ASSASSIN | Avengers - Natasha Romanoff

Kapitola 17: Povinost volá

Už přes tři měsíce byla Nat na misi. Lara byla z toho nesvá, však snažila se být alespoň malinko pozitivní. Přece jen dokud ji nepřijde dopis o jejím úmrtí, musela být redhetka naživu, ale stejně by nejradši měla Rusku doma v bezpečí. Jelikož překvapivě nebylo moc misí, měla na starosti se samým papírováním a trénováním nováčků.

Bylo pozdní ráno a Italka si dál vesele spala až do doby, kdy někdo volal. Snažila se rukou nahmatat mobil. Povedlo se jí to tak na čtvrtý pokus. "Halo?" Promluvila ospalým hlasem.

"Auditore sejdeme se za dvacet minut v kavárně. Myslím tu na rohu ulice." Byl to Coulson. V hlase zněl seriózně. "Jasný Coulsone. Za chvíli jsem tam." Ukončila hovor. Nezbývalo ji nic jiného než vstát z postele. Převlékla se, udělala ranní hygienu a šla si udělat něco rychlého k snídani.

Jakmile snědla dva tousty, šla rovnou do kavárny. Cesta ji netrvala ani pět minut. Když vešla do kavárny, ihned si všimla Coulsona sedícího u okna kavárny. "Zdravým. Proč zrovna tady a né v Triskelionu?" Přisedla si k němu.

Agent se napil kávy. "Musel jsem se někde nasnídat. Ráno byl fofr."

"Hádám, že jste si mě sem nevzal na doporučení nějakých vaflý?"

"To máte pravdu." Vytáhl z tašky složku. "Máme pro vás práci." Přisunul k ní papíry blíže. "Jde o objekt s názvem Tesseract. Byl ukraden včera v noci. Ten co zabil pár našich lidí a některým ovládl mysl nebo to tak alespoň vypadá, si říká si Loki."

Lara se zamračila. "Chcete mi říct, že teserakt vám ukradl asgardský bůh lsti a flaše?" Skoro to vypadalo jako by u nevěřila, však brunetka věří v mytologii.

"Ano. Zní to možná podivně, ale je to tak. ... Mezi ty lidi, kterým ovládl mysl je i Barton." Informoval ji agent. To v Italce vyvolalo další otázky. Jenže než se stačila zeptat, promluvil Coulson. "Bohužel o nich nic nevíme. Nevíme kde momentálně jsou ani co plánují. Proto Fury skládá tým nejmocnějších lidí ze země. Ředitel mezi ně zařadil i tebe Laro. a... Taky musíte zavolat Romanoff."

Brunetka ví, jak moc Nat nesnáší, když jí volá během mise. "Ale... Natasha je na misi. Navíc proč jí nezavoláte vy?"

"Fury se jí snažil dovolat, však nikdy to nevzala. U vás je jistota, že nebude tak tvrdohlavá. Pokud vám to zvedne, řekněte jí ať přivede Dr. Bannera. Pak se mnou pojedete do New Yorku pro Kapitána Ameriku." Italka vytáhla mobil, zatímco agent ji nadiktoval číslo. Chvíli to vyzvánělo než to někdo zvedl. "Да?"

"Привет парень. У вас случайно нет где-нибудь рыжеволосой красавицы?" (Čau chlape. Máte tam někde náhodou nějakou rusovlasou krásku?) Slyšela jak se tam někdo dělá zvuky v pozadí než promluvil další hlas. "Слушай внимательно. ..." (Poslouchej dobře) Než stihl říci něco dalšího, tak ho Lara přerušila. "Tak hele. Ty poslouchej mě pozorně. Jste na Střelecké 140. Třetí patro. Máme R-22ku dvanáct kilometrů od vás. Dej mi mojí ženu k telefonu nebo ti nechám ustřelit palici dřív než mrkneš."

Znovu chvičku bylo nastalo ticho než promluvil ten správný hlas. "Děláš si srandu. Mám práci."

Lara se pousmála. Slyšet svou milou po sakra dlouhé době, za to byla vděčná bohu. Dokonce jak mohla slyšet z hlasu, byla čilá a zdravá. "Taky tě ráda slyším lásko. Já vím, že to nesnášíš, však Fury má pro nás jinou práci."

"Promiň. ... Taky tě ráda slyším, jsem uprostřed výslechu. Ten tupec mi dává informace, které potřebuju." V pozadí slyšela hlas toho tupce. "Nic jsem jí neřekl." Jop. Tohle byl stoprocentní idiot. Úplně viděla Nat a ten její ironickej pohled. "Nemůžu to teď kvůli Furymu přerušit."