Život nebo smrt

6 kapitola

Probudila jsem se přesně na večeři. Najedla jsem se a šla zase nahoru, většinu času jsem v pokoji. Rebeca si se mnou chtěla udělat selfie, i když jsem žadonila a zkoušela to i přes peníze, prostě jsem musela. ,, A letí to rovnou na facebook. " zaječela a vzala si notebook. Já jsem šla na počítač, který jsem si pořídila nedávno. Fotka tam na mě hned vykoukla, bože vypadala jsem tam divně, proto se nerada fotím. A ještě na mě něco vykouklo, Rebeca byla zadaná. ,, Tak jak koukám, tak kamarád taky rád. " a začala jsem se smát. Hodila po mě polštář a já jsem i tak nepřestala. ,, No a co. Davis je fajn. " odpověděla, začala se červenat a smát se mnou. Lehla jsem si vyřízená do postele. Rebeca začala zpívat a nějak mě znova uvrhla do uspanku.

Večer mě probudil podivný zvuk. Rozsvítila jsem a koukla se na hodiny. 5 ráno, tak to už neusnu. Šla jsem se kouknout, co to je. Mamka byla před koupelnou a něco říkala dovnitř. Když si mě všimla, tak jen ustaraně řekla: ,, Nino bež spát. " ,, Co se děje? " ,, Tvé sestře je špatně a běž spát. " řekla a já se otočila a šla dělat že spím. Místo toho jsem přemýšlela kde je asi ta veverka, jak se vlastně jmenovala? Zoe, Kim, Il..Illa. Od té doby co jsem v pohodě se neobjevila, asi proto že jsem štastná. Rebeca se vrátila a lehla si do postele, vedle sebe si nenápadně dala kýbl. Tak počkám aspon do 6. Koukala jsem do stropu a přemýšlela nad prázdninama.

Nějak jsem to vydržela a po špičkách šla dolů. Udělala jsem si snídani, a pak šla pomalu do školy. Nestavovala jsem se pro Kesidy. Věděla jsem že ještě bude spát, protože bylo brzo. Měla jsem divný pocit, že mě někdo sleduje. ,, Illo jsi to ty? " zaječela jsem, ale nic se neozvalo. Naskákala mi husina. Nějakým zázrakem jsem došla před školu a sedla si před ní.

Čekala jsem asi půl hodiny, pak přišla učitelka a otevřela mi, ted její phled typu co tu děláš? Gakt to bylo komický.
Vešla jsem do naší školy a sedla si na místo. Vzala jsem si mobil,  začala hrát na něm hry. Třída se pomalu začala plnit, ale bylo jim divný co tu delam tak brzo, když chodim pozdě. Konečně přišla i Kesidy. ,, Ahoj, proč jsi nepočkala? Zvonila jsem u vás a Rebeca nevypadala moc dobře. " začala. ,, Je jí špatně a nestavila jsem se, protože jsem vycházela brzo. " odpověděla jsem. Pokrčila rameny a šla si sednout.

Celou školu jsem nevnímala, protože jsem přemýšlela kdo mě tak mohl sledovat, napadlo mě strašidlo, samara a mnoho dalších divných věcí. Když jsem šla domů, tak jsem měla zase ten pocit. Rozlédla jsem se a uviděla někoho za stromem. Samara si pro mě přišla. Lekla jsem se a běžela domů. A takhle to chodilo do doby než se uzdravila Rebeca.

Škola už skončila a byli prázdniny, konečně. ,, Nino, půjdeme ven. " zaječela na mě Rebeca ze zdola. Vypnula jsem počítač a šla dolů. ,, Kam jdeme? " ptala jsem se. ,, Do parku. " odpověděla a my jsme vyšli. ,, A co když se mi nikam nechce. " začala jsem venku. ,, Tak tě tam dotáhnu jako malé dítě. " a vyplázla na mě jazyk.

