Moc mladí - Larry Stylinson CZ

7

Probudil jsem se celkem vyspaný, ale ona tady neležela,  když se za chvilku vrátila.

„Dobré ráno," popřála mi s úsměvem.

„Dobré," oplatil jsem jí.

„Několikrát ti někdo volal," řekla mi a já sáhl po telefonu na nočním stolku.

Všechno to byl Louis. Měl jsem od něj asi šest zmeškaných hovorů. Netuším, co po mě mohl chtít, ale holt musí jednou vydržet beze mě.

„Půjdu domů, můžeme potom déle klidně ven," řekl jsem a pomalu jsem se oblékal.

„Dobře, napíšeš mi?" zeptala se.

„Jo, napíšu ti," řekl jsem a s rozloučením v podobě polibku jsem se s ní rozloučil.

Doma jsem se osprchoval a byl jsem rád, že jsem po cestě nepotkal žádného člena své rodiny. Ještě u ní v zrcadle jsem si všiml cucáků na krku.

Louisovi volat zpátky nebudu, když doteď znova nevolal, tak asi už nic nepotřebuje.

Napsal jsem Anitě, jestli tedy někam chce jít, na což ona hned souhlasila a shodli jsme se, že půjdeme někam na oběd. Snad nebude chtít na nijaký salát, ale najim se normálně.

Louiho pohled

Byl jsem sám doma, ještě stále zamčený ve svém pokoji, protože se k nám zase vrátil můj otec. Už se tady párkrát objevil a nesnáší mě.

Nikdy jsem s ním nechtěl dělat to, co chtěl on a měl jsem svoje názory, které se s těmi jeho ani trochu neshodovaly.

Volal jsem několikrát Harrymu, protože on mi vždy pomohl a uklidnil mě. Řekl mi, že pokaždé co budu potřebovat, můžu mu hned zavolat.

Když jsem to zkusil dnes ráno, nezvedl mi to. Zabolelo mě to, i přesto že jsem to celkem čekal, když je u té holky.

Začínal jsem mít docela i hlad, ale nemohl jsem nic dělat, protože kdybych vyšel, pravděpodobně by mě zastavil otec a zase by mě seřval za něco, co jsem absolutně neudělal.

Harry mi v tu dobu kdy otec přišel vždy pomáhal a nechal mě u něj.

Radši jsem si zase lehl do postele a dále jsem odpočíval.

Harryho pohled

Oběd jsem za oba dva zaplatil a po vrácení domu jsme si zopakovali včerejší večer.

Cítil jsem se trošku špatně pro Louise, přeci jen jsem mu vždy sliboval, že tady pro něj budu úplně vždy a jsem si jistý, že jsem to někdy říkal i při tom, co jsem zmiňoval to, že si někdy nejspíše někoho nejdeme.

Anita už spala, tak jsem si vzal telefon a jen jsem Louimu rychle napsal.

Harry: Louisi? Cos potřeboval?

Louis: Už nic. Užij si s Anitou.

Achjo, žárlí snad? Co když se mu líbím? Co když měli kluci pravdu, že je to gay? Asi by mi to nevadilo, ale mám teď Anitu, přece se mu nemůžu líbit.

Harry: Nehraj si tady na něco a řekni mi, cos potřeboval.

Louis: Je to jedno, vypořádám se s tím sám. Dobrou noc.

Harry: Tak si polib prdel.

Musel jsem mu to napsat takhle, protože mi došly nervy. Už jsem nevěděl, jak to z něj dostat. Louis nikdy nebyl takový. Skoro vždy mi vše řekl napoprvé a když ne, tak na podruhé už na 100%.

Ani se ke mně sama od sebe přitulila, na což jsem zvyklý, ale tak dal jsem si ruku kolem ní a snažil jsem se usnout.

---

Ráno jsem se probudil a Ani tady zase nebyla. Je neděle, takže bych měl jít domů.

Vzal jsem si na sebe své oblečení a než jsem odešel, rozloučil jsem se s ní.

Celkem už jsem se těšil domů, až si lehnu do svojí postele. Abych pravdu řekl, více i vyhovovalo to, jak noci probíhaly s Louim. Nikdy se ke mně nepřisunul on, vždy to byla moje práce, ale potom mě nikdy neodstrčil. Byl jsem rád ten dominantní a on očividně ten submisivní. 

Anita byla zase taky docela ráda ta, co měla to všechno pod kontrolou a tak jsme se o tu pozici dominanta docela dřeli. 

Asi jsem tu zprávu včera neměl napsat tak, jak jsem ji napsal, teď toho zpětně opravdu hodně lituji.