Far Away [CZ]

14.Kapitola: Boj o sen

Lucy
Ve chvíli, kdy jsem ho spatřila se můj svět zpomalil. Cítila jsem svůj tep a slyšela svůj dech. Mé nohy se daly do pohybu. Ty jeho taky. Zmizel za rohem a já těsně za ním. Vlastně nevím, co jsem měla v plánu udělat. Jsem asi o dvě hlavy nižší a daleko slabší než on. Vlastně - bez ohledu na to, co všechno se stalo před jejím příchodem - si umím představit, že by mě chytnul pod krkem a přitlačil ke zdi.

Jenže na to teď nesmím myslet. Musím se soustředit na běh. Není jednoduché promotávat se všemi těmi miniaturními uličkami v zapadlé části města. Věděla jsem jen, že mi to musí vysvětlit. Tohle všechno. Proč jsme o něm dva týdny neslyšeli, proč zaútočil na Toma a proč přede mnou teď utíká.. Chtěla bych mu říct, že Tom se brzo uzdraví a že bude v pořádku, že se mi po něm stýská. Alé né po tomhle Zacovi. Stýská se mi po tom, co žil před Lindiným příchodem. Chtěla bych se ho zeptat na Luca a Fíbí a vést s ním rozhovor o tom, jak je dnešní hudba hrozně komerční se snobským přízvukem a bavit se. Být jako dřív.

Tahle ulička však byla slepá. Zastavil se asi tři metry před tou zdí ale neotočil se na mě. Jen zíral na tu zeď, jako by jí chtěl přeskočit, což je smazřejmě nemožné, protože byla neskutečně vysoká.

Říká se, že když něco přestanete hledat, samo se to najde. Nejen že je to pravda. Neplatí to totiž jen u věcí ale i u lidí. A zejména pak u starých přátel.

Nevěděla jsem, co mu mám říkat. Nevěděla jsem, jestli ho mám obejmout a nebo mu vlepit facku. Čekala jsem, jestli se otočí. Ale neotočil. Opatrně jsem k němu došla a dotkla se jeho ruky. Měla jsem pocit, že všechno, co jsem doteď udělala směřovalo k téhle chvíli. Ruku jsem rychle odtáhla a obešla ho, abych mu viděla do tváře. Měl skloněnou hlavu a stál rovně. Tohle už jsem u něj viděla dřív. Vždycky mě ten postoj trochu děsil. Vypadal jako kluk, co rozbil mamce vázu a teď poslouchá její nadávání. Ale on jen čekal, co se bude dít dál. Pomalu zvedal hlavu. V jeho tmavých hnědých očích se kromě nespočtu emocí mihly slzy. Vypadal, že tomu vzdoruje ale příliš se mu to nedařilo. Nakonec se přece jedna slza z jeho očí vykutálela. V jeho očích jsem - mimo to - pozorovala nepřítomný pohled. Takový, který uměl jen on. Takový, kterým se díval vždy, když čekal nebo nevěděl, co má dělat nebo říkat.

A když jeho pohled konečně zpřítoměl, uvědomila jsem si, že by sice mohl utéct nebo v předchozích zatáčkách změnit směr, že mohl zmizet ve chvíli, kdy nás uviděl, ale neudělal to. Že jsem mu možná chyběla úplně stejně, jako on mě.

"Zacu." Zašeptala jsem tiše a vzala jeho tvář do svých dlaní. Po jeho tváři se kutálelo daleko víc a víc slz až se mi nakonec zhroutil na rameno a rozplakal se jako malé dítě. Připadalo mi to zvláštní, moc jsem nechápala, proč pláče. Neměl by být spíš šťastný, že mě vidí?

"Pro-miň." Zavzlykal tiše.
Ale já nebyla ten, kdo by mu měl odpouštět. Možná, že to bylo promiň za to, že mi zmáčel nové tričko. V tom případě mu odpouštím, zasmála jsem se trochu ve svých myšlenkách. Objímala jsme ho, dokud se sám neodtáhl.

"Pojď, utečeme za Lucem a Fíbí!" Tahal mě za rukáv ale já stála na zemi jako přikovaná. Čekala jsem, že se mě alespoň zeptá na Toma. Nezeptal.

"Zacu..." Pronesla jsem. Částečně bezmocně a částečně zklamaně. "Myslím, že bys mi měl pár věcí vysvětlit." Založila jsem ruce na prsou.

"Vysvětlíme ti to, pojď." Nevzdával se a dál mě tahal za rukáv. Nakonec jsem svolila a šla za ním. Na Lindu s Laurou jsem úplně zapoměla.

Linda
Nevím přesně, co se tam potom stalo. Ostatně, někdo musel zůstat u Laury. Čekala jsem. Čekala jsem deset minut, půl hodiny, hodinu... Až jsem pomalu začala střízlivět a Laura se probouzela.

Ze všeho nejdřív se chytla za čelo.. "Do háje.. Já jsem se někde praštila?"
Zasmála jsem se. "Tvoje první kocovina?" Na druhou stranu mi přišlo divný, že by tak rychle vystřízlivěla.

"Ale já jsem nepila.." Pak se zarazila. "Teda.. Měla jsem nějakej divnej bílej prášek ale.. Chutnal dobře." Zasmála se. To mi nepřipadalo moc vtipný. Sfetovat se ve dvanácti? Jasně.. Proč ne..

Další kapitola. Jak dlouho jsem psala jeden den? Na pět, šest kapitol :D? Ale ostatně to za to stojí :) A ten den ještě neskončil! >:3

Děkuji za všechny hlasy i ohlasy! :)

Loučí se Vaše Cloe.. :)