst. Známá ostrá bolest prošla mým tělem a já začala vzlykat. Nechala jsem se znova unést a zaplnila jsem prázdná místa a pokračovala na stehnech.
"River?!" uslyšela jsem Yoongiho hlas, který mě vytrhl z myšlenek. Strnula jsem, žiletka mi vypadla z ruky a s tichým cinknutím dopadla na zem. Strašně jsem se lekla, panika projela celým mým tělem. Rychle jsem si zakryla stehna, z kterých stékala krev, a hledala jsem slova.
Yoongi stál ve dveřích, nevěřícně na mě zíral. Jeho obličej, který byl před chvílí klidný, se teď stáhl do zděšení. Nevěděl, co říct, a já taky ne. Čas se na moment zastavil. "Jak ses... Jak ses dostal dovnitř?" vykoktala jsem. Cítila jsem, jak mi srdce bije v krku, ale nedokázala jsem se na nic soustředit kromě jeho pohledu. Viděla jsem, jak jeho oči sklouzly k mým rukám. Všechno, co jsem se snažila tak dlouho skrývat, bylo teď venku.
"River, co to děláš?" Zeptal se a přistoupil o krok blíž. Bála jsem se, že na mě začne křičet. Jakoby mi náhle všechno došlo. Bolest, tíha, samota. Všechny ty noci, kdy jsem se dusila ve svých vlastních myšlenkách, všechny ty pokusy to zvládnout sama. Začala jsem plakat.
"Já nevím... nevím co dělám" přiznala jsem mezi vzlyky. Moje ruce klesly, odhalily krvavé řezy, a já se od něj odvrátila, studem a zoufalstvím úplně ochromená.
Yoongi si ke mně čupl, jeho pohled zůstával na mých stehnech. "Riv..." řekl tiše, jako by hledal správná slova. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem si myslela, že omdlím. Místo toho vzal jeden z ručníků, který byl poblíž, a jemně ho přiložil na rány. Jeho ruce se trochu třásly.
"Já nevěděl..." začal, oči mu ztmavly bolestí. "Nevěděl jsem, že tohle děláš. Kdy to začalo? Proč si mi to neřekla?" Jen jsem zavřela oči. "Nemohla jsem... neumím o tom mluvit" vzlykla jsem a zavrtěla hlavou. "Všechno se to prostě tak rychle nahromadilo a já... já nevěděla co dělat." Každé slovo mi trhalo hrdlo.
Yoongi mi jemně dal ručník i na zápěstí, a pak se na mě podíval. "Tohle ti ale neuleví. Jen ti to ublíží ještě víc" řekl a lehce přitlačil na ránu, aby zastavil krvácení. Cítila jsem bolest pronikat celým tělem. "Tohle nemůžeš dělat River. Nezvládnu vidět, jak si ubližuješ." Řekl a zakroutil hlavou.
Znovu jsem začala brečet, tentokrát zoufaleji. "Já vím... ale... tohle byla jediná cesta, jak jsem mohla tu bolest přehlušit. Ta v hlavě byla horší, mnohem horší. A tohle... tohle na chvíli fungovalo." Slova mi vycházela rozbitě, ale věděla jsem, že musí ven.
Yoongi mě k sobě přitiskl, nechal mě brečet do jeho trička. "Riv" povzdechl si. "Já nevím jak ti pomoct, ale vím, že to musíme zastavit. Nemůžu tě nechat, abys tohle dělala dál." Podívala jsem se na něj, oči zalité slzami. "Já nevím jak přestat" zašeptala jsem. "Chci, ale nemůžu to zastavit."
Yoongi si povzdechl, jeho hlas byl pevný, ale tichý. "Pomůžu ti. Nebudeš na to sama. Ale musíš mi dát prostor." Nebylo to lehké slyšet. Zavřela jsem oči a cítila, jak mě hladí po hlavě. "Musíme to někomu říct" řekl jemně, ale důrazně. "Harrymu... nebo někomu. Potřebuješ pomoc Riv."
Zakroutila jsem hlavou a vyděšeně se na něho podívala. "Nemůžu, bojím se. Nevím jak by na to teď zareagoval."
Yoongi si povzdechl a podíval se na ručníky, který byly od krve. "Riv, ať už bude jeho reakce jakákoli, rozhodně vím, že tě v tom nenechá samotnou. Slibuju." Snažil se, i když sám nevěděl co dělat.
Chytl další čistý ručník, namočil ho ve studené vodě a přitiskl ho na mé stehna. Znovu jsem sykla a přitiskla se k němu. Jeho srdce bylo jediné, co jsem teď slyšela.
Nakonec mě odnesl do postele, položil mě vedle sebe, a já usínala v jeho objetí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
