Far Away [CZ]

16.Kapitola: (Ne)Obejmout

Linda
Jakmile mi došla SMS, rozloučila jsem se s Laurou a šla domů doufajíc, že má matka už spí. Krutě jsem se spletla.
Sotva jsem pootevřela dveře, ozval se křik. Skoro to vypadalo, že to ani není na mě... Bylo.
"Lindo? Lindo sakra co si o sobě myslíš? Už toho mám dost! Nemůžeš chodit domů v noci! Už tě mám plný zuby!"
No jasně. Už zase je opilá...
"Jseš jen malej rozmazlenej fracek!" Zasmála jsem se sama pro sebe.
Abych byla rozmazlená, musela bych nejdřív nějak žít, pomyslela jsem si sama pro sebe.
"Tak co mi k tomu k sakru řekneš? Nestůj a nečum do tý blbý země!" Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. Nebývala takhle agresivní. Netušila jsem, co mám dělat. Rozběhla jsem se do pokoje. Zrychlil se mi tep a dech, do očí se mi začali hrnout slzy a panika v mé hlavě se rozrůstala.
"Co zdrháš? Hmm?" Přišla ke mě blíž a vrazila mi jednu silnou facku. V tu chvíli jsem si začala házet věci do tašky. Jen ty základní.. Milovaná knížka, sešit, propiska, peněženka, klíče (ačkoliv jsem pochybovala o tom, že je ještě někdy budu potřebovat), mobil a ještě pár základních věcí. Dokonce jsem si vzpoměla i na své piercingy, které jsem v poslední době moc nenosila. Potom parfém a deodorant. Kartáček a pastu. Náhradní legíny, tričko, bundu a mikinu. Vše jsem to měla během několika sekund. A moje matka asi pochopila co se snažím udělat. V ruce držela cigaretu a levou ruku měla založenou pod tou pravou. Tohle gesto jsem od ní okoukala já. Lhostejně a přece žalostně se na mě dívala, jak před ní v panice utíkám. Nic neřekla. Jen se dívala. Z jejích silně podmalovaných očí nevyzařoval smutek. Vlastně nevím, co to bylo.

"Víš co?! Vypadni! Vypadni ty malej nevděčnej hajzle!" Poslední slova, která jsem od mé matky slyšela. Alespoň pro nějakou dobu.

Bouchla jsem za sebou dveřmi a neměla jsem tušení, co budu dělat.

Courala jsem ulicemi. Byla zima a tak jsem si na sebe oblékla ještě jednu bundu. Uvažovala jsem, jestli zítra jít nebo nejít do školy. Dost možná mě tam bude hledat moje matka.

Praha byla v noci úplně jiné město. Všechno je tady nebezpečný. Hlavně v "naší" části. Grafitty a vymlácená okna u domů jsou podpisy místních pouličních skupin. Zvláštní, že jsem zatím žádnou nepotkala.

Byl tu úžasnej vzduch. Vonělo to tu zimou ačkoli nebyl sníh a vlastně to ani nevypadalo, že by tuhle zimu nějaký měl být. Ostatně je konec března.

Procházela jsem zrovna kolem neudržovaného parku, když jsem zaslechla hlasy. Většinou rozesmáté nebo omámené. Rozhodla jsem se to ignorovat. Jsou to první lidé, které tuhle noc potkávám.
"Hej!" Uslyším najednou zvýšený tón. Otočím hlavou, abych viděla na zdroj.
"No jó, ty! Pojď sem!"

Vlastně ani nevím, proč jsem tam nakonec šla. Ve většině případů bych se rychle otočila a šla pryč. Ale tu noc jsem se nebála. Tu noc bylo ve vzduchu něco, co mě donutilo tam jít. Byla to smíšená skupinka ale rozhodně jsem si byla jistá, že tohle nejsou moji lidé.

V kroužku kolovalo několik flašek tvrdého alkoholu. Jakmile jsem si přisedla, kdosi mi nabídnul cigaretu. A já jsem ji přijala. Bez ohledu na to, že jsem si slíbila, že s tím skončím. Tu noc mi bylo tohle všechno úplně jedno. Moc se tady nemluvilo. Lidi se tu smáli, líbali se a osahávali. Kdosi uprostřed založil oheň. Poprvé jsem doopravdy spatřila jejich tváře. Bylo nás tu asi deset nebo jedenáct. Tedy, pokud nepočítám pár, který si právě odskočil do křoví několik desítek metrů odsud. Vlastně, když to tak vezmu, tak svým způsobem, byli všichni do jednoho stejní jako já. Vsadím se, že půlka z nich neměla kam jít. Kluk vedle mě neustále popotahoval z něčeho, co mu vyvolávalo těžkou schýzu. Chvílemi se smál na celé kolo a pak se krčil u země a obávala se něčeho, čemu říkal "Oni.". Každou chvíli mi nabízel, ale když jsem viděla, co to s ním dělá, raději jsem odmítla. Minuty a hodiny ubíhaly a já si o ostatních začala dělat obraz. Když jsem to spočítala, doopravdy nás tu bylo třináct, tedy, i s tím párem, který se před chvílí vrátil.

Tahle společnost se mi líbila. Nikdo se mě na nic neptal, nikoho nezajímalo kdo jsem, nebo kde hodlám spát. Nikdo se nestaral, proč se mi z oka v jednu chvíli vykutálela slza. Společnost to ale byla doopravdy hlasitá.

Především vám chci ohromě, hrozně moc poděkovat za 300 reads!! :3 vůbec jsem nečekala, že by to vůbec někdo mohl číst.. Psala jsem to spíš pro sebe ale.. Jsem vám hrozně moc vděčná!!!

Jak to asi dopadne s Lindou? Bude se s touhle partou vídat pravidelně a nebo je to jen "na jednu noc?" Co s ní bude dál? Kde je asi právě teď Lucy, aby jí zachránila? Lindě to očividně vyhovuje...

Děkuju za všechny hlasy ohlay!! :3 Poslední dobou se opravdu snažím přidávat pravidelně, každé 3 dny :)

Loučí se Vaše Cloe.. :)