Moc mladí - Larry Stylinson CZ

11

Dojedli jsme a dojeli jsme zase zpět domů, kde jsme si lehli do postele.

„Nechci ti tady v posteli ležet špinavý, přeci jsem jsem si nějakou chvilku nedal sprchu," řekl jsem a doufal jsem, že pochopí, na co narážím.

„Jasně, klidně se jdi vysprchovat, ale jestli se ti nechce, tak nemusíš, nevadí mi to. Oblečení tady už vlastně máš, vyndám ti ručník. Nechceš nějak pomoct?" přesně pochopil, na co narážím. Je to stále můj Harry.

„N-no asi to snad zvládnu," řekl jsem, i když jsem si byl docela jistý, že to bude těžké.

---

Sprchu jsem tedy nějak zvládl, ale musel jsem se nějak kroutit v seděl, abych se umyl pořádně.

Lehl jsem si u Harryho zase do postele, kde jsem sledoval Harryho, jak hraje na počítači a přitom si se mnou povídal.

„Neměli bychom jít do školy?" zeptal jsem se a lehce jsem si povzdychl.

„No měli bychom, ale záleží hlavně na tobě, jestli to zvládneš. Samozřejmě bych ti pomáhal, to bez pochyby," Harry stopl jeho minecraft survival svět, aby se na mě mohl otočit.

„Já si myslím, že to zvládnu," kývnul jsem.

„Dobře, tak já tě zítra nějak vzbudím a za chvilku půjdu spát, abych se taky vyspal," usmál se na mě a já mu úsměv hned oplatil.

„Já už půjdu spát, tak dobrou noc," popřál jsem.

„Jdu hned taky, dobrou," řekl Hazz a už vypínal počítač.

Vysvlékl se do jeho boxerek a lehl si ke mně do postele, kde si mě přitáhl do objetí, do kterého jsem se s radostí a úsměvem zavrtal.

---

„Lou-Lou, měl bys vstávat, jestli tu školu chceš stihnout," řekl Harry a hladil mě ve vlasech.

„Jestli mě budeš hladit ve vlasech, tak zase zpátky usnu," zamumlal jsem do peřiny a polštáře.

„Notak, vstáváme," zasmál se.

Odkryl jsem se tedy, ale z postele se mi ještě vůbec nechtělo.

„Ještě máš tak deset minut, než se budeš muset ven a připravovat se. udělal jsem ti i nějaké jídlo do školy, aby ses najedl," usmál se na mě a odešel z pokoje.

Rozvaloval jsem se a byl jsem zamotaný v peřinách.

Nakonec jsem tedy vylezl, nějak jsem se i s berlema připravil a byli jsme připraveni vyrazit do školy.

„Pojedeme autem, aby ses netáhl s berlema celou cestu," řekl Harry a já jen kývl.

„Nebude ti vadit, jestli nabereme po cestě ještě Anitu?" zeptal se mě.

„Ne nebude," usmál jsem se nuceně. 

„Tak dobře, pojďme," řekl a šli jsme do auta, kde jsem si začal sedat na zadní sedačky.

„Proč jdeš dozadu?" zeptal se.

„Nechám tam vedle tebe místo pro Anitu," odpověděl jsem mu.

„Dobře, ale mohl sis sem sednout," řekl mi, což mi vytvořilo nějaké úsměv na tváři.

Jeli jsme tedy pro Anitu, která se celkem divila, co tady dělám. 

„Louis je teď na nějakou dobu u mě, doma být nemůže," vysvětlil rychle Harry a doufal jsem, že to nikdy nebude dál rozebírat.

„Fajn," řekla a vrhla se na jeho rty.

Odvrátil jsem hlavu a radši jsem se koukal ven. Jeli jsme tedy potom konečně do školy, kde se Harry ani nijak moc nezastavoval u té party a šel radši se mnou, aby mě doprovodil, čemuž jsem se celkem dost divil.

---

„Pojedem rovnou domů, Anitu už brát nebudeme, je na mě naštvaná, vypadá to na rozchod," řekl Harry a já nějak nevěděl, co na to říct.

„To je mi líto, asi," řekl jsem nejistě.

„To je v pohodě, jestli je naštvaná kvůli tomu, že ti tady pomáhám a nedokáže pochopit, že jít o nebudu vysvětlovat, tak to asi nebude úplně nejlepší," řekl a já jen lehce přikývl.

Dojeli jsme domů, ale Harry odešel s tím, že jde nakupovat. Snědl jsem ve škole ti to jídlo, které mi Harry připravil a hned jsem mu za to děkoval, že to bylo výborné, jako vždy.

Hazz se vrátil a cítil jsem z něj neskutečný zápach kouře. Nebo tedy dalo se to vydržet, ale moc se mi to nezamlouvalo.

Převlékl se a šel vyndat nákup.

„Tak jsem po cestě potkal Anitu a řekla mi, že je konec. Nechápu, že se se mnou rozejde kvůli tomuhle. Asi mi to dokonce ani moc nevadí, čekal jsem to horší," pokrčil rameny.

-

-

-

-

Jak ste se dnes měli?