Dad and Daughter

eighty eight

Harry

Od chvíle, co ti chlapi vstoupili do restaurace, mi bylo jasné, že je něco špatně. Ignoroval jsem všechny kolem a soustředil se na jejich pohyby. Nevěděl jsem, jestli jsou od Hardyho nebo ne, ale věděl jsem, že by bylo lepší zůstat ve střehu. Jeden z těch mužů vytáhl telefon, druhý na nás nepřestával zírat. V tu chvíli mi bylo jasné, že máme problém.

Pod stolem jsem rychle vyťukal zprávu Louisovi. Vysvětlil jsem mu situaci a napsal, aby se připravili. Napětí se dalo krájet, a každý jejich pohyb mě nutil jednat. Byli jsme jediní, na koho se soustředili. Leo si toho všiml taky. Podíval se na mě, ale já mu pohledem naznačil, aby mlčel. Nechtěl jsem, aby River něco tušila. Kdyby zjistila, že jsou tady, začala by panikařit, a to jsem nesměl dopustit.

Snažil jsem se být normální, ale všechno bylo příliš tiché, příliš napjaté a mě to kurva sralo. Jenže River je všímavá, víc než bych teď chtěl. "Co se děje?" zeptala se mě zničehonic. Rychle jsem nasadil úsměv a snědl kousek steaku. "Nic" zalhal jsem. Ale cítil jsem, že tomu nevěří. "Jsi nervózní. Za celou dobu jsi neřekl ani slovo" řekla.

Zavrčel jsem si pro sebe. "Dojez to, ať můžeme odejít" řekl jsem trochu nasraně, což jsem nechtěl. River si povzdechla a podívala se zpátky na svůj talíř. Mrzelo mě to, ale musel jsem ji udržet v klidu. Yoongi se na mě nevěřícně podíval. Jakmile River odvrátila pozornost, naznačil jsem mu pohledem, ať si dá pozor na ty dva muže. Yoongi kývl a rychle dojedl své jídlo. Zpráva od Louise dorazila během chvíle, že jsou venku.

Za pár minut se jeden z těch mužů zvedl a zamířil ven. V další zprávě od Louise bylo, že venku dorazila skupina černých aut a ten chlap právě s někým mluví. Moje instinkty křičely, že je čas zmizet, ale River se pořád hrabala v jídle. Nechtěl jsem na ni být tvrdý, ne teď. "Baby" oslovil jsem ji tiše. Když se na mě podívala, trochu jsem se k ní naklonil. "Riv, musíme odsud vypadnout. Jestli už nechceš jíst, tak to tady nech, ale musíme jít. Hned."

Její pohled byl zmatený, ale než se na něco stihla zeptat, přišla další zpráva. "Harry!" vykřikl Leo a stáhl mě na zem. River vykřikla a Yoongi ji okamžitě schoval za sebe. Ozvalo se několik výstřelů a já už věděl, kdo za tím stojí. Hardy.

"Musíme odsud zmizet!" křikl jsem na Lea, který přikývl. Leo a Yoongi se postavili na nohy, zatímco Yoongi vytáhl vyděšenou River na nohy. "Co se d-" začala, ale než to mohla doříct, kulka zasáhla muže, který byl schovaný za námi. Všichni jsme se rychle přikrčili za roh a čekali. Zayna jsem slyšel dřív, než jsem ho uviděl. Dorazil s ostatními zezadu.

River se na mě podívala a slzy jí tekly po tváři. "Tys to věděl" řekla tiše. "Riv, já..." začal jsem, ale ona mě nenechala dokončit větu. "Proč mi nikdy nic neřekneš? Mohli jsme odejít!" zakřičela a zoufale se rozhlížela kolem sebe. Yoongi jí rychle zakryl pusu, aby ji utišil. "Nekřič, najdou nás" zašeptal jí naléhavě.

Podíval jsem se na Zayna a kývl jsem k River. "Dostaň ji ven." Zayn přikývl a vzal ji za ruku. Ale než jsme stihli udělat další krok, ozval se Hardyho hlas. "Stylesi, mám tě plné zuby! Máš pět minut, než to tady vystřílím! Dej mi tu holku!" zakřičel.

