Život nebo smrt

5 kapitola

Zahlédla jsem sestřičku jak mě přikrývá pláštěm. To si vážně myslí, že jsem mrtvá?! ,, Tak co? " ptala se ta postava. Nechci už žít, chci nový život, ale co mamka?! Nemůžu ji tu nechat s ním. ,, Zůstaň a pomoc mamce. "  prosí mě můj anděl, už se zase vrátil. ,, Ne. Buď duch a pak se pomsti všem. "  plánoval čert. Ne, už tě nebudu poslouchat. S jedním nádechem jsem ji odpověděla. ,, Ano, zůstanu tu. " odpověděla jsem. ,, Ale jak to, že mám na výběr? " podivila jsem se. ,, Protože tvůj čas ještě nenadešel. " Pak mě ta paní objala a já uviděla zase tmu.
Bolelo mě celé tělo a chtěla jsem otevřít oči, ale šlo to zatraceně pomalu a bolestně. Někdo se nade mnou bavil. ,, Paní Dráhová, strašně nás to mrzí, ale vaše dcera... " řekl doktor smutným hlasem. ,, Ne, to není pravda. " zaječela mamka a začala brečet. Mamka je tu?! On ji pustil ven, něco se stalo. Začala jsem se usmívat, i když mě to bolelo. Teda myslela jsem si, že se usmivam. Podle mě to vypadalo jako cuknuti koutku a to bylo vše. ,, Doktore, to není možné. Ona žije. " zaječela sestřička. ,, Puste mě k ní. " zaječela mamka. Chtěla jsem něco říct, ale když jsem otevřela pusu nevyšlo z ní nic. ,, To je dobré. " řekla. ,, A kde je táta? " zeptala jsem se, i když mi nebylo skoro rozumět. Mamka spíš jenom hadala co říkám. ,, Už nemáš tátu. Stěhujeme se hned, co se uzdravíš. " řekla s radostí. Cože ona s ním není? ,, Jak dlouho tu jsem? A co s ním je? " ptala jsem se. ,, Měsíc a udala jsem ho na policii za domácí násilí. " řekla a začala mě objímat. ,, No dobrý, potřebuje klid. " řekl doktor a mamka musela odejít. Sestřička mi dala infuzi.

Ležela jsem asi půl hodiny a poslouchala po tichou uklidňující hudbu. Když najednou se otevřeli dveře a v nich Rebeca a Kesidy. ,, Ahoj holky. " Holky nic neřekly jen mě objímaly. Kesidy šla otevřít okno a z něho vyskočila Illa. Tak ráda ji vidím. Bavili jsme se úplně o všem. ,, No a představ si, že naše rodiče jsou spolu. " řekla Rebeca pobaveně a mě spadla brada. ,, Jak to? " ptala jsem se. ,, Potkali se na policii. On je totiž policista. " Tak že mám ségru. Nevlastní, ale ségru. Kesidy prý bydlí kousek od nás. Za co jsem moc ráda, ale stejně mi vrtá hlavou ta paní.

Po měsíci
Šla jsem do školy s Rebecou, teda ještě jsme se museli stavit pro Kesidy. Vešli jsme do třídy a tam už byli naši spolužáci, většina.. ,, Čau, holky. " zaječeli kluci. Ano, jsme docela oblíbené. Ale přes to jsem trochu nesvá a někdy se bojim, že toho nekdo někdo využije. ,, Ahoj. " řekli jsme najednou jako trojčata. Jo a malá poznámka. Je konec školního roku tak že půjdu do třetáku. Za 3 dny jsou prázdniny. ,, Ehm... Nino nechceš něco podniknout o prázdninách? " zeptal se mě Joe. Je tak roztomilej, ale on chce něco víc, ale já nechci. Ještě se na to necítím po tom všem. ,, Možná jo. " opovědla jsem a viděla jak se mu v očích usadil veliký úsměv. ,, Neděláš mu jenom iluze? " pošeptala mi Rebeca do ucha. ,, Nevím, ale o prázdninách mu to řeknu. " Sedla jsem si vedle Maričina místa, ale skoro pořád chybí, tak že jsem tu sama v poslední lavici u okna. Rebeca sedí na druhé straně u dveří vepředu, s ní sedí Tadeáš, je trochu svalnatější a dělá si zálusk na Kesidy. Ta sedí uprostřed sama. Strašně mě to vytáčí jak jsme tak daleko od sebe. Asi jsme neměli tolik kecat. 

Škola už skončila a my míříme do jídelny, kde je jako vždy narváno. Něco nám dávají na talíř, jidlo tu je teda aspon lepší jak v mé staré škole. Sedám si já, Rebeca, Kesidy. Vedle nás kluci: Joe, Daniel, Tadeáš a Petr. Někdy mě při obědě pořádně štvou, protože minule na nás házeli rýži. Ale my se nedali, a pak jsme to taky museli uklidit.
Odnáším prázdný tác a jdu domů s holkama. ,, Tak ahoj zítra. " zaječela Rebeca na Kesidy, která už zacházela domů. A pak jsme šli sami až na konec ulice. Vešli jsme dovnitř a zamířili rovnou do našeho pokoje. Já si lehla do postele a Rebeca si vzala notebook, určitě si psala se svým "kamarádem". Byla jsem unavená, a tak jsem si na pár minut schrupla...

Omlouvám se, ze to je tak krátký.