Rebeka
Utekla jsem. Luke ještě spal, ale nevím, jak dlouho potrvá, než mě dožene. Běžela jsem lesem, přes úplnou tmu jsem neviděla ani na krok. Jednou rukou jsem si držela ochranitelsky břicho a druhou jsem měla nataženou před sebou, abych nenarazila. Slyšela jsem zoufalé vytí. Luke už mě hledá. Běžela jsem dál. A pak se to stalo, přeběhla jsem potok a objevila se na mýtině. Byla to ta mýtina, na které se toho tolik stalo. V tuhle chvíli tu ale byly stany a různé obdoby přístřešků. Byla to osada vlkodlaků. Přesněji řečeno těch mých, nebo aspoň to co z nich zbylo.
Luke
Utekla. Mohl jsem to čekat, už byla taková. Díkybohu jsem ale věděl, kam míří. Akorát to bude asi její smrt.
Mike
Probudil jsem se z bezvědomí. Byl jsem na tom dost zle. Nemohl jsem se pomalu ani pohnout. Byl jsem na sebe naštvaný za tu slabost. A pak jsem to ucítil. Vzhledem k mým otupělím smyslům slabě, ale přece jen ano. Rebeka žije. Ona nás zachrání.
Wolf
Přesně jak jsem předpokládal. Přišla sama, ale já byl připravený na cokoliv.
Rebeka
Stála jsem na kraji mýtiny a soustředila se na Mikea. Tady ale nebyl. V tu chvíli mě našel Luke. Nic neříkal, jen mě objal. „On tu není. Má ho Wolf." „Neboj, my ho zachráníme. Máš svojí smečku, která stojí při tobě." Měl pravdu, pořád jsem byla Alfa. Musela jsem zachránit svou smečku a nastolit pořádek ve městě.
„Luku můžeš prosím promluvit se smečkou? Já se na to v tomhle stavu necítím." „Dobře." Usmál se na mě a odešel. Uklidnila jsem své pocity a myšlenky a soustředila se na Mikea. Po nějaké chvíli jsem ho ucítila. Měl ho Wolf, ve svém domě.
Luke
Promluvil jsem se smečkou a připravil je na všechno, co se zřejmě bude dít. Když jsem se otočil, Rebeka byla opět pryč. Proměnil jsem se a rozběhl se k domu mého otce. To místo tolik nesnáším. Vzpomínky na minulost byly strašné a já musel zabránit tomu, aby nepřibyly další.
Takže nový díl. Doufám, že se vám líbil. Pomalu se blížíme ke konci, takže bych ráda věděla, jak si myslíte, že to celé dopadne☺
Děkuji za všechny vote a už tisíc přečtení. Jste vážně úžasní