 V parku jsme si sedli na lavičku. Seděli jsme a koukali na houpačku. Kde se střídali malý děti. ,, Ahoj Rebeco. " Vzhledla jsem, před Rebecou stál kluk. Měl blonďaté vlasy a zelené oči. Byl docela hezký. ,, Ahoj Davisi. " Postavila se a dala mu pusu. ,, Jo a tohle je moje sestra Nina. " dodala a já vstala, podala mu ruku a tvářila se důležitě. Věděla jsem, že to je Davis, i když jsem ho nikdy neviděla. ,, Rebeco pojď něco pro tebe mám. " řekl Davis. Rebeca vstala a omluvně pokrčila ramena jako by mu nemohla říct ne. Odešli. Já tam teda nakonec seděla sama a pozorovala děti.l, které lítaly sem a tam. Začala jsem si představovat sebe jak běhám za malou holčičkou. 

Po chvilce jsem vstala a chtěla jít. Jenže mě někdo bouchnul do zad, byl to tvrdý uder, protože jsem spadla na zem. Koukla jsem se nahoru a tam stal chlap. ,, Ty čubko. Nakul mi tu tašku. Dělej!! " zaječel, podle toho jak mě oslovil mi přišel povědomý. Přitáhla jsem si tašku blíž k sobě. On do mě začal  nemilosrdně kopat. Vzpomněla jsem si na moji minulou třídu a tátu. A najednou jsem ho poznala, to je můj nevlastní otec, teda část z neho co zůstala. Byl zarostlí, vypadal starší, surovější. Začala jsem brečet. Ale najednou jsem uslyšela něco z křoví. ,, Nech ji na pokoji. " ,, Kdo jsi. Princ na bílém koni? " zařval táta a začal se smát. Z křoví vyběhl kluk.  Strčil do táty a on spadl na zem. Rychle se zvedl a běžel pryč. ,, Jsi v pohodě, Nino? " ptal se mě a podával mi ruku abych vstala. Měl černý vlasy a hnědý oči. ,, Kdo jsi? " odpověděla jsem otázkou. ,, Já nikdo, vůbec nikdo. " řekl a odběhl pryč. Chtěla jsem běžet za ním, ale byl strašně rychlý. A tak jsem šla pomalu domů, protože mě všechno bolelo.

Otevřela jsem dveře a šla do obýváku. ,, Ahoj mami. " řekla jsem. Mamka se otočila od televize, otevřela pusu až na zem. ,, Co jsi dělala? " ptala se mě. ,, Co je? " mamka mi podala zrcátko. Koukla jsem se do něj. Měla jsem obličej od krve a ret na půl. Sáhla jsem si na něj a začala brečet. Vzpomněla jsem si jak jsem chodila domů a měla vždycky něco s obličejem, všude byli modřiny, krev. ,, To bude dobrý. " řekla mamka. Ale já hodila zrcátko na zem a běžela do pokoje.

Za hodinu přišla ségra, ze zachodu se posledni dobou nevracela, radši. Viděla mě jak tam ležím a bojím se, nohy skrčené k sobě. Chtěla mě obejmout, ale já jsem se lekla a začala brečet, skoro až řvát. Ségra běžela dolů a po chvilce přišla i s mamkou. Ta udělala to samý. Zase jsem se lekla, že mě chce bouchnout. Odešla i se ségrou a za dveřmi něco říkali. ,, Mami co se s ní děje? " ptala se Rebeca. ,, Má strach. Ve škole ji přece šikanovali a doma táta. Ona se Bála, proto skočila. A teď se taky bojí. " řekla. Už nic víc jsem neslyšela, odešli, nechali meě samotnou. Začalo se stmívat a já jim nechtěla dělat znova potíže. Napsala jsem jim dopis: Strašně se omlouvám, ale už víckrát vám nebudu dělat potíže.

A pak jsem otevřela okno a slezla po stromě naproti dolů.  Utíkala jsem daleko až jsem doběhla do parku. Kde jsem uviděla tam toho kluka co mi pomohl a vedle něho nějakou ženu, která měla modré oči a blonďaté vlasy. Kdo to je? Vypadala stejně jako ta co mě vzbudila, když jsem málem umřela. Ne, to není ona. A nebo jo? Bála jsem se a tak jsem stála a oni na mě koukali stejně jako já na ně, vyjeveně...