Kapitola 1

527 25 5
                                    

Opět jsem běžela v lese. Na zemi byl jemný poprašek sněhu. Na sobě jsem měla bílé svatební šaty. Bylo by to krasné kdybych neutíkala před nim. Musela jsem zrychlit. Utíkala jsem dokud jsem nedorazila na mýtinu. Bylo ale pozdě. On už tam čekal. Byl připraven k útoku. Když už jsem si myslela že je po mně tak mi zazvonil budík. Celá zpocená jsem se probudila. Šla jsem tedy do sprchy. Pod proudem vlažné vody jsem si vybavila jeho oči. Byli šedé jak bouřkové mraky. Vypla jsem vodu převlékla se, vzala si věci a šla do školy.

Před školou na mě už čekala Roxy. Menší blondýnka na mě začala mávat hned co si mě všimla. ,,Ahoj Rebeko. Už jsi to slyšela? Našli další tělo." Hned co jsem to uslyšela tak mě zamrazilo. Každou zimu byl zvýšen počet umrtí turistů v lese pod horami. Nikdo nevěděl proč. Teda až na mě, jenže mě to nikdo nevěřil. ,,Roxy, půjdeš se mnou po škole se podívat na to místo?" ,,Ty jsi se zblaznila. Nemůžeš na místo činu. Navíc jestli nás táta zase uvidí tak budu mit zaracha do konce života." ,,Roxy prosím. Zase to svedeš na mě." ,,Dobře co jinýho s tebou mám dělat."

Po škole jsme šli do lesa na místo činu. Vzali jsme to jinudy než minule kdyby tam čekal Roxyn táta. Po pár minutách chůze jsme došli k místu činu. Všude byla krev. Sníh byl udusaný a všude byli vlčí stopy. Byl tady. Jako vždy to měl na svědomí on. Když jsem to místo uviděla, tak jsem si vzpomněla na svůj sen. Bylo to strašný. Jenže tohle byl už třetí útok za tenhle měsíc. Loni to tak strašný nebylo, jenže nyní jsou i speciální opatření. Všude jsou cedule s upozorněním a zákaz vycházení v noci. Zaslechli jsme nějaké kroky a tak jsme se schovali do křoví. Naštěstí to byli jen dva policisté. Když odešli tak jsme vyběhli z křoví a mířily domů.

Krvavý měsícKde žijí příběhy. Začni objevovat