ASSASSIN | Avengers - Natasha Romanoff

Kapitola 7: Jaká je další destinace?

A/N: Než začneme tak chci říct, že za prvé jsem se rozhodla první až čtvrtou kapitolu opravit (gramatika) a pár menších detailů jsem tam doplnila. Za druhé ten ples změnila na osmou hodinu, protože je blabost zahajovat ples ve dvě odpoledne a to, i když je podle času v knize prosinec XD

Lara se pomalu začala otvírat oči. Probudilo ji denní světlo. "Sakra." Zamumlala a zakryla si obličej oběma rukama. Brobudila se v nějákém starém skladišti. Sedla si a porozhlédla se. Pár metrů od ní ležel Clint. Sotva se zvedla, protože to co jí docela dost zatočila hlava. Zdřejmě ta sračka co jim píchli byla hodně silná droga. Když už se vyškrábala na nohy, šla opatrně ke lučišníkovi. "Hej. Clinte. Vztávej." Řekla jemným tónem svého hlasu. Lechce mu kopla do nohy.

Clint sebou okamžitě škubl. Zvednul se. Docela se jí lekl, protože ze zviku se rozmách pěstí, kterou z reflexu Lara chytla do dlaně. Lučišník si i hned uvědomi co udělal. Vyškubl se z její dlaně. "O-Omlovám se. Lekl jsem se a... a proto jsem tak zareagoval"

"V pohodě. Chápu to." Nebyla na něj naštvaná. Každý kdo byl něják speciálně vycvičen v boji a byl alespoň jednou v situaci kdy šlo o krk by reagoval úplně stejně. "Teď je důležité vrátit se na Triskelion. Dáme vědět Furymu co se stalo. Pak můsíme letět do Itálie než začne ten jejich ples."

Zarazil se. Koukal na ní jak na zjevění. "Cože? Co v Itálii? Jaký ples? O čem to sakra mluvíš?!! Teď je musíme najít toho zmrda a zjistit kde je Natasha!" Začal na ní řvát.

"Uklidni se." I když začal na ní řvát, ona byla stále v klidu. "Ten sráč chce, abych zabila jeho bratra. Vzal si Nat jako záruku toho ,abych neudělala pitomost a jeho bratra zabila."

"Takže co teď? Jedem do Itálie?"

"Nejdříve dáme vědět řediteli. Pak na ples k Lorezzům do Itálie." Vyšli ze skladu. Venku byl všude sníh. Jakmile vyšli ohromil je studený vzduch. Zjistili, že jsou v nějáké prdeli v docích. Ti idioti nechali naštěstí Clintovi mobil, takže si mohli v klidu zavolat taxíka, který by je odvezl k Triskelionu.

Taxík dorazil překvapivě rychle. Nasedli dovnitř a řekli řidiči kam má jet. Momentálné oba si pluli ve svích myšlenkách v hlavě až do chvíle, kdy promlucil Clint. "Chceš říct fakt něco důležtého?" Lara jen kívla. Koukla si dolů na nohy. "Víš. Natasha no ona... ona tě stále miluje. Bojí se ti jen říct. I když jsem jí to rozmlouval, že od té doby ses určitě změnila a už se to vytratilo. Jenže je to Natasha. Oba víme jak je pličatá."

Otočila se na něj. "Já vím, že mě miluju. Bylo to vydět hned jak jsme se uviděli v tom Bělorusku. Ale musí mi to říct ona do očí, ne ty za ní. Musíme jí pomoct. To je teď to nejdůležitější. Víš... díky ní jsem se dostala ven. Dlužím jí to. Stejně jako tobě."

Zase ji nepochopil. "Co? Vždyť mi nic nedlužíš."

"Když jsi jí měl zabít, rozhodl ses jinak. Děkuji ti za to. Máš to u mě." Udělá pro něj cokoliv, aby mu to vrátila, i když je to docela nezplatitelnej dluh. Už jednou si tohle prožila. Tenkrát to nesla hodně špatně než ji vymazali paměť. Ona byla jediný člověk mimo její rodinu, na kterém jí opravdu záleželo.

Lučišník už chápavě kývnul. Podívak se na sedlo před ním. "Tenkrát to na ní bylo vidět, že už prostě dál nemohla. Vyprávěla mi hodně o Komnatě. Jaký tam prováděli zvěrstva na těch dívkách. Napříklat to jak nemůžete mít své vlastní děti. Bohužel nevím jak jsi na tom ty být rodičem, však Nat by byla ta nejlepší máma na světě. Kéž by jsi to moha vidět, když si hrála s mími dětmi. Ano. Mám děti. Ale to ti už asi řekla předpokládám." Smutně se pousmál.