Hned potom co jsem upadla do kómatu se to stalo. Byla jsem tam. Jenže jsem se nekoukala z dálky. Musela jsem to prožít znova.
,,Rebeko poběž." Celá zadýchaná jsem běžela za tátou. Od tlap mi odletoval sníh. Otec byl hned přede mnou. Museli jsme mu utéct. Bylo v sázce příliš mnoho. Jenže nás doháněl. Táta věděl že chce zabít mě jen kvůli tomu celému proletí smečky Wolfů. A tak to udělal. Zastavil. ,,Co to dělaš tati?" ,,Rebeko běž dál a nezastavuj se dokud nebudeš doma." Odsouhlasila jsem to a běžela dál. Jenže pravý bojovník z boje neodchází. Schovala jsem se tedy do křoví a sledovala celý boj. Můj otec byl silný, ale Wolf byl silnější. Otec se bránil co to šlo, ale Wolf mu prokousl hrdlo. Bezvládné tělo mého otce spadlo na zem a Opět se proměnil v člověka. Všechny škrábance se otevřeli a začal krvácet ještě víc. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem se ani pohnout. ,,Pořád jseš tu maličká. Cítím tě. Jenže já tě nemusím zabít. Stačí když zabráním proměně." Najednou se v jeho očích zablesklo. Obloha potemněla a ja začala strachy kňučet. Najednou do mě uhodil blesk a pak přišla ta osvobozující tma. Jediné co si dále pamatuju je, že jsem se probudila doma a matka mi oznámila že našli jeho tělo.
S trhnutím jsem se probrala. Byla jsem zmatená. Vůbec si tu noc nepamatuju. Nejhorší bylo že jsem to prožívala už po druhý. Všechny ty emoce se ve mně zase nahromadili. Začala jsem silně brečet. Nemohla jsem přestat. Byla jsem u toho. A on ho zabil. Ten sen byl jen částečná vzpomínka. Ty šedé oči mě strašili jen aby mi ukázal že mě má v hrsti. Jenže ja jsem se rozhodla to tak nenechat. Zabiju Wolfa a zachráním svou smečku. Musím to udělat kvůli tátovi. Tohle byl jeho život. Jeho smečka a rodina. A ja jsem je musela zachránit.
