Moc mladí - Larry Stylinson CZ

15

Probudil mě zvuk budíku a já ještě nějakou dobu ležel v posteli a byl jsem na telefonu.

Vstal jsem tak, abych na celou přípravu měl alespoň hodinu.

Šel jsem nejprve do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby, učesal vlasy a ještě nějakou chvilku jsem se prohlížel, jestli mě nevyhodí jen až mě uvidí.

V ložnici jsem se převlékl do něčeho, co jsem doufal, že je vhodné. 

Ještě jsem se několikrát prohlédl a vydal jsem se k budově, kde mám teď pracovat.

Mám to kousek od domova, úplně v pohodě tam dojdu pěšky, asi tak deset minut cesty, takže si za tu dobu občas i provětrám hlavu, jestli budu potom zbytek dne zavřený v kanceláři, ebo potom doma.

Vešel jsem do té firmy a šel jsem po cestě, kterou mi Niall nadiktoval.

Došel jsem do kanceláře mého budoucího šéfa.

„Dobrý den," pozdravil jsem po zaťukání na dveře a když jsem uslyšel dále, vešel jsem.

„Zdravím, pane Tomlinsone, rovnou vám ukážu vaší kancelář, co budete dělat už víte, Vždy vám to pošlu na vámi zvolený e-mail a i vám s tomu ještě napíšu přesně to, co tam po vás přesně chci.

Ukázal mi mou docela fajn kancelář, kde byl stůl s židlí a počítačem. Bylo tam i jedno okno. Nebylo to moc, ale na kancelář to bylo dostatečné. 

V e-mailu jsem měl prý i nějaký takový jakoby rozvrh, kdy mám chodit do práce a tak.

Zasedl jsem tedy za počítač a vše jsem tam nastavil. Dal jsem šéfovi ten vybraný mail, kam mi budou chodit ty jakoby úkoly.

Hned jsem vypracoval jednu věc a potom jsem mohl jít domů, prý to dnes bylo jen narychlo.

Vyšel jsem ven z kanceláře a chtěl jsem už jít domů, ale potom jsem ho uviděl vycházet z poza rohu. 

Koukal jsem na něj jako zkamenělý, jak šel po chodbě a procházel nějaké papíry v jeho ruce.

Byl pořád stejný, ale nabral svaly, ještě vyrostl a měl dlouhé vlasy. I přes to jsem ho poznal. poznal bych ho snad vždy.

Zvedl hlavu, když byl kousek ode mě.

Koukali jsme si do očí a on taky vypadal, jako by byl přilepený na jednom místě.

„L-louisi?" vydal ze sebe první on.

„Harry," vydechl jsem.

„Kde se tady bereš?" zeptal se.

„P-přistěhoval jsem se sem za prací," vysvětlil jsem.

„Takže jsme teď ve stejné práci?" uchechtl se.

„Ano," pousmál jsem se taky.

„Když už jsme se potkali po takové době, nemohli bychom se potkat i mimo práci? Musím teď ještě chvíli pracovat," poukázal na papíry v jeho ruce.

„Jasně, budu moc rád," usmál jsem se.

„Máš pořád stejné číslo?" zeptal se mě.

„Ano, mám," kývl jsem.

„Dobře, napíšu ti, abychom se domluvili," usmál se na mě, což mě donutilo sklopit hlavu.

„Tak já jdu domů. Zatím se měj," řekl jsem.

„Ahoj, Lou," usmál se a pokračoval dál v jeho cestě.

Sakra, jsem z něj ještě víc mimo, než jsem kdy byl. Vypadá dokonale. Divil bych se, kdyby neměl partnera, či partnerku. 

Jsem si jistý, že ho pořád miluji. Vypadá to, že se jeho dobrá duše vůbec nezměnila a jestli ano, tak to v nejbližší době poznám. 

Doma jsem se najedl a při umývání nádobí mi Harry napsal zprávu. Dlouho jsem náš chat neotevíral.

Harry<3: Ahoj, nechceš se dneska stavit u mě? Klidně můžeš přespat, jestli se na to budeš cítit :) xx

Přečetl jsem si to a musel jsem se usmívat. Myslím si, že u něj přespím. Věci si s sebou určitě sbalím.

Já: Ahoj, moc rád se stavím. Jestli přespím ještě uvidím, ale myslím, že přespím, pokud tedy nevadí. Zítra mě ale čeká druhý den v práci, kam tedy ty asi nejspíše budeš vstávat taky :) xxx

Napsal mi potom už jen adresu a já si sbalil batoh.

Hodil jsem tam vše potřebné a ještě jsem se ujistil, jestli můžu přijít už teď.

Napsal že ano, tak jsem si vzal batoh na záda a vydal jsem se podle map na cestu, protože to tady přeci jen moc neznám.

K jeho domu jsem došel za chvilku. Byl to docela luxusní dům, což mu tedy dost závidím a vypadá to nádherně.

Zazvonil jsem na zvonek a Harry mi za chviličku přišel otevřít.

„Ahoj," usmál se na mě na pozdrav.

„Ahoj," usmál jsem se na něj nazpět.

„Tak pojď dovnitř, nechal mi vrátka otevřená a dovedl mě potom po hezkém chodníčku ke hlavním dveřím.

Vevnitř to vypadalo ještě lépe než venku.

Posadili jsme se na měkkoučkou pohovku do obývacího pokoje, který byl velký asi jako celý můj byt. I ta televize byla velká snad jako moje stěna v koupelně.

Harry si po přinesení coca-coly sedl hned vedle mě a podal mi jednu skleničku, ze které jsem se hned napil. Ještě stále se nic nezměnilo. Ani to těch letech.