Opět se mi zdál ten samý sen jako vždy. S trhnutím jsem se celá spocená probudila. Ty oči mě stále pronásledovali. Šla jsem se tedy umýt a připravit se na hledání smečky.
,,Mikeu? Můžeme už jít?" ,,Jistě. Mám všechno připravené." Sešla jsem schody, matka mě raději ignorovala a šla jsem ven za Mikem.
,,Ty víš kam jet?" ,,Jo. Táta mě tam jednou vzal." Zbytek cesty jsme jeli mlčky.
Po hodině jízdy jsme zaparkovali u opuštěného domu poblíž lesa. ,,Tady je základna celé smečky. Zde se schází a hlasují či se domlouvají na chodu a celém fungování smečky." ,,Dobře a kde jsou všichni?" ,,Čekají na tebe uvnitř." Zmateně jsem se na něj podívala. ,,No pojď. Třeba tě nekousnou." Jeho pokus o vtip mě ještě víc vyděsil a byla jsem nervózní. Pomalu jsem se tedy rozešla směrem k domu. ,,Nemusíš to dělat." Upozornil mě naposledy Mike. ,,Ale jo musím. Je to dědictví." Vešli jsme tedy společně dovnitř. Dům měl jen koupenu a obývák s kuchyní. V obýváku sedělo mnoho lidí rúzného věku. Když jsme vešli jejich zrak se upřel na nás. To mi moc nepomohlo. Byla jsem nervózní a potili se mi dlaně. ,,Konečně jste dorazili." Promluvil jeden postarší muž. ,,Ano Joe už jsme tady. Je vás tu méně." ,,Jo všichni se vzdali. Nechtějí bojovat s Wolfem. A navíc nevěřili že nás muže vést taková holka. Vždyť se neumí ani proměnit." ,,Neboj Joe ona to zvládne. A proměna se vyřeší." ,,Dobře." S těmito slovy se otočil na mě. ,,Jménem všech přítomných tě přijímám za Alfu smečky. Řádný obřad provedem při příštím úplňku." Po jeho proslovu se všichni zvedly a začali odcházet. Byla jsem zmatená. Tohle bylo všechno? Mike mě vzal za ruku a vyšli jsme ven. ,,Musíš se naučit proměňovat. Uměla jsi to dokud neumřel táta. Pak jako by si zapomněla úplně na všechno a na to kým doopravdy jsi." ,,Miku já byla při tom když tátu zabili. A to mě pronásleduje do teď." ,,Já vím. Slyším tě v noci křičet ze spaní." Smutně se na mě podíval. ,,Pojď pojedeme domů. Ještě nás čeka mnoho práce." A tak jsem se naposledy rozhlédla a šla do auta.
