Rebeka
Stál přímo naproti mně. Jeho muži byli rozestavěni všude kolem mě. Měla jsem strach. Pravou rukou jsem svírala tričko na břiše. Co mě to napadlo? Vešla jsem mu přímo do pasti. Měl to naplánované. „Rebeko. Takový konec jsem nečekal. Ty a můj syn budete mít dítě. Za jiných okolností bych byl šťastný, ale takhle budu muset zabít tebe i to nenarozený dítě." Vítězoslavně se usmál. Bylo to tady. Umřu. Nestihla jsem tolik věcí a tolik jsem toho zničila. Po tváři mi stekla jedna slaná neposedná slza. Byla jsem v koncích a čekala jsem jen na svou smrt.
Luke
Cítil jsem její strach. Zrychlil jsem. Musel jsem ji zachránit. Nestane se ji to co matce.
Doběhl jsem k domu a skočil přímo před otce oknem dovnitř. Překvapil jsem ho. Využil jsem jeho chvilkové nepozornosti a skočil na něj. Nechtěl jsem ho hned zabít. Jen ať trpí jako všechny jeho oběti. Kousl jsem ho tedy jen do ramene. Slezl jsem z něj a čekal až se promění. Za chvilku tam místo mého otce stál vlk s krutostí a krvežíznivostí v očích. Vyrazil proti mě. Čekal jsem něco podobného a tak jsem mu uhnul a kousl ho do levé zadní tlapy. Jen zavrčel, otočil se a šel na mě. Všiml jsem si, že Rebeka zmizela. Doufám že bude v pořádku.
Rebeka
Rozběhla jsem se pryč. Nemohla jsem tam zůstat a jen se dívat. Došla jsem k nějakým schodům, které zřejmě vedly do sklepa. Pomalu jsem se po nich vydala. Došla jsem až na konec a uviděla jsem dlouhou chodbu s mnoha dveřmi. Vydala jsem se tedy po čichu. Někde tady musel být Mike. Šla jsem tedy dál. Minula jsem jednu místnost s nástroji a vším možným na mučení. Došla jsem až k posledním dveřím. Nikdo tu nebyl. Vzala jsem za kliku jestli jsou odemčené a dveře se otevřeli. To bylo divný. Nakoukla jsem dovnitř a tam na zemi ležel Mike. Byl vážně v hrozném stavu. Došla jsem k němu a opatrně jsem se ho dotkla. „Rebeko?" „Ano Mikeu jsem to já. Potřebuju aby jsi všechny propustil z cel. Musíme nastolit zmatek." „Dobře." Usmál se na mě a začal se zvedat. Tohle byl můj bratr. Nikdy se nevzdával a bojoval až do posledních sil. Došli jsme na chodbu, když před námi zastavil jeden z Wolfovích mužů. „Kam jste se vydali?" Mike se ihned proměnil a skočil po tom muži. Ten byl tak zaskočen že než něco stihl udělat Mike se mu zakousl do krku, čímž ho ihned zabil. Když se proměnil zpět vzal mu klíče a začal odemykat cely. „Běž Rebeko. Já už to zvládnu." Vděčně jsem se na něj usmála a běžela zpět k Lukovi.
Luke
Už jsem nemohl. Byli jsme s otcem vyrovnaní. Měl jsem pár ran od jeho kousnutí, ale to on taky. Musel jsem něco vymyslet. A pak přiběhla Rebeka. Nebyl jsem, ale jediný kdo si toho všiml. Otec se ihned rozeběhl k ní. Rychle jsem se vzpamatoval a hodlal jsem ji chránit. Otec ale zněnil směr a tou rychlostí a vší silou do mě narazil. Odletěl jsem nejmíň jeden metr. Nemohl jsem se zvednout a špatně se mi dýchalo. Byl jsem zoufalý. Bál jsem se o Rebeku a naše dítě. Z posledních sil jsem se zvedl a rozešel jsem se k ni jak nejrychleji to šlo. Ale už jsem věděl že je pozdě.
Rebeka
Luke odletěl a nezvedal se. Nevěděla jsem jestli žije. Wolfa to ale nezajímalo a šel rovnou ke mně. Jednala jsem tedy instinktivně. Proměnila jsem se, což ho zaskočilo a hned jsem se mu vrhla na krk. Prokousla jsem ho. Cítila jsem už jen horkou krev v tlamě. Pustila jsem jeho mrtvolu a vítězně zavyla. Právě nastala vláda smečky Svobodných v tomhle městě. Otec by byl pyšný.
Takže tohle je konec. Bylo těžký ho napsat, ale tady je. Doufám, že se vám celý příběh Krvavý měsíc líbil.
Děkuji za vaší podporu. Jste úplně skvělý ❤ To vy jste mi dali tu sílu to celé dopsat. Vážně si toho moc vážím
