ASSASSIN | Avengers - Natasha Romanoff

Kapitola 12: Da Firenze

A/N: Menší změna. Nat odjela do Washingtonu. A nové herce máte vložený v kapitole Assassin. Ano. Jsem úplně blbá. Navíc v této časti se nic moc nestane. :)

Během svítání přijeli do zasněžené Florencie. Během noci hodně sněžilo. Florencie byla vždy překrásné město. Ještě krásnější je, když jen zasněžená. Sníh na tomto místě je velice ojedinělí. Možná právě proto to tu bylo tak moc překrásné. V tichosti projížděli městem. Arthur řídil svoje Audi, zatímco Lara spala na sedadle pro spolujezce celé dvě hodiny jízdy. Byla unavená po tom všem. Kdo by taky nebyl? Bezproblému projížděli městem. Přes zimu bylo ve Florencii daleko méně turistů než v létě, takže nebyli ani moc zácpy na silnicích. 

Brunetka se při cestě Florencií probudila. Nechtěla sem jet, ale musí se jim omluvit, jinak by ji její svědomí užíralo. Nechtěla sem, protože věděla, že teta se jí bude snažit zase dohodit nějakého pro ni dobrého muže, však ona měla své srdce jen pro Nat. Nevěděla jak jim to říct. Strýček by to nespíše příjmul, na druhou stranu teta by byla zklamaná, protože jí se narodili dva synové a tak moc chtěla dceru. I proto se snažila co nejvíce pomoc lařiný matce, když otec byl na cestách. 

Projeli bránou. Jeli vydlažděné cestě až ke vchodu. Arthur si všiml, jak nemá naladu na nic. Chtěl ji nějákým způsobem rozveselit "Když jsi spala, volal jsem Valentině. Prý se tě už nemůžou dočkat. Hlavně Christine." Odmlčel se hned jakmile přijeli před schodiště. Otočil se  jejím směrem. "Laro co se děje? Vždycky jsi se těšila alespoň na mojí dceru, když jsme se vraceli domů z honu na lidi z HYDRY. Je to kvůli tomu, co cítíš k té Rusce?"  

"Za prvé. Není jen leda jaká Ruska. Za druhé. Není to tvoje věc." Vystoupila z auta. Zabouchla za sebou dveře a vydala se k hlavnímu vchodu. Tak jak měla Nat své chladné hradby, tak je měla i Lara. V tomhle si byli podobné.

Její bratr také vystoupil. "Pro příště prosím netřískej s těmi dveřmi!" Zařval na ní od auta.

Dveře se otevřeli než k ní vůbec stačila dojít. V nich stála lařina teta Valentina. Byla ráda, že ji zase vidí. "Laro. Tak ráda tě zase vidím." Pevně ji objala. Po chvíli se od sebe odtrhly. "Mysleli jsme si, že jsi mrtvá. Kde si celou tu dobu byla?"

Brunetka se jí dívala do očí. "SHIELD mě chytil. Drželi mě  a vyslýchali mě celý měsíc. Nemohla jsem dát vědět. " Sklonila hlavu k zemi. "Omlouvám se. Měla jsem vám dát vědět, alespoň nějákým způsobem."

Teta se ní usmála. "Prosím tě. Není to tvoje chyba. Hlavní je, že jsi zpátky, naživu a zdravá." Jakmile viděla Arthura přicházet k nim blíž, otočila se. "Pojďte dovnitř."

Oba sourozenci vešli do sídla. Teta za nimi okamžitě zavřela. Nacházeli se momentálně ve velkém sále. Před nimi se rozléhalo obrovské schodiště ze dřeva barvy tmavého dubu na nichž byl od vchodu rozložený červený koberec. Podlaha byla dána do šachovnice černého a bíleho mramoru. Stěny měli dolní čast pokrýtý také dřevem a horní část byla zabarvená do bílé barvy. Strob byl zdobený renenzančními malbami.

Tuto místnost zdobilo několik uměleckých děl. Byli tu například sochy ze 16. století. Nebo obrazy rodiny Auditore, které maloval sám Leonardo da Vinci nebo Raffael Santi. Dokonce tu se u tu tyčil samotný Ezio v mladý verzi. Někde v sídle byla i jeho starší verze.

Rychle s k nim blížili malé stopy. "Tetoo!" Přiběhla k Christine Laře a vyskočila jí do náručí. "Ahoj zlatíčko. Měla ses dobře za tu dobu co jsem zde nebyla?" Christine kývla hlavou. "Teto. Já jsem ti namamlovala překvapení." Brunetka byla velice potěšena. "Fakt? Pak mi je ukážeš jů? Teď upaluj pozdravit tatínka."