Moc mladí - Larry Stylinson CZ

3

„Harry! Vždyť skoro nestíháme," řekl jsem, když už bylo dost hodně hodin na to abychom už konečně vyšli do školy. 

„Počkej, ještě si upravuju vlasy," zakřičel Harry z koupelny, kde už bal asi patnáct minut a staral se jen o svoje vlasy. Ani já tak nebyl zase tak moc dlouho.

Konečně jsme vyšli a já se snad klepal nervozitou. Bylo mi neskutečně zle a bál jsem se, co vše se ještě dneska pokazí. 

„Můžeš už se konečně uklidnit, prosím," řekl Harry s protočením očima.

„Tak promiň, že jsem nervózní, ty bys měl být taky! Nevíš, co se nám tam stane! Co když mě ještě přesunou do nějaké jiné třídy!" řekl jsem a on opět jen protočil očima.

Vešli jsme do té školy a našli jsme naši třídu. Posadili jsme se do předposlední lavice, kde bylo naštěstí ještě místo. Usadil jsem celý rozklepaný a lehce jsem se porozhlédl po celé té třídě. Bylo tady několik holek, několik kluků a jak jsem si tak všiml, skoro všechny ty holky Harryho docela upřeně sledovali. 

I já jako jeho kamarád a kluk si jsem vědomý, že je moc hezký. Opravdu hodně hezký.

Divím se, že si Harry ještě nenašel žádnou holku. Co tak vím, hodně mu jich píše, ale snad nikdy jsem ho s žádnou nezaznamenal jít ven nebo tak. 

Třída se pomalu plnila a jeden kluk přišel dokonce až asi minutu před zvoněním. 

„Dobrý den, třído, všechny vás tady vítám. Jmenuji se Agáta Blacková a budu vaše třídní učitelka. Dneska si zde jen povíme pár informací a hned po první hodině budete moct jít domů," řekla nám.

„Mohli bychom se teď všichni představit," řekla a tím začala moje noční můra, i když jsem měl říct jen své jméno.

---

„Konečně jdeme domů, už mi tady bylo zle," vydechl jsem po cestě domů.

„Zase tak strašný to nebylo, ne?" uchechtl se lehce Harry. Chtěl jsem mu něco říct, ale někdo mě předběhl.

„Ahoj, Harry, jestli jsem tedy ve třídě slyšela dobře, nemohl bys mi dát tvůj instagram?" zamrkala na něj nějaká holka, které jsem si všiml ve škole. 

„Uh, jo, asi jo," řekl a vyhledal na jejím telefonu sám sebe. Ona mu hned dala follow a s rychlým rozloučením odběhla za svýma kamarádkama.

Já jsem se jen koukal na svoje nohy a vydali jsme se zase dál domů.

„Nechceš dneska zajít někam na jídlo? Docela bych se najedl v nějaké restauraci," navrhl Harry.

„Chceš snad říct, že to co vařim já, tak ti nechutná a chceš něco lepšího?" řekl jsem naoko uraženě.

„Samozřejmě, že ne, tvoje jídlo je dokonalý, ale taky si můžeme zajít do restaurace, aby sis dal pauzu dál tě to bavilo. Bojim se, že tě to vaření jednou přestane bavit a já už budu muset chodit jenom do restaurací," řekl Harry a já jsem se jen uchechtl. 

Jakmile jsme přišli domů a Harryho telefon chytil wifi, párkrát mu zapípal.

Telefon vyndal, nejspíše se podíval, kdo mu psal, nebo co mu přišlo a telefon zase sklidil.

„Půjdeme na večeři, nebo na oběd?" zeptal jsem se.

„Já bych si k obědu dal ještě tu včerejší večeři a potom na večeři můžeme někam dojít," řekl Harry já s ním souhlasil.

Došli jsme do pokoje a já jsem tam pustil našeho společného oblíbeného streamera, abychom se moc nenudili. Harry si tedy vzal do ruky telefon a byl na něm.

Občas mu zapípal a neustále sis někým psal.

„Komu pořád píšeš?" zeptal jsem se po několikátém pípnutí, když mi to pomaličku lezlo na nervy.

„Já ani nevim, píše mi asi ta jedna holka, která si přišla pro instagram a ještě se k tomu přidalo víc holek, v životě jsem je neviděl," řekl a uchechtl se.

Ne, určitě nežárlím. Samozřejmě, že ne. Není přece jen můj, musí mít i jiné kamarády.