Útočiště tmy a hvězd

1. Nitě útoku a obrany | kapitola pátá

Rodina Walsh Haneyů měla ve zvyku navštěvovat před jakýmkoliv velkým setkáním Senkiho šicí dílnu. Rodinný obchod se skvělým majitelem-vlkem, jakožto módním konzultantem, který znal novou generaci vlků bílých už od narození.

Annabeth důkladně popisovala každou barvu, kterou Shenki mladší nabídl a přiložil k Royově kůži. Béžovou odmítla se slovy, že Roy vypadá jako duch. Karamelovou už vůbec ne; s ní připomíná namyšleného podnikatele. Ale kravata je nádherná, neodolala zmínit.

„Modrá perleť," vydechla. Zamihotaly se kolem ní motýlci vzrušení. Roy se skoro těm pocitům usmál, chtěl je přivábit do svého inventáře, chtěl...

„Expresní výroba?" zapisoval si Shenki do objednávkového listu. Propiska hladila papír jako matka syna, přesto škrabot dokázal zaregistrovat.

„Jako vždy," řekl Roy. Zvedl ruce k límečku a nechal se řídit mechanickou pamětí: bříšky prstů se dotýkal látky, uhlazoval ji, dbal na každém záhybu tak, jak byl zvyklý při pohledu do zrcadla. Za nedokonalost se v loveckém teritoriu platí. To ho naučil otec.

„Monogram zůstává při starém?" zeptal se Shenki.

„Ano," přikývl Walsh Haney. Monogram rodiny ztělesňoval vlčí srst ve třech lineárních podlouhlých kapkách bílé barvy, z dálky čáry připomínaly vodní vlny, ale špičaté konce v konečné fázi odkazovaly na srst. Číslo tři definovalo jejich větev – pokaždé se další generaci narodili tři potomci.

Každé rodiny měly své monogramy. Nestačí tituly před jmény ani garáže plné nejnovějších aut – to, co dělá rodinnou větev větví, byly monogramy. Znak, který je odlišuje od ostatních. Znak, který má mnoho významů, ale pro jednotlivého potomka má zcela jinou hodnotu.

Pamatoval si ho. Dokázal si ho představit. Pokaždé stejný, nikdy jiný.

„Jak se máte, Shenki? Co otec?"

Ve vzduchu ucítil úsměv. „Práce až nad hlavu. Sezóna je v plném proudu. K tomu jsme otevřeli další prodejnu, kterou dostala na starost Shio, ale víceméně tam dělám já, protože nemá ještě zažité látky." Poškrábání ve vlasech. „Ale je skvělá. Krejčovství se skutečně dědí. Otec? Nebudete mi věřit, ale ten si užívá dovolené po celém světě. Víte co, staroušek ve věku, kdy by měl odpočívat na zahradě, ale moře a džungle, to je to, co nyní patří jeho srdci. Takže se má bohémsky."

Roy se pousmál. „To zní dobře. Pozdravujte ho. Až bude oblek hotový..."

„Dáme samozřejmě vědět." Shenki Mika byl jeden z prvních synů starého krejčího, který měl to štěstí, že poté vychoval tři děvčata. Ale mladý Mika se pro Dílnu stal klenotem, zvlášť pro ženské obecenstvo, které si zde nechávají šít šaty. Jaká chvála pokaždé, když se s nimi dal do řeči.

„Annabeth, jak se vede vašemu muži? Dlouho jsem ho tu neviděl. Pořád cestuje?"

„Možná se dřív setká s vaším otcem," povzdechla si. „Taky je každou chvíli u pobřežní stráže."

Mika Shenki se upřímně zasmál. Roy se nedivil, že mu ženy s neskrývanou radostí ukazují poprsí.

„S Krugem je to někdy těžké, když není Mario poblíž. K čemu to, že jsem alfa vlčice. On si ze mě dělá omega hadru."

„Krug," ozval se Mika. „Toho si pamatuji jako malé štěně. Nebojte, každé dítě se časem uklidní. Třeba to spraví nový oblek?" Kolem vlka se rozprostila hravá mlha.

„Možná na to, aby ho hned zničil. To nemůžu dovolit. Na to je práce vaší rodiny až příliš skvělá." A drahá, dodala pohledem.

„Určitě bude třeba aktualizovat rozměry. Někdy se stavte. Rád vás uvidím."