Moc mladí - Larry Stylinson CZ

5

Byli jsme na cestě domů a já jsem se už od jezera klepal zimou.

„Hned si vyměň to tvoje tričko za moje, jinak nás mamky zabijou, teda spíše mě," řekl Harry a sundal si to jeho, které mi podal.

„Dobře, děkuju," řekl jsem a co nejrychleji jsem si ho vyměnil.

Bylo mi o trošku více teplo, ale pořád to nebylo ono.

„Dneska přespíš u mě, nechci být u Jay za debila za to jezero, za který se ti mimochodem omlouvám," uchechtl se a já jen přikývl.

„Ráno před školou se ale zastavím pro tašku," řekl jsem a on přikývl.

Konečně jsme přišli k Harrymu domů a já jsem rovnou běžel do jeho pokoje, kde jsem mu ukradl ze skříně jedny kraťasy, které jsem si vzal na sebe v koupelně a hned co jsem doběhl zpět do pokoje, zahrabal jsem se do Harryho postele.

„Hneš se odtamtud ještě dneska?" zeptal se se smíchem Harry.

„Celkem bych si dneska zašel do vany," zamumlal jsem.

„Fajn, nechám ti jí napouštět," řekl a já jsem ještě zamumlal něco jako děkuji.

Já jsem stále byl zabalený v Harryho peřině a lehce jsem se culil.

„K večeři si můžeme dát nějakou čínu s rýží, kterou mamka vařila k obědu a ještě zbylo," řekl Harry a já jen přikývl.

„Už je ta vana dost naplněná, klidně už tam můžeš jít," Harry řekl a já jsem se tam tedy vydal. Stále mi byla zima, ale neskutečně jsem se těšil do té teplé vany.

Ve vodě byla i pěna, takže o to více jsem se tam těšil, protože mám mnohem radši, když se tam můžu schovat a nikdo, ani já, nevidí mě nahé tělo, což mi vyhovuje.

Strávil jsem tam dost dlouhou dobu a potom jsem si dal jen jídlo, po kterém jsem šel do postele, kde jsem hned usnul.

Ráno jsem se probudil v Harryho náruči, jako skoro pokaždé, co u sebe spíme a jsme v jedné posteli.

Za chviličku zazvonil budík, který probudil i Harryho a tak se ode mě odtáhnul.

Celkově jsme se připravili, já jsem si potom po cestě i s Harrym došel domů pro batoh do školy a šli jsme.

Harryho pohled

Došli jsme ke škole, kde jsem se zase na chvilku vydal ze tou partou, i když jsem tam Louise moc nechtěl nechávat samotného. Za chvilku jsem se vrátil a šli jsme společně do třídy, kde jsme se usadili, ale ke mně se nahrnulo pár holek.

„Harry? Nechceš se dneska sejít u nás? Jsem doma sama," řekl a zamrkala na mě jejíma umělýma řasama. Nijak se mi nelíbila. Vlastně asi ani jedna z nich se mi nijak obzvlášť nelíbila.

„Asi spíš ne, sorry," řekl jsem a už naštěstí zazvonilo na hodinu.

Na Louisovi jsem viděl, že se opravdu necítil moc komfortně, když sem ty holky přišly. Vím, že by nejraději byl ve třídě jen se mnou a nikdy už nepotkal nikoho jiného.

„Pánové tam v zadu v lavici, posloucháte mě vůbec?" okřikla nás s Louisem učitelka. 

Ani jeden jsme nic neřekli, ale protože ta učitelka vypadala docela ostře, tak se z toho Louisovi očividně neudělalo moc dobře. Nesnáší, když na něj někdo křičí.

Po zvonění jsem se otočil k němu.

„Louisi, neber si tu učitelku tak vážně," řekl jsem mu a chytl ho lehce za ruku pro lehké uklidnění.

„Zase jsem znemožněnej před celou třídou," fňukl.

„Ježiš, pojď sem, za týden lidi ani nebudou vědět, že něco takového řekla," protočil jsem očima a on mi padl do náruče.

U dveří jsem zahlédl kluky, tak jsem se Louisovi omluvil a šel jsem na chvilku za nimi.

„Zdar," pozdravili mě.

„Čus. Anita za mnou byla s tim, jestli nechci jít k ní, že je dneska sama doma," uchechtl jsem se. Je divné to někomu říkat. S Louim jsem se o tomto nikdy nebavil. Vždy jsme to byli jen my dva.

„Doufam, že si řekl, že jo," podíval se na mě Matt.

„Odmítnul jsem, radši asi zůstanu někde s Louisem, možná jsem s nim už i domluvenej, nevim," řekl jsem s pokrčením ramen.

„Hej, nejste vy teplý, vole? Když jsme koukali jak ti ten teploušek padl do náruče, tak to je celkem jasný. Beztak by chtěl, abys mu do prdele narval ptáka ještě víc, než to chce Anita," uchechtl se Nick, poslední z téhle trojice i se mnou tady.

„Já nevim, je to možný, docela mi to je jedno," řekl jsem a rychle jsem se s nimi rozloučil. 

Jsem teď docela rozhozený, protože mi nasadili brouka do hlavy. Je pravda, že asi nejspíše fakt není normální, že se k sobě každou noc tulíme. 

Přemýšlel jsem nad tím zbytek dne, takže jsem si z hodin nic neodnesl.