Život nebo smrt

7 kapitola

Stála jsem tam dobrých 5 minut až ten kluk udělal krok ke mě. Začala jsem couvat a on se zastavil. ,, Neboj se mě. " řekl potichu. A zase sel ke mě. Zase jsem udělala krok dozadu. ,, No tak Nino. " jak zná moje jméno?! Viděl ze na něj civim s otevřenou pusou. Koukl se k té ženě. Žena na něj kyvla a něco nesrozumitelneho řekla. Vdali se pohnul keř a z něho vylezla.... no to není možné. ,, Illo!! " zaječela jsem. Illa se rozběhla ke mě. Drepla jsem si. ,, Tak ráda tě vidím. " řekla jsem. Koukla jsem se na ně a až teď si všimla ze ten kluk je vedle mě. Vstala jsem a běžela pryč. Lekla jsem se totiž. Běžela, běžela. Když tu jsem někde stala. Rozhlidla jsem se a viděla dvě světla kamionu. Zavřela jsem oči abych nevidela svoji smrt. Ale někdo mě rychle chytnul za ruku a zatáhl. Pak už jsem propadala do tmy.

Vzbudila jsem se v mechu. V mechu!! Rychle jsem se postavila a koukla se kolem. Byla jsem v lese, ale tenhle les neznám. Někdo mě zezadu obejmul. Rychle jsem se otočila. Stal tam ten kluk. ,, Co tu delam? Kde jsem? Kdo jsi? " začala jsem vyšilovat. ,, Ššš. To bude dobré. " utěšoval mě. ,, Jsem Alexandr. " dodal. Docela hezké jméno. Říkala jsem si. ,, Ehm. " někdo nás vyrušil. Odstrcila jsem se id nej a koukla na tu ženu. Byla tak o 5 let starší jak já. ,, Jsem ráda že jsi v pořádku. Já jsem Elga. " řekla a podávala mi ruku. Chtěla jsem ji přijmout, ale Alexandr mi ji strhl. Koukla jsem se na něj a zvedla jedno obočí. Nevnímal mě, protože koukal na Elgu. ,, Není připravena. " řekl a ona kyvla. A odešla. Zase jsme tu byli sami. ,, Pojď, tohle by si měla vidět. " chvilku jsme šli až jsme byli na konci lesa. Vedle byl malý domeček. Koukli jsme se dovnitř oknem. Na křesle seděl starší pán a koukal na televizi. V televizi jsem viděla sebe. Jsem pohresovana!! Koukala jsem s otevřenou pusou.

Z pohledu Alexandra:

Už od toho dne co jsem ji viděl. Věděl jsem, že je ta pravá. A teď tu jsem s ní. A nemůžu ji vidět jak skoro brečí. Kouknul jsem se na ní. A ona doopravdy brecela. To ne nemůžu ji takhle vidět. Vzal jsem ji za ruku a chtěl odejít, ale ona se vyskubla. A tak jsem ji vzal do náruče. Omotala mi ruce okolo krku a hlavu si sklonila do mé hrudi. Pochvilce jsme došli k mechu. Položil jsem ji zpět na její místo. Chtěl jsem odejít, ale ona mě chytla za ruku. ,, Prosím zůstaň tu. " řekla. Nemohl jsem odolat. Leželi jsme tam a ona Pochvilce usnula. Nádherně oddychovala. Porozhlednul jsem se po Elge, ale nikde nebyla. A tak jsem usnul.

Z pohledu Niny:

Probudila jsem se, protoze mi bylo hrozný vedro. Když jsem se koukla vedle sebe ležel tam Alexandr. Ještě spal. Je tak roztomili. Koukala jsem tam na něj asi hodinu. Pak otevřel oči a usmál se na mě. ,, Ahoj. " řekl. Nic jsem na to neřekla. Natáhl se a dál mi vlas za ucho. Věděla jsem co potom bude následovat a to já nechci. ,, Chci domů. " řekla jsem a dala mu ruku zpět. Otočil se na záda a zavřel oči. ,, Nepustim tě. " řekl. Co, že? Já chci domů. Ale nic jsem neřekla. Jen nevěřícně koukala na něj...

Po dlouhé době zase kapitola. Doufám, že se vám to líbí. :)