Moc mladí - Larry Stylinson CZ

4

Konečně jsme byli na cestě na večeři, ale Harry byl stále jen na jeho telefonu. Snažil jsem se se zabavit sám, ale vzhledem k tomu, že jsem to nikdy nijak nemusel dělat, tak jsem teď skoro netušil, co mám dělat. Harry si se mnou vždy nepřetržitě povídal.

Usadili jsme se a Harry si sotva vybral jídlo a zase už byl na telefonu.

„Harry? Nechceš ten telefon na chvilku odložit?" zeptal jsem se ho.

„Um-, teď moc nemůžu," řekl a já si povzdychl. Chtělo se mi lehce brečet. Nesnáším se za to, jak moc jsem žárlivý.

Zvedl jsem se od stolu a odešel jsem na záchod, kde jsem si alespoň trošku opláchl obličej, protože i moje oči už červenaly z mé potřeby brečet.

Jídlo jsme snědli a já jsem byl docela rád, že jsme byli doma, kde jsmem se i sám mohl zabavit sledováním nejrůznějších videí.

„Asi půjdu dneska domů," řekl Harry a já jen kývl.

Pobalil si všechny věci a já jsem ho šel jen doprovodit ke dveřím. Zbytek dne jsem jen ležel v posteli a snažil se zahnat potřebu brečet.

Ještě jsem napsal Harrymu, jak to uděláme zítra.

Louis: Sejdeme se zítra někde před školou, nebo tak?

Harry: Přijdu pro tebe domů.

Byl jsem rád, že tohle ještě nechal a nechce do školy začít chodit sám, i když se obávám, že jestli ho ty holky zaujmou, tak se připojí k nim.

Spát jsem šel dost brzy, abych byl zítra zase v pohodě.

---

„Ahoj," řekl jsem s úsměvem a obejmul jsem Harry, který stál před dveřmi, kde na mě ještě chvilku čekal.

„Ahoj, můžem?" zeptal se po tom, co mi pevné obejmutí opětoval a já přikývl.

Před školou Harryho přišly nějaké holky obejmout, odkud jsem se tedy trošku vzdálil a ve třídě si s nim o přestávkách chodily povídat.

Při rozdělování na poloviny jsem zjistil, že nejsem s Harrym ve skupině, z čehož se mi chtělo docela brečet, ale bohužel, budu to muset přežít. 

On bude mít nějakou učitelku, já budu mít učitele, který vypadá, že bude docela fajn.

Na další hodinu jsme zůstali zase dohromady.

„Jakej je váš učitel?" zeptal se mě Harry o přestávce.

„Hm, jde to," řekl jsem, ale v dalších slovech mě zastavily moje slzy. Jsem přehnaně citlivý.

„Oh, Louisi, pojď sem. Je to jen pár hodin týdně, to vládneš," řekl a přitáhl si mě do obejmutí.

Seděli jsme takto celou přestávku, dokud zase nezazvonilo a nebyla další hodina.

Na konci školy mi Harry řekl, ať jestli chci tak jdu domu, nebo počkám, ale že jde za chvilku za tou partičkou holek tam. Přišlo tak potom asi ještě pět kluků, se kterými si Harry plácnul.

Čekal jsem opodál a Harry asi za půl hodiny přišel ke mně.

„Nepřijdeš ke mně? Mohli bychom jít k jezeru," navrhl Harry a já jsem hned přikývl.

„Půjdeš rovnou?" zeptal se.

„Jestli můžu?" odpověděl jsem otázkou.

„Samozřejmě, že můžeš, nic se nemění," řekl a podíval se s úsměvem na mě.

Rovnou jsem tedy šel k Harrymu, kde jsem si vzal nějaké plavky, co mi půjčil, vzali jsme si osušky a šli jsme k tomu jezeru.

Cesta tam trvá asi půl hodiny, což není moc.

Já jsem tedy nijak moc neměl v plánu se tam koupat, ale Harry měl jasno, že se vykoupat prostě půjde, v čemž mu samozřejmě bránit nebudu.

„Jdeš taky do vody?" zeptal se Harry.

„Asi spíše ne," zakýval jsem hlavou a Harry protočil oči.

Pomalu do jezera lezl a potom plaval kolem mě, i když jsem si tam jen máčel nohy.

„Co kdybych tě teď vzal za nohy, a udělal tohle?" zeptal se a ještě než jsem stihl vůbec otevřít pusu a něco říct, už jsem byl pod vodou se všim mým oblečením. 

„Hej!" zakřičel jsem hystericky po vynoření.

Harry se mi jen smál, mezi tím, co já jsem si stěžoval na to, že mi bude zima a že mi je vlastně zima už teď.

Po tom, co jsem si dostěžoval, jsem se rozplaval k Harrymu a po pár pokusech, co jsem se ho pokusil potopit, ale ani to s ním nehnulo, tak jsem to vzal a šel jsem si zase zpět sednout na břeh a doufal jsem, že mě tam Harry už nezatáhne, ale takovéhle blbosti dělá většinou vždy jen jednou.