Kurva. "Dobře, půjdeme zadním vchodem. Udělejte kruh kolem River, nesmí ji vidět" zašeptal jsem a začali jsme se pohybovat směrem k východu. "Harry!" zavolal Leo, a když jsem se otočil, viděl jsem Hardyho mířícího na nás. Ale Louis byl rychlejší a zasáhl ho do ruky. Místo se změnilo v přestřelku. Všichni, kromě nás, byli během několika minut mrtví. Kulky létaly všude a Hardyho lidé nám zablokovali všechny únikové cesty. "Harry, Liam a ostatní jsou na cestě" informoval mě Louis, zatímco střílel.

"Jak dlouho?" zeptal jsem se. "Asi deset minut" odpověděl. To bylo moc dlouho, docházely mi náboje. Musel jsem znovu nabít, zatímco jsem očima hledal River. Yoongi ji stále držel, zatímco Zayn je kryl. River se třásla, držela si uši, ale její oči se plnily hrůzou z toho, co viděla. Slzy jí tekly po tvářích, a já věděl, že ji musím dostat ven.

"Musíme odsud zmizet. Deset minut je moc dlouho" řekl jsem Louisovi. "Když mi pomůžeš, můžeme zabít ty u vchodu a projít přes něj. Sám to nezvládnu" odpověděl Louis. Společně jsme vyčistili zadní dveře a vrátili se pro ostatní. "Teď hned. Běžte za Louisem" přikázal jsem Yoongimu, který zvedl River. Plazili jsme se směrem k zadnímu východu, právě když jsme potkali Liama a Dmitriho. "Jedeme!" zakřičel jsem a s pískotem pneumatik jsme zmizeli.

River

Yoongi mě odvedl do auta. Ruce se mi třásly, nemohla jsem dýchat. Jakmile táta zakřičel, auto se rozjelo. Ale ten pocit v hrudi neustupoval. Cítila jsem se, jako by mě něco drtilo zevnitř. Nemohla jsem se nadechnout. "Baby dýchej" ozval se táta z předního sedadla, díval se na mě přes zpětné zrcátko.

Yoongi mě držel za ruce a jemně je hladil, snažil se mě uklidnit. Ale já cítila jen vztek. Proč mi to neřekl? Mohli jsme odejít, ti lidé mohli být naživu. Tohle se vůbec nemuselo stát. Přitáhla jsem si nohy k hrudi a zhluboka dýchala, ale nedokázala jsem se uklidnit.
"Hej, uklidni se" řekl Yoongi a položil mi ruku na koleno. Jeho dotyk byl mě normálně uklidnil, ale v hlavě se mi pořád přehrávaly obrazy mrtvých těl.

"Nemůžu" odpověděla jsem, cítila jsem, jak se mi hruď stahuje a oči pálí. "Já vím, ale musíš" šeptal mi do ucha. Po pár minutách jsme dorazili ke klubu. Vystoupila jsem z auta a okamžitě zamířila dovnitř. Potřebovala jsem být sama. Jenže než jsem stihla udělat jediný krok, táta mě chytil za zápěstí.

"River" zavolal na mě a pokusil se mě zastavit. "Nech mě!" odsekla jsem a pokusila se mu vytrhnout, ale stál přímo přede mnou. "Počkej, prosím" řekl tichým hlasem a díval se na mě. "Nech mě být!" vykřikla jsem. "Já jsem se tě ptala co je špatně, a tys mi lhal! Kdybys mi řekl pravdu, mohli jsme odejít! Ty lidi byli nevinní! Mají rodiny, které na ně čekají doma, a kvůli tobě se nikdy nevrátí! Mohli jsme tomu zabránit!" křičela jsem, hlas se mi třásl byla jsem naštvaná. Nemohla jsem to přestat vidět. Ty mrtvé tváře. Představovala jsem si jejich děti, jak na ně čekají doma. Staří lidé, které mají vnoučata, která už nikdy neuvidí. Rodiče, kteří se nevrátí ke svým rodinám. Ale ta lítost mi nepomohla. Všechno uvnitř mě se svíralo.

Chtěla jsem ještě něco říct, ale nemohla jsem. Otočila jsem se, vytrhla mu ruku ze sevření a zamířila ke dveřím klubu.