Útočiště tmy a hvězd

1. Nitě útoku a obrany | kapitola šestá

Když ho poprvé potkala, musela se soustředit jen na jediné: chovat se přirozeně. Měla problém s pozorností, kterou lehce ztrácela, když přišlo na učení se něčeho nového. Musela si pokaždé stanovit řád, vypnout všechnu elektroniku a soustředit se jen na ticho a text.

V jejím případě, kdy se posadila do jeho kanceláře, ukázala možná rozený klid, ale vně její osoby nastával probouzející se chaos. Myslela si, že jí začne poučovat jak to mistři dělávají. Používej tuto techniku, ne tu, co ti radili profesoři na vysoké. Tam platnost vypršela před čtyřiceti lety.

V první řadě jí začal mistr vykat; první šok. Další, když jí sdělil, že za dvě minuty měl přijít pacient. Znervózněla o to víc.

„Nemusíte být nervózní," řekl jí. „V tomhle křesle jen posloucháte příběhy. Čtete ráda knihy, tak se učiňte čtenářem s různými způsoby závěrů."

Později jí došlo, jak si mohl být tak jistý, že ráda čte knihy. Naprosto jednoduše: pozoroval ji, když vstoupila do ordinace, prohlížela si tituly na hřbetech a obměnila je laskavým dotykem. První krok, jak si vzít inspiraci od mistra — pozorovat. Nepřikázal jí to.

Jednalo se o zcela jiný způsob učení, než na který byla zvyklá. Rodiče jí přikazovali, aby sedla za stůl a drtila se. Nikdo jí neřekl, jak se má učit, když trpí při zpěvu ptáčků zvenku nebo při rachotu starých motorů. Musela si svůj způsob najít sama, aby ztišila smysl silnějšího sluchu. Zkoušela sluchátka i špunty, ale akorát jí to přivádělo k šílenství.

Když se ale soustředila na hlas svých pacientů, uklidnila se.

Když poprvé viděla Roye Walsh Haneye, jak pečlivě naslouchá každému pacientovu slovu, dychtila po tom to také zkusit. Něco jiného. Něco, s čím by profesoři nebo rodiče nepřišli. Stačilo, aby pozorovala, jak pracuje muž, který byl nazýván mezi psychology jedničkou. Bělovlasý vlk z generace vlivných lidí, kteří pokaždé dali světu něco ze sebe. Lucianna Walsh Haney byla skvělá doktorka. Falcom H. Walsh Haney byl majitel vyhlášené restaurace vysoké třídy. A Roy byl synem dvou úspěšných.

Hlouběji do rodokmenu Walsh Haneyů nezasahovala, protože když viděla, kolik potomků se vzácným genem vlků bílých se tudy prochází, zamotala se jí hlava. Opakovala si, že to není něco, co se má naučit — jednalo se o pouhou zvědavost. Přesto se dostavila závrať. Jako by za zády stáli její rodiče a křičeli na ni, že je nutné v této společnosti vědět naprosto vše.

„Neurotický strach," vyslovil jednou její nemoc Roy Walsh Haney, když se přiznala, co se skrývá pod skořápkou. „Odpor k osnovám. A pokaždé spatříte a slyšíte své rodiče. Zkuste si je představit a nacítit se na to, co vás k nim spojuje."

Byly to ostatné dráty, tvářící se jako řetězy. Nemohla to rozdýchat. Strach je primární emocí, která definuje člověka.

„Jsou ty dráty skutečné?"

Tehdy se na ni podíval naprosto nečitelně. Poklepal si na spánek. „Hlava si vytváří podvědomé obrazy traumatu. Horší by bylo, kdybyste si vědomě přidávala ke vzpomínkám něco, co se nikdy nestalo. Zatím se držíte ve smyčce, vracíte se zpátky, kdykoliv si vzpomenete na strach, který jste jako mladá cítila. Jak reagovala vaše vlčice?"

„Bála se se mnou. A utěšovala mě, jakmile rodiče odešli."

„Odpojte se od svých rodičů. Až ty strach vyvolávající dráty zničíte, uleví se vám." Dal jí kontakt na šamanského lékaře duše. Málem jí vypadly oči z důlku.