Dad and Daughter

eighty five

Harry

Ona začala hrozně křičet a do toho křičela i její matka. "Ty sráči!" zakřičel Adam. Při normálních výsleších jsem celkem v klidu, ale tady jsem jí chtěl jen ublížit. "Ptám se znovu, proč dáváš prachy Hardymu?" zopakoval jsem. "Mluv!" zakřičela Charlotta. On si povzdechl a podíval se na mě. "Když přišel poprvé, tak mi toho moc neřekl, jen to, že je v kaši a že dluží snad všude. Chtěl jen několik tisíc, ale postupně se to začalo zvyšovat. Posledních pár měsíců chtěl milion, ale tolik mu dát nemůžu, takže jsem mu posílal jen půl milionu každý měsíc. Tak začal vykrádat banky a můj úkol byl ho krýt" vysvětlil. Je sice mocnej, ale úplně neschopnej. Samozřejmě, že tohle nezakryje, jsou to kurva banky.

"Jaký máš z toho výhody?" zeptal se Leo. "Ochranu před ním" řekl a pohledem ukázal na mě. Proto si Charlotta dovoluje. "Hardy mě pozval na jeho svatbu s Bonnie a tam jsme podepsali smlouvu" dodal. Počkat.

Zastavil jsem se v pohybu a doufal, že slyším špatně. "Čí svatbu?" zeptal se Leo. Jestli říká pravdu, tak to do sebe všechno tak krásně zapadá. "Hardy si vzal Bonnie" řekl Adam. Otočil jsem se na kluky, kteří byli stejně překvapení jak já. "Cože?" otočil jsem se zpátky na něj. "Jak dlouho?" zeptal jsem se. "Už čtyři roky" odpověděl. "Hardy s ní čekal dítě, ale zabili ho" řekl. Úplně to stejné chtěla udělat River.

"Od minulého měsíce se věci zhoršily. Chce ji Harry, chce ji víc než dřív, víc než cokoli. Je v hrozném nebezpečí, jsou na ni vypsané odměny, obchodní smlouvy" pokračoval Adam. "Tohle je všechno co vím" řekl a narovnal se. "Kolik mám času?" zeptal jsem se. "To nevím" odpověděl. Věnoval jsem pohled Charlottě, která bodala pohledem River. "Uklidni si ju, nebo je to naposledy, co ji vidíš" zavrčel jsem. "Charlotto přestaň!" okřikla jí Debbie. "Harry, musíš ji odvést někam daleko. On si najal lidi, aby ji hledali, víš co je Bonnie zač" varoval Adam.

Věděl jsem, že je to špatné. Než jsem stihl něco udělat, uslyšel jsem otevření dveří, a když jsem se podíval proč, zjistil jsem, že to byla River. Podíval jsem se na Yoongiho, který pochopil a šel za ní. "Nemůžu vás pustit, budete tady, ještě se mi budete hodit" řekl jsem Adamovi a Charlottě, načež oni začali křičet, ale to mně bylo jedno. Rozešel jsem se za River, která byla venku.

River těžce dýchala, brečela a její tělo se třáslo. "Riv, uklidni se" řekl Yoongi a snažil se ji uklidnit, ale marně. Přešel jsem před ní a její obličej vložil do mých rukou. "Baby klid, jsem tady, jsem tady, River" řekl jsem jí, ale viděl jsem, že ji to neuklidňuje. Její oči byly plné slz a dech se zrychloval. Nikdy jsem ji takhle neviděl.

"Proč se jí tohle děje?" zeptal se Yoongi, zatímco se snažil nezpanikařit. Kéž bych věděl, nikdy se jí tohle nedělo a ani jsem to nikdy neviděl, takže nevím, co mám dělat. "Já nevím, co to je" odpověděl jsem mu bezmocně. River začala blednout a její tělo bylo slabší. "Běž pro Petera" vyštěkl jsem, když se River zhroutila.

"Riv, broučku, no tak" opřel jsem ji o zeď a držel ji tam, dokud nepřišel Peter. Stačil mu jeden pohled, aby věděl, co se děje. "Má panický záchvat" řekl a přešel k nám. "River, musíš se snažit zhluboka nadechnout" řekl Peter. River ale pořád zadržovala dech. "River, no tak" čupl jsem si před ní a chytil ji za ruku. Ona se na mě podívala, její oči plné strachu a slz, a zkoušela se zhluboka nadechnout.

"To je ono" řekl Peter povzbudivě. "Ještě" pobízel ji dál. Po chvilce se jí podařilo chytnout dech a po několika minutách se začala uklidňovat. Nakonec mi padla do náruče, stále třesoucí se a zhluboka dýchající. "Jsem tady" zašeptal jsem jí do vlasů a hladil ji po zádech, zatímco ona se snažila uklidnit. "Vezmu tě do pracovny, tam se trochu uklidníš" řekl jsem jí a vzal ji do náruče.

"Kdyžtak běž za ostatníma" řekl jsem Yoongimu, který přikývl a odešel. Dovedl jsem ji nahoru a tam jsem ji posadil na gauč. Z ledničky jsem vzal vodu a pomohl ji napít. "Já mám strach" řekla a podívala se na mě. Nehorázně mě ničilo ji takhle vidět. Čupl jsem si před ní a chytil ji za ruce. Strašně moc nechci, ale myslím, že je čas, aby aspoň na měsíc odjela. "Riv, asi budeš muset na chvíli od-" "Ne tati, prosím, já nechci od tebe pryč, prosím" začala znovu brečet. Přitáhl jsem si ji hned do mé hrudi. Tuhle sračku musím zastavit dřív, než bude pozdě.

"Baby, uklidni se, ještě jsem nic nerozhodl. Ale myslím si, že tohle je to jediné nejbezpečnější řešení. Neříkám, že odjíždíš teď hned. A ani nechci, abys odjela, ale nevidím jediné bezpečné řešení" řekl jsem jí. Ona jen zavzlykala. "Prosím neopouštěj mě. Ty mě ochráníš, já to vím, jen mě prosím neopouštěj" zašeptala. "Nikam nejdu. Jsem tady, všichni jsme tady" řekl jsem a dal jí pusu do vlasů. "Chci být s tebou" řekla a víc se na mě přitiskla. "Zůstaneš se mnou